poslal Nepřihlášený Osedlal jsem koně, vzal si své kopí a halapartnu a vyrazil jsem z la Manchy po Evropě. Byla to tak bláznivá jízda, že milý Sancho na svém oslu zaostal o celou míli. Jednoho dne jsem dorazil i do Koeniggraetzu. Je to zajímavé město, historie je slavná, i rytíře si zde váží, neboť v minulosti zde došlo k bitvě, jenž se velmi proslavila. Bylo to v prosinci a počasí nebylo příliš vlídné. Vedl jsem svého koně a pod brnění mi foukalo. Je to velmi nepříjemné, když vám pod brnění zafukuje a u toho jste zpoceni. Chlad je pak velmi silný a udolá i takového rytíře jak jsem já. To vás může seknout v kříži anebo mezi lopatkami tak, že se již neoženete ani lehkým kordíkem, ne halapartnou, a z koně nezlezete ani na něj nevysednete, byť byste měli velikou chuť ke konání rytířského řemesla.
Už se mi to stalo několikkrát. A způsobilo mi to velké utrpení. Bál jsem se i nyní jak pochodím, neboť jsem přece jen neuvykl zdejšímu klimatu, jež je mnohem drsnější než u nás doma v La Manche. Když už jsem sebe začal kárat a domlouvat sobě, že to byla ode mne přece jen veliká pošetilost vydat se na tuto cestu do tak nevlídných a nehostinných končin, přiběhl Sancho a s širokým úsměvem mne zval, že objevil vlídnou hospodu, kterou prý zde jmenují kavárnu, že je tam útulně a příjemně, teploučko a lahodné přítmí, svítí tam maličké ohýnky a duši člověka tam jistojistě ulahodí. Tak jsme tam oba dva pookřáli. Byl to skvělý podnik. V církevním domě. Jakási církev bratrská či Církev bratrská anebo církev Bratrská, nevím, plete se mi tento jazyk. Ale považte, bylo tam otevřeno v neděli od 9 hodin, a to v době služeb Božích této náboženské společnosti. A prodávali tam i jakousi adventní medovinu. Já jsem to nepil, neboť se zdejšími nápoji nemám dobré zkušenosti a není nad výborné iberijské sladké víno, které miluji, ale které v těchto končinách nedostanete ani v nejproslavenějších hostincích. Začal jsem se proptávat, cože je to za spolek ta církev. Prý je to církev, která má pietistickou a puritánskou tradici. Ale mně se tomu nechtělo věřit, neboť po celém světě, jak jsem ho přešel, žádná církev, která se alespoň zčásti hlásí k pietismu nebo puritánství, by nedělný prodej ve svém domě nepovolila a už vůbec ne, aby se tam prodával alkohol. Musí to být velmi divný spolek, anebo nevědí co hlásají, anebo jsou to pokrytci a lháři. Co vy na to přátelé a spolurytíři Kristovi?
