|
Právě je 580 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: rosmano oko Frantisek100
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116811284 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Problematická vylití Ducha?
Vloženo Pátek, 15. srpen 2008 @ 20:25:32 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Proč jsou „vylití Ducha“ tak problematická?
Časopis „Život víry“ má v záhlaví motto „Církev vyhlíží probuzení“.
Nevím, zda ho vyhlíží celá církev, ale já rozhodně ano. Domnívám se, že
jsem během svého života žádné skutečné probuzení neviděl, byť jsem
viděl něco, co lze nazvat „vylitím Ducha“. Takové „vylití Ducha“ může
být menší nebo větší, mluvíme-li o počtu zasažených lidí. Mezi velká
vylití Ducha patrně patří to, co začalo koncem roku 1994 ve sboru
Toronto Airport, dále to, co se dělo ve floridské Pensacole, a podle
všeho i to, co se děje nyní v jiném floridském městě, v Lakelandu.
Asi je namístě, abych nějak odlišil „probuzení“ od „vylití Ducha“. O
probuzení lze mluvit tam, kde má vylití Ducha za následek jednak obnovu
církve, jednak proměnu celé společnosti. Můžeme rovněž říci, že při
probuzení Duch svatý „přeteče“ z církve do společnosti a tím ji alespoň
na nějakou dobu promění. Probuzení je tedy jev nejen náboženský, ale i
sociologický: V oblasti zasažené probuzením výrazně klesá kriminalita a
rozvodovost. Tyto jevy byly dobře zdokumentovány např. při probuzení ve
Walesu v roce 1904 (v následujících letech bylo nutno snížit stavy
policie i zrušit některé soudy), ale určité údaje existují i z jiných
probuzení, zejména v 19. století.
Z tohoto hlediska nelze to, co probíhalo v devadesátých letech
minulého století v Jižní Americe, zejména v Argentině, nazvat
probuzením, přestože šlo o mocné vylití Ducha a tak hluboké proměny, že
i sekulární sociologové zdokumentovali např. vývoj směrem k
protestantské etice práce.
Podotýkám, že svou definici probuzení nikomu nevnucuji. Bylo by
patrně možné „probuzení“ definovat i jinak, takže by se do něj „vešla“
třeba i Pensacola. Nejde mi o to, se přít. Jde mi o to, co vyhlížíme a
po čemu toužíme. Já konkrétně toužím po plošné proměně celé české
společnosti. Domnívám se, že není realistické očekávat, že by se
obrátilo dejme tomu sedmdesát procent lidí; kdesi jsem četl, že
společnost se výrazně proměňuje již tam, kde je v populaci deset
procent radikálních biblických křesťanů.
Poslední vylití Ducha (v Lakelandu) vyvolalo snad ještě větší kontroversi než to, co se dříve dálo v Pensacole a v Torontu.
Nutno ovšem podotknout, že vylití Ducha (stejně jako probuzení)
vyvolává kontroversi vždy. Situace bývá zpravidla podobná jako při
prvním vylití Ducha o Letnicích. V 2. kapitole Skutků čteme o široké
škále reakcí na vylití Ducha – od nadšeného přijetí po pohrdavé
konstatování „jsou opilí“. Počítejme s tím, že na jakýkoli pohyb Ducha
svatého lidé zareagují nejrůznějšími způsoby – od bezmezného nadšení po
pohrdání či otevřené nepřátelství.
Tím ovšem nechci ani v nejmenším naznačit, že se námitkami proti
tomu, co se děje, nemáme vůbec zabývat, a že kritiky toho, co se děje
nyní v Lakelandu a co se dříve dálo v Pensacole či v Torontu máme
šmahem prohlašovat za pokrytce, zákoníky a vůbec lidi, kteří chtějí
uhašovat Ducha svatého.
Tento článek není určen těm, kteří všechno „baští i s navijákem“ a
kteří předem odmítají jakoukoli starostlivou otázku. Takové lidi
neuspokojím – už proto, že starostlivé otázky si kladu také. Není určen
ani těm, kteří na základě nějakého jednoduchého šiboletu rozpoznali, že
celá věc je „od Satana“ (např. že lidé padají dozadu místo dopředu –
nebo je to obráceně? – nebo že jeden slyšel jednoho který pustil
mluvení jazyky pozpátku a ono to bylo rouhání apod.). Takoví lidé mají
sice určité problémy (prohlásí např. všechna případná uzdravení, pokání
z hříchů a obrácení za dílo Satanovo?), ale nikterak si je
nepřipouštějí.
Kdyby věci byly černobílé, bylo by nám svým způsobem hej. Jenže ony
nejsou. Někteří protagonisté onoho vylití Ducha, které dalo na počátku
dvacátého století v Kalifornii vznik Letničnímu hnutí, údajně věřili
různým bludům – třeba tomu, že Anglosasové jsou vlastně potomci deseti
ztracených izraelských pokolení. Letničním netrvalo dlouho, než se
podobných úletů zbavili.
Když jsem byl v roce 1995 v Torontu, byl jsem tam svědkem mocných
uzdravení, třeba i na bohoslužbách, kde bylo kázání, které, když jsem o
něm přemýšlel, nebylo skoro o ničem – ani o Ježíšovi, ani o Duchu
svatém... Nadšený kazatel pouze stále znova vykřikoval, že „tohle ještě
nic není“ a že uvidíme ještě mnohem větší věci. Možná měl za základ
kázání slova Pána Ježíše Krista, že budeme činit ještě větší skutky než
On (viz Jan 14,12) – nevím, už si nevzpomínám. To, co lidé prožívali,
vysoce převyšovalo kvalitu přineseného slova.
Mohl bych se vrátit ke své první osobní zkušenosti s masovými
shromážděními, a sice k první evangelizační kampani Steve Rydera v
pražském Edenu v březnu roku 1990. Mohl bych Stevovi Ryderovi vytknout
celou řadu nedostatků (ostatně, také jsem to udělal). Některé z nich
považuji za morální selhání. Nicméně na těchto shromážděních jsme
zakoušeli nesporná uzdravení a jsem si jist, že se na nich rovněž
desítky, ne-li stovky lidí obrátily. (Vstával sice vždy celý stadion,
ale na rozdíl od Steve Rydera jsem od počátku věděl, že většina lidí
žádné skutečné obrácení neprožila. Nicméně v průběhu let jsem se stále
znova setkával s lidmi, pro jejichž víru toto shromáždění bylo klíčové
– v pozitivním slova smyslu.)
Nedostatky jsme mohli vidět na těchto akcích, mohli jsme je vidět v
Torontu a patrně i v Pensacole a v Lakelandu (na těchto dvou místech
jsem osobně nebyl). Pokud si připustíme, že u protagonistů těchto
shromáždění vidíme nějaké nedostatky, pak máme dle mého názoru dvě
základní možnosti: Buď celou záležitost odsoudíme jako dílo toho Zlého,
nebo si připustíme, že Bůh si používá nedokonalých lidí – lidí, kteří
mají „poskvrny a vrásky“.
Proč tomu tak je? Myslím si, že vysvětlení je nasnadě a že je velmi
jednoduché: Bůh prostě nemá jiné lidi k dispozici – přinejmenším pro
shromáždění tohoto typu. Můžeme vznést na Boha požadavek, aby nám
přinášel svá požehnání výhradně skrze dokonalé křesťany – jinak že od
něj nic nevezmeme. Vybavujete si ale někoho, jehož prostřednictvím
byste vůbec mohli něco od Boha přijmout? Ne, tudy cesta asi nevede. To
bychom museli přijímat vše od Boha přímo, nebo bychom nepřijímali nic.
Domnívám se, že na jedné straně Bůh dokonce touží, abychom toho co
nejvíc přijímali přímo od něj. Na druhé straně mám v sobě svědectví, že
Bůh u mé osoby trval na tom, abych určité podstatné duchovní věci,
včetně samotného obrácení a křtu v Duchu svaté, přijal prostřednictvím
lidí, které jsem nepovažoval za nijak mimořádné. Vlastně mě vyloženě
štvalo, že musím přijímat od lidí, o nichž jsem se domníval, že na
pomyslném duchovně-společenském žebříčku stojí níže než já. (Když si
přečtete ještě jednou předchozí větu, nezbývá vám než usoudit, že autor
měl problém s pýchou. Ano, máte pravdu. Přesně to byl můj problém. A
snad právě proto Bůh trval na tom, že jeho vzácné dary přijmu tímto
způsobem. Jinak řečeno, musel jsem se pokořit.)
To znamená, že běžně přijímáme duchovní požehnání skrze jiné
nedokonalé lidi. Má to i určitou světlou stránku. I my, jsouce stejně
(nebo alespoň srovnatelně) nedokonalí jako druzí, se můžeme stát
nástroji Božího požehnání.
Můžeme mít ale pocit, že je to otázka míry. Ano, přijímáme požehnání
třeba skrze nedokonalého kazatele. Je ale možné, aby si Bůh použil
třeba k uzdravení někoho, kdo vyslovil nějaký evidentní blud? A máme
chodit na shromáždění, kde se kážou bludy? Můžeme věřit, že jde o Boží
dílo, když je spjato s jevy, které jsou evidentně nezdravé? (Teď
uvažuji obecně, nehodnotím ani Toronto, ani Pensacolu, ani Lakeland.)
Jsou to vážné otázky a není dobré je zametat pod stůl. Jak se tedy máme zachovat?
Všem je nám otevřena nádherná a úžasná možnost, mít s Bohem
bezprostřední vztah. To je něco, s čím můžete začít kdykoli a v
jakékoli situaci, jste-li ochotni činit pokání a absolutně se Bohu
vydat. Nikdo vám nemůže zabránit milovat Boha a očekávat na něj.
Bůh nám otevřel a nabídl tuto možnost bezprostředního vztahu.
Máme-li takový bezprostřední vztah k Bohu, pak rozhodně není jeho
součástí právo a povinnost posuzovat všechny ostatní křesťany. Bůh dal
každému z nás určitý okruh vlivu. Máme svou rodinu víry, většinou máme
domácí skupinku a sbor. Většina sborů v naší zemi je maličkých, zřídka
mají přes sto členů. To, co se děje v našem sboru, je do větší či menší
míry skutečně naší starostí. Nemělo by nám být jedno, pokud by členové
našeho sboru padali do hříchu a nic se s tím nedělalo. Nemělo by nám
být jedno, kdyby se z kazatelny hlásaly evidentní bludy. V tomto článku
není prostor pro popis, jak si při řešení takových problémů počínat. V
souvislosti, kterou se zabýváme, ale tvrdím jedno: Máme určitý okruh, k
němuž se můžeme vyjadřovat a který můžeme, ba musíme i nějak posuzovat.
Není ale ani naším právem, ani naší povinností známkovat sbory či
služebníky, s nimiž nepřicházíme do styku a s nimiž nemáme žádné
obecenství. A radím vám, nevyhledávejte obecenství s věčnými kritiky a
lovci bludařů. Mohli byste se od nich nakazit. Takový postoj vás k Bohu
nepřiblíží.
Zkusme se zamyslet ještě nad jednou věcí. Dejme tomu, že Bůh si
velice přeje vylít někde svou uzdravující moc. Má rád celou svou církev
v její různorodosti – od kontemplujících katolíků po plamenné letniční.
Neznamená to, že schvaluje vše, co katolíci či letniční či baptisté či
metodisté atd. dělají, ale miluje je a chce jim požehnat. Vylije svou
uzdravující moc skrze nedokonalého služebníka. Kdyby ji nevylil,
málokdo by si toho služebníka všiml a jeho mnohé chyby by mu (v očích
ostatních křesťanů) snáze „prošly“. On ji však vylil, a mnozí křesťané
nejsou vůbec nadšení z mocných uzdravení. Myšlenka, že Bůh může dát své
požehnání skrze problematického člověka, jim možná ani nepřišla na
mysl. A hned zavelí k útoku: Varujte před tím, je to od satana!
Pohotově se ovšem najdou křesťané opačného ražení. Cítí potřebu hájit
Boží dílo a nepřipouštějí si, že onen služebník mohl skutečně udělat či
vyslovit řadu hloupostí. Podobně jako právě zmíněná skupina rovněž
zavelí k útoku: „Všichni, kdo to odsuzují, uhašují Ducha svatého! Jsou
to pokrytci a zákoníci!“
Bůh se na to dívá a je mu smutno. Vylil své požehnání – a jeho děti se hned začaly mezi sebou mydlit.
Hněv, zášť, kritika, nedůtklivost – je to ovoce Ducha, nebo skutky
těla? Přitom ať se děje cokoli, ať jsi na poušti a o žádné ani
problematické, ani neproblematické vylití Ducha jsi široko daleko ani
nezakopnul, ať jsi uprostřed horečnatého dění, jako např. při vylitích
Ducha v Jižní Americe, měl bys mít na srdci především jediné: Pěstovat
osobní obecenství s Bohem. To můžeš mít na poušti i v cirkuse i na
teologické fakultě i ve vysoké církevní funkci i v zapadlém sboru v
Tramtárii. Když se budeš ptát Boha, Bůh ti jistě odpoví. Na některé
otázky ti možná odpoví dost drsně: „Hele, synku, do toho ti nic není!“
„Když ho tady chci nechat, co je ti po tom?“
Již několik měsíců jsem nadšený z duchovní rady, kterou údajně dala
Matka Tereza Henri Nouwenovi. Když ji žádal o duchovní radu pro svůj
život, prý mu odpověděla: „Každý den hodinu přemýšlejte o tom, jak je
Kristus úžasný, a nikdy neudělejte nic, o čem víte, že to není dobré.“
Můžete si odmyslet tu „hodinu“. Pro vás to může být deset minut nebo
naopak hodiny dvě. Ale jinak se touto radou můžete směle řídit. Pokud
máš dojem, že není dobré jezdit do Lakelandu, nejezdi tam. Pokud máš
pocit, že není dobré kritizovat to, co nespadá do okruhu tvých
kompetencí, proč to děláš? Pokud tě Duch svatý vede k modlitbám za
Todda Bentleyho, modli se! Pokud si přeješ, aby Bůh dával mocná
uzdravení skrze nepotetované lidi, pros ho o to a modli se za
uzdravení! A modli se, abys vždy rozpoznal 1. svůj okruh odpovědnosti,
2. věci podstatné od nahodilých, 3. slovo, které může posluchačům
zjevit Krista.
Ať už je Tvůj okruh odpovědnosti větší či menší, tvá odpovědnost je
beztak obrovská. Proč si nakládat ještě věci, které nemusíš? Proč se
trápit diskusemi, zda něco je či není špatné, když právě teď můžeš
prosit Boha o jeho svatou Přítomnost, o to, aby začal mocně jednat v
životě tvých nejbližších bratří a sester ve víře?
Jedno vím jistě: Na počátku probuzení stáli vždy horliví modlitebníci. Nikoli kritici jiných křesťanů.
Dan Drápal
dan.drapal.org
|
Re: Problematická vylití Ducha? (Skóre: 1) Vložil: achjo v Sobota, 16. srpen 2008 @ 21:34:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | No některé myšlénky zajímavé. Ale jak se ksakru vždycky pozná tou uzdravení na místě? Já měl zdravotní problémy a někde měl být duch a říkali mi tam že to uzdravení probíhá, ale nikdy neproběhlo. Vyzvedl si pozorovatel p. Drápal kontakty na lidi, kteří prožívali ona úžasná uzdravení a sledoval jejich osudy? Není to moc drzá otázka? Proč jsou v 99 % ta uzdravení interní, ale jenom v minimu případů nejsou uzdrabeny vnější efekty - různá invalidita. Jeden z pozorovatelů těch nekeonečnejch uzdravení u Bennyho Hinna vyslovil odvážnou hypotézu - proč všichni ti uzdravení lidé kteří odcházejí z jeho podia stále nosí brýle? Aha Bůh neuzdravuje všechno a Pavlovi také zůstal ten trn. A vůbec do not touch the God anointed. Už mizím. Ještě kratince k prodlužování nohou - zažil jsem jednou v reálu - vždycky tam byli lidi a prodlužovalo se tak o 1 až 2 cm. Jedna paní co to mela kratší nohu o 5 cm tak tam šla o prodlužovalo se mohutně. No nevyšlo to - u všech co potřebovali 1 cm to vyšlo u ní ne. Potkal jsem jí za rok poté a říkala přesvědčivě, že tehdá to o ten 1 cm vyrostlo. Nejlepší bylo, že ten služebník tvrdil, že má ten specifický dar prodlužování nohou tak nepomohl tý paní co to potřebovala a pomohl pouze těm co trochu boleli záda a mysleli, že maj různě dlouhý končetiny cca o 1 cm. |
|
|
Re: Problematická vylití Ducha? (Skóre: 1) Vložil: Elo v Středa, 20. srpen 2008 @ 04:01:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Súhlasím s triezvym postojom autora ohľadom podobných javov v Cirkvi vôbec. Naozaj, diabol sa snaží všade votrieť a svojim "smradom" poznačiť mnohé v podstate dobré diela, ktoré Boh koná v Cirkvi najrozličnejším spôsobom, využívajúc často práve tú našu slabosť, že sme rozdelení na rôzne frakcie a názorové skupiny, a vždy sa ktosi chytí na tom, že sa mu niečo nepozdáva, a začne to zhadzovať. Má možno aj dobrý úmysel, ale práve pre svoju zaujatosť, povedal by som, že potom "pre pár stromov nevidí celý les", teda pre okrajové chyby nevidí podstané dobro celku. Tak ako v nás pri každom našom čine je aj nejaká chyba, prakticky máme skúsenosť, že aj pri cirkevných podujatiach sa často vyskytnú ťažkosti, akoby ich tam akýsi diabol nasadil, tak je to aj pri mnohých vyliatiach Ducha, aj pri mnohých skutočných charizmatických javoch, ču zjaveniach Božej moci nejakým spôsobom. Naozaj, čiernobieleho postoja v pozadí ktorého je zaujatosť voči nejakej inej skupine kresťanov, to je pre diabla "prihrávka na smeč", a on to rád využije, na škodu Božiemuz dielu...
|
Re: Re: Problematická vylití Ducha? (Skóre: 1) Vložil: Pastýř v Středa, 20. srpen 2008 @ 08:23:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Elo,
souhlasím s Tebou. Abychom se vyhnuli špatným úsudkům, doporučoval bych proto různá charismatická probuzení raděj nezkoumat, ale rovnou se jím otevřít. A když už nějaké závadné učení rozpoznáme, tak to sdělit maximálně dětem nebo manželce, ale v žádném případě na to veřejně neupozornit! Vždyť tyto věci se mohou pouze veřejně šířit, ale nikdy ne veřejně rozsuzovat! Všichni pak zbytečně zkoumají učení a Písmo v bláhovém domnění, že tomu sami mohou porozumnět, místo aby důvěřovali a podřizovali se ve svém úsudku autoritám, zejména apoštolům a prorokům. Činit veřejné polemiky nebo se veřejně vyjadřovat k chybám v učeních proto mohou jen nejvyšší autority! Už Luther a Hus to porušili a jak to dopadlo! Nyní se musí vymýšlet složité postupy a konstrukce, jak se do Říma vrátit a jak uznat úřad papeže. Kdyby tito mlčeli, mohli jsme si to ušetřit :-(
Pastýř
|
]
Re: Re: Re: Problematická vylití Ducha? (Skóre: 1) Vložil: runa v Středa, 20. srpen 2008 @ 09:58:07 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pastýři, dík - jsem ráda za to , co děláš. R |
]
|
|
|
|