poslal Nepřihlášený Vrchní zemský a pražský rabín Karol Sidon navštívil před několika
měsíci Izrael, kde měl jednat se sefardským vrchním rabínem Jicchakem
Josefem o problematice konverzí v Česku. V Izraeli je otázka přestupu k
judaismu v kompetenci vrchního sefardského rabinátu, jehož vedení
převzal v loňském červenci po rabínu Šlomo Mošem Amarovi syn známého
rabína Ovadii Josefa, který sám zastával tuto pozici v letech 1973-1983.
Od personální výměny pražský rabinát pravděpodobně očekával, že
konečně opět získá uznání pro náboženské konverze. Sidonova mise však
žádnou změnu nepřinesla
Rabín Josef se na
schůzku se Sidonem ani nedostavil, což jen odráží respekt, jakému se
pražský rabín dlouhodobě těší u významné části současných ortodoxních
rabínských autorit. V jejich vztahu nejde o nic nového, když byl Jicchak
Josef před lety na soukromé návštěvě Prahy, rovněž nezašel za Sidonem
na židovskou obec.
Autorita pražského rabinátu byla po nástupu Sidona do funkce v roce
1992 odvozena od jeho bývalého učitele a respektovaného izraelského
rabína Uzi Kalchaima, který současně předsedal pražskému rabínskému
soudu. Sidon po pádu železné opony velmi rychle absolvoval studia na
izraelské ješivě s tím, že se bude i nadále pod dohledem svého učitele
vzdělávat. Po smrti Uzi Kalchaima záštitu nad Sidonem převzal další
izraelský rabín Isar Klonsky, který však nebyl spokojen s jeho prací a
neplněním závazků, proto raději v roce 2003 z čela pražského rabínského
soudu odstoupil. Jeho nástupcem se stal rabín Lansberg, ale jím
zaštítěné konverze nebyly vrchním izraelským rabinátem uznávány.
Proč platit izraelské rabíny, které v Izraeli neuznávají?
Že
tento stav bude platit i do budoucna potvrdil vrchnímu pražskému
rabínovi Josefův tajemníkem. Situace by se mohla změnit jen za té
podmínky, že izraelský rabinát bude do Prahy posílat tři členy soudu
podle vlastní volby. Pak by uznávání konverzí bylo zaručeno. O tom se
však v Maiselovce mluví jako o zásahu do nezávislosti české židovské
komunity. Máto však i druhou stránku, protože sama pražská obec definuje
jako svého akceptovatelného ortodoxní vrchního rabína někoho, kdo je
jako rabín uznán i vrchním rabinátem v Izraeli.
Pražská
židovská obec a Federace židovských obcí mají problém, který se dotýká
nejen praktické stránky věci, ale především reputace vrchního zemského
rabína Karola Sidona a s ním spolupracujících izraelských rabínů. V
neposlední řadě jde i o zbytečně vyhozené finance za jedenáct let
činnosti pražského rabínského soudu, které se mohou pohybovat v řádu
několika milionů korun. Proč tedy nemohou mít židovské obce v Česku
rabínský soud složený z místních rabínů? Případně může vypomoci někdo z
okolních zemí. Nyní se zdá, že by se tato otázka mohla začít vážně
debatovat i v Praze.
Pražský rabinát, izraelské občanství a čekání na změnu
Většina
čtenářů ŽL ví, že pro získání izraelského občanství stačí tzv. právo
návratu. Málokdo ale tuší, že ke stejnému cíli vede i "nekošerní"
konverze v Praze. Podle rozhodnutí izraelského nejvyššího soudu platí,
že pokud někdo přestoupí k židovství v uznávané komunitě v diaspoře, má
na občanství právo. Pražské konverze byly doposud akceptovány Sochutem a
pražská židovská obec chce zajistit, aby to trvalo i nadále. Otázkou
je, proč je to pro současnou reprezentaci prioritou.
Opět
tak funkcionáři židovské obce mají na talíři výsledky práce rabína
Sidona, který má ve svém životě zcela jiné priority, než se věnovat
svému úřadu vrchního rabína, což jen nově ilustruje jeho beletristická
novinka Altschulova metoda (údajně jsou již hotové tři svazky). Možná
tak po deseti letech opět někdo najde odvahu, aby Sidona poslal do
rabínského důchodu. Jeho dnešní zástupce studoval v Jeruzalémě osm let a
má i věk na to, aby převzal náročné výzvy.
http://zidovskelisty.blog.cz