Jak máme rozumět tvé poslední větě: člověk, který tento dar přijme, bude "jednou" žít věčný život s Bohem.

Písmo přece říká, že věčný život máme, když uvěříme ve jméno Ježíše. A ty píšeš, že jednou...

Tak co je správné, co říká Písmo nebo co píšeš ty? 

Člověk není Bůh. Kde máš jistotu, že darem nepohrdneš, že neuvidíš něco, co ti bude připadat jako krásnější a lepší a smysluplnější. Nemůžeš nijak doložit, že držíš vstupenku do nebe ve své ruce. Milost přijímáme ve svobodě a máme naději, že když s Kristem zemřeme, tak s ním jednou budeme žít.

Proto píšu jednou, protože v tuto chvíli ještě žijeme tady na zemi.

Ty nemáš v srdci svědectví Ducha Božího? 

Nevadí, ihned vyznej svou nevěru Bohu a pros ho, aby ti dal to svědectví poznat. 

Jinak dar se dá pouze přijmout nebo odmítnout. Jakmile ho jednou přijmeš, už ho nelze znovu odmítnout. Někde v Písmu si čteš, že po znovuzrození z Ducha a vody se lze odznovuzrodit? 

Ano. Jenomže to nedokazuješ, že ty konkrétně držíš tu jistotu v ruce. Nejde to totiž dokázat, dokud věc nenastane. Nejsme Bůh, jsme lidé.

Možná někdy člověk dostane dar, a pak jim pohrdne. Ještě se ti to asi nestalo, ale co není, může být.

Ještě jednou, kde Duch Boží svědčí? Spolu s naším duchem v srdci člověka. V mém srdci a ne v tvém srdci. 

Já to svědectví vnímám, ty ne? 

Tak jsi nejspíš ten dar nepřijal, nevadí vyznej svou nevíru Bohu a pros Ježíše, aby ti odpustil tvé viny. 

Křesťanství je víra, hlásající naději na spasení, nikoli že už jsi jednou byl spasen a nic už to nemůže změnit.

Docela klidně může - tvůj zítřejší hřích.

A tak bych mohl psát ještě dlouho.

Pokud neznáš Boha, jeho charakter a důvěryhodnost, můžeš pochybovat. Ale pokud se spolehaš na sebe, pak nemůžeš mít jistotu. 

Ano, to je pravda. Nikdo nás nevyrve z Boží ruky. Ani ten zlý nás nevyrve z Boží ruky. Jsme stvořeni k obrazu Boha a máme svobodu, jako nejkrásnější anděl Světlonoš.

Problém je v tom, že běžíme k cíli pro vavřínový věnec a to je o tom, že můžeme zakopnout a naše svoboda nás od Boha odvede.

My nejsme v pozici Adama, Adam nejedl ovoce života a proto musel být vyhnán z Edenu, aby navěky nežil ve tmě a hříchu, a aby mohl zemřít. 

My jsme v jiné pozici, jakmile přijímáme Ježíše Krista, přebývá skrze víru v našem srdci a obživi nás po smrti. Nemluvě o tom, co dělá za našeho života v nás. Pavel psal, že si je jistý tím, co Kristus v nás započal, to dokončí. 

Naše svoboda mu v tom nezabrání. To si můžeš být jistý. 

Jako by jsi nevěděl, že Bůh je všemohoucí. 

Člověk roku 2020 má jinou pozici než Adam a Eva? A jak to potom je s lidmi do doby než se narodil Pán Ježíš, že.

Nevím, co si představuješ pod pojmem svoboda, protože například ta svoboda svrhla Světlonoše do propasti. Člověk nemá jinou svobodu, i člověka hřích může svrhnout do propasti.

Pasáž: Matouš 24,13

• 13 [biblenet.cz]Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

Tento jeho tehdejšís stav je dnes nemožný. 

Ti, kdo uvěřili v Ježíše a přijali ho, mají v něčem vyšší stav než Adam, ale mnohem komplikovanější než Adam, kvůli hříchu v sobě. 

Na to lze přijít pouhým čtením Písma a uvažováním. 

Netuším, proč se ptáš, ale věřícím by to mělo být jasné. 

K tvému závěru, ty si fakt myslíš, že satan a člověk je mocnější, než Bůh? Ty si myslíš, že svoboda člověka omezuje Boží možnosti? 

Pak jsi ho ještě moc nepoznal. 

Strachem ze smrti držel v otroctví, to ovšem platí pouze do smrti, a co potom? 

Ten otazník za větou nemusí být. Adam a Eva viděli Boha a žili v Jeho svaté přítomnosti. Když byli vypovězeni z  Ráje tak jim zcela jistě zbyla touha po Bohu, po Jeho blízkosti, no a to má i člověk dnes. Toužíme po Boží blízkosti. Můžeme chodit s Bohem jako Henoch. Proč ne.

Satan a člověk nejsou mocnější než Bůh, i když pýcha člověku brání si uvědomit, že je jenom malý červíček. 

Bohu patří veškerá moc a síla. Možná je dobré přemýšlet o tom, co to znamená, že Bůh dal člověku svobodu. Člověk není loutka.

Nevím co myslíš tím pouze do smrti, a co potom.

Je to velice smutné, ale omezovat Boha, který je pánem smrti, smrti samotnou, je podle mne docela nevěra v Boha. 

Že neznali lidé omezují ve své nevědomosti Boží schopností, mne neudivuje, ale že je omezují ti, kdo o sobě říkají, že v něho věří, mne udivuje. 

Proč si myslíš, že Bůh Adamovi řekl, že zemře, když pojí že zapovězeno stromů? 

Copak vševědoucí Bůh nevěděl, jak se Adam zachová? 

Copak Tento Bůh neměl připraven náhradní plán? 

Jestli to tyto náznaky nepomůžou, více ti neprozradim, teď by ti to neprospělo. 

Z něčeho vyvozuješ, že Bůh je omezen smrtí, což by omezovalo jeho moc. Bůh je dost mocný. On stvořil všechno, co jest a je Pánem celého stvoření.

Bůh je vševědoucí  a ví všechno od alfa po omega a není nic, co by nevěděl. Není třeba ho také omezovat časem, protože to tak není, on je všudypřítomný právě teď.

Bůh nás měl v mysli již před stvořením.

Zkus si přečíst můj příspěvek ještě jednou, teď to totiž vypadá, že jsi vůbec nepochopil, co jsem naposledy napsal. 

Není mým úkolem vysvětlovat někomu něco, co zatím nemá pochopit.

..."Není mým úkolem vysvětlovat někomu něco, co zatím nemá pochopit."...

Přímo ukázkově čítankový postoj  pro gnózi! Jsi si toho vědom?

Ježíš nás učí způsobem, že ani ten nejhloupější nemusí zbloudit. Ty zde naopak po způsobu gnostiků hovoříš o samých tajemstvích, určených pouze pro pár  "vyvolených".

To není křesťanství - to je gnóze.

Jsi zářným příkladem.

Leonete,

dar milosti žít svůj věčný život s Bohem dostaneme až po životě pozemském, až po smrti těla. Pozemský život je zkouškou, zda se osvědčíme, je také postupným "zráním" pro nebe. V pozemském životě se učíme žít s Bohem - učíme se i s chybami - s našimi hříchy. Zatím můžeme okoušet jen nedokonale (lidsky omezeně) svůj život s Bohem - pokud tedy žijeme podle Ježíšova učení a nejsme - li ve stavu hříchu ke smrti.

Věčný život s Bohem po smrti těla není u nikoho z nás zatím úplně jistý - záleží totiž na tom, zda také zítra v dobrém vytrváme (Mt 24,13; Mk 13,13). Ten dar věčného života jsme už dostali (ve křtu), ale nemusí v nás zůstat už nastálo - nikoli každý si ho uchová až do smrti těla.

(1 J 3,15)

Kdokoli nenávidí svého bratra, je vrah; a vy víte, že žádný vrah nemá věčný život, jenž by v něm zůstával.

Jenže slovo Boží říká, že kdo uvěřil ve jméno Ježíše, má věčný život, ne že ho někdy v budoucnu dostane, pokud obstojí ve zkouškách. 

V čem spočívá věčný život? Když poznají toho, kterého poslal, Ježíše Krista. 

To vlastními slovy parafrázuji slova Ježíše. 

Teď si nevzpomenu, ale z písma vyplývá, že věčný život obdržíte v okamžiku znovuzrození, viz 3 kap. Janova evangelia. 

..."Stando, že nevěříš některým biblickým faktům už víme, že znáš katolické dogmata lépe, než Písmo, také. "...

Tak toto je od tebe docela  chabé v kontextu skutečnosti, že já ti argumentoval nikoli nějakými "katolickými dogmaty", ale právě jenom Písmem!

Matouš učí o nutnosti vytrvat, Jan učí o tom, že kdo nenávidí svého bratra,  pozbývá svůj dar věčného života.

Na to je docela prostá odpověď, katolické vrchnosti vyhovuje, když vás drží v nejistotě, kdyby vás učili pravdu Písma, přišli by o většinu svých oveček a mohli by většinu svých kostelů zavřít. Přišli by o svůj vliv a moc. 

Toto neí malověrnost, ale věrné křesťanské učení.

(Mt 24,11-13)

Nepraví proroci povstanou ve velkém počtu a hodně lidí oklamou. Následkem rostoucí nepravosti ochladne u velmi mnohých láska. Kdo však vytrvá do konce, bude spasen.

(Mk 13,13)

A vás budou všichni kvůli mému jménu nenávidět, ale ten, kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

Mluvíš z cesty. 

Františku,

tohle jsi napsal hezky, také si to tu občas říkám.

H.

Leonete,

Napsal jsi:

"My jsme v jiné pozici, jakmile přijímáme Ježíše Krista, přebývá skrze víru v našem srdci a obživi nás po smrti. Nemluvě o tom, co dělá za našeho života v nás. Pavel psal, že si je jistý tím, co Kristus v nás započal, to dokončí. 

Naše svoboda mu v tom nezabrání. To si můžeš být jistý. 

Jako by jsi nevěděl, že Bůh je všemohoucí."

Kdyby tomu bylo takto, jak píšeš, tak by byli určitě spaseni úplně všichni lidé až do posledního. Protože Bůh chce, aby byli všichni spaseni.

(2 Pt 3,9)

Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.

Jenže onen "věnec spravedlnosti" po naší smrti těla, který nám podá Pán, je výsledkem aktivní spolupráce Boha s člověkem. Nikoli výhradně dílem Božím, jako bylo naše spasení ve křtu.

Bohužel více věříš lidem. Přestože ti Písmo říká, aby jsi Bohu věřil víc. 

Nebaví mne tě poučovat po více, jak 10 letech, a stále ti připomínat základy. 

Věříš, že Bůh je Bůh? Tak se podle toho chovej. A jestli nevíš, co slovo Bůh znamená, tak raději tady vůbec nechoď a zkus nejdříve gugl.

Byl bych raději, kdybychom v diskusi zůstávali v rovině dokazatelných argumentů ....

Tvé náboženství  "Jistoty tvého spasení" není však skutečným  křesťanstvím. Nejsi v tom tady ovšem tak úplně sám - někteří jste si svévolně posunuli svoji víru z naděje do jistoty.

(Žd 10,23)

Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný;

(2 Tim 4,2-4)

... hlásej slovo, trvej na něm, ať je vhod či nevhod, vyvracej, varuj, povzbuzuj s neúnavnou trpělivostí a s péčí o učení.

Neboť nadejde doba, kdy lidé už nesnesou zdravou nauku, ale budou naopak hovět svým vášním a bude je svrbět v uších, takže si naberou plno učitelů, odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.

Budeme-li se držet striktně Písma, jak chceš dokazatelných argumentů, slovo křesťan tam nenajdeš. Pouze některé katolické překlady toto slovo používají. V originálním řeckém textu je slovo kristivec.

Takže milý Stando, pomlč o psaní o skutečném křesťanství, protože nevíš, kdo tento pojem poprvé použil a proč. Ale Bůh to nebyl. 

V Písmu nenajdeš ani úsloví  "Boží Trojice". Přesto v Písmu implicitně obsaženo je.

V Antiochii se Kristovi učedníci poprvé začali nazývat "křesťany".

Ve křtu do Pánova jména (Mt 28,19) oblékli Krista (Gal 3,27) - narodili se znovu z vody a z Ducha svatého (J 3,5) do novosti života Božího dítěte (Ř 6,3-4).

Je přece mnoho věcí, které Duch svatý zjevil církvi až po Ježíšově nanebevstoupení.

(J 16,12-15)

On mne oslaví, neboť z mého vezme a oznámí to vám.  Všechno, co má Otec, je mé; proto jsem řekl, že z mého bere a vám to oznámí.“ 

Spíše by ses měl zamyslet nad tím, proč vám, katolíkům, je mnoho tajemství církve zakryto. 

Duch svatý zjevuje co je třeba komu on chce, a ne úzké skupině katolických biskupů a podobně. Podle toho, jak se neustále zabýváte záležitostí nemluvňat, jste stále jednou nohou v očistci, který jste si vymysleli, abyste nepřišli o své ovečky. 

Samozvanec je naopak ten, kdo si myslí, že vytváří církev pouze se skupinou sobě podobných. Ta skutečná církev Kristova je shromáždění křesťanů kolem legitimního nástupce apoštolů - kolem biskupa.

Kde je biskup - tam je církev (- V dopise biskupa Ignáce Antiochijského (+před 117)).

Shromáždění křesťanů bez biskupa je pořád maximálně jen modlitebním shromážděním křesťanů - nevytvářejí ještě skutečné společenství církve!

Věřící zpravidla uznávají Písmo jako inspirované Duchem svatým, ty zcela očividně ne. 

Odvolávat se na nějakého biskupa, který se ani nesetkal s Ježíšem, je docela troufalost, ale od tebe mne to nepřekvapilo. 

Víš co je sranda? Např. Kolem legitimního nástupce apoštolů. Na čem se podle tebe zakládá ta legitimita? Můžeš to doložit slovy Písma, anebo jen tradicí? 

Stále platí, co jsem ti už psal několikrát, micichtiví lidé, si vymysleli nebiblicka pravidla, aby mohli ovládat své ovečky. U této organizace tě může držet naděje, že se také někdy k podobné moci dostaneš, touha po jakékoliv moci nad druhými lidmi tě zkorumpuje. 

..."Věřící zpravidla uznávají Písmo jako inspirované Duchem svatým, ty zcela očividně ne. "...

Věřící tvého typu ani nic jiného totiž nemají, než právě jen Písmo a svoji lidskou víru, doplněnou vlastními představami a spekulacemi. Výklady a představy pak neberou konce - a u každého takového "křesťana", stojícího mimo církev, neberou konce.

Realita je ale taková:.

Kristus nám sám nenapsal ani řádku - to až církev svědčila o Kristu nejenom životem, ale i písemně.. Ten, kdo v církvi působí, kdo ji řídí, je Duch svatý (nikoli lidské, mnohokrát protichůdné, výklady Písma). Tohoto Ducha svatého ( právě i podle tvého Písma) poslal Ježíš své církvi místo sebe - J 16,7.

Autoritou je zde tedy Duch svatý, který působí skrze církev - to církev z této moci svého učitelského úřadu následně vysvětluje pravý smysl textů Písma!

Služba biskupa (pastýře stáda)  se pak v církvi předává už od dob apoštolů mocí Ducha svatého skrze vkládání rukou. To je ona legitimita pastýře v církvi!

Kdyby jsi znal Písmo, věděl by jsi, že do Církve, svého těla, přidává spasené věřící Ježíš Kristus. Ti tvoří Církev, jakmile se sejdou v jeho jménu. Duch svatý dává dary jak On uváží. 

Ty tu bohužel popisuješ nějakou lidskou organizací, jenže tělo Kristovo není organizace, ale organismus. Tento rozdíl ovšem ty nechápeš. 

Ty neznáš Židům 6, 1 a dál? Zcela očividně neznáš a ani ti nevadí, že to tvůj učitelský úřad ignoruje. 

..."Kdyby jsi znal Písmo, věděl by jsi, že do Církve, svého těla, přidává spasené věřící Ježíš Kristus. Ti tvoří Církev, jakmile se sejdou v jeho jménu."...

Kdyby jsi skutečně znal Písmo, věděl bys, že údem církve se člověk stává ve křtu. Církev se netvoří tím, že se lidi sejdou! I na demonstraci se lidi sejdou. Bez sboru apoštolů by nebylo církve!

(Ef 2,19-22)

Proto již nejste cizinci a přistěhovalci, nýbrž spoluobčané svatých a patříte do Boží rodiny;  byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, kde je úhelným kamenem sám Kristus Ježíš,  v němž se celá stavba spojuje dohromady a roste ve svatou svatyni v Pánu;  v něm jste i vy všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu.

Kristus svou církev založil na apoštolech - jako obraz stáda, vedeného pastýřem.

(Žd 13,17)

Víš, co to je uhelný kámen?

(Žd 6,1)

Proto opusťme počáteční učení o Kristu a nesme se k zralosti; neklaďme znovu základy z pokání z mrtvých skutků a z víry v Boha,  z učení o křtech, o vzkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a o věčném soudu. 

Žádný člověk s Biblí nemůže tomuto místu správně porozumět, protože jedině církev má "paměť" sahající do oné doby a ta to vysvětluje takto:

Mrtvé skutky - jsou těžké hříchy.

Obrazně řečeno lehké hříchy duši zraňují, těžké ji zabíjejí, t,j. berou jí nadpřirozený život z milosti.

"Ponaučení o křtech" - nemyslí se tím omytí křestní (do Pánova jména), nýbrž všechny očistné obřady, jak tehdy byly ve zvyku, jakož i křest, udělovaný apoštolem Janem.

A celou svou historii na tom stavíte. No jo, když nevíš, tak nevíš.

O vkládání rukou toho víme hodně.

Nový člověk se tak pověřuje mocí té které služby.

Ale platně vkládat ruce může jenom ten, kdo už touto mocí disponuje, na koho byly v nepřetržité řadě ruce vloženy už od apoštolů - tedy biskup. Kdo toto pověření od Ducha nemá (nemá apoštolskou posloupnost), ten vkládá své ruce zbytečně.

Nikdo totiž nemůže dát, co sám nemá!

Co to jsou charismat? 

Kdo jediný je může dávat? 

Asi ti už táhne k 60 tvé, ale někdy mám z tvých slov dojem, že se bavím s 10 letym děckem. 

Charisma je dar, je to Boží milost. Člověk není pánem tvorstva, je to Bůh a Bůh vidí do srdcí lidí.  Člověk z dobrého srdce rozdává dobré věci.

Můžeme se zamyslet nad tím, co mluvíme a píšeme. Vypovídá to o stavu srdce.

Dárcem charismat je Duch svatý.

Ovšem, pokud nechceš ignorovat Písmo, charismata ke službě v církvi se předávají skrze vkládání rukou těch, kteří tato charismata už mají.

Tolik  bys měl vědět.

  A toť učiníme, dopustí-li Bůh.

Ty se toho držíš jako dítě. A dokonce z toho činíš učení. 

Proč jsou někteří lidé neplodní? Protože v okamžiku početí nebyl přítomen dárce života. 

Tak je to i při vzkládání rukou, pokud dárce darů není přítomen, žádné vzkládání rukou to nezmění. 

Vždy rozhoduje Dárce. A učitel řekl, že základy jsou při stavbě domu pouze jedny a jsou skryté v zemi, ani nejsou vidět. Zato uhelný kámen, po Česku věnec, musí být v každém patře, protože drží stěny, aby nespadla. 

Ale to je na tebe příliš složité uvažování. 

..."vzkládání rukou patří k počátečním zvyklostem, které máme opustit, mají pouze symbolický význam. "...

Vyčetl jsi si z Písma, co tam není.

(Tim 5,22)

S vkládáním rukou na kohokoli se neukvapuj. Nesmíš se stát spoluviníkem cizích hříchů. Uchovej se čistý ...

Vkládání rukou (svátostné) se zachovalo do dnešní doby. Předává se jím jakákoli služba v církvi (jáhenství, služba biskupa ...)

Na tomto se nic nemění.

Stejně tak zůstává vzkládání rukou při žehnání.

Byla ale i jiná vzkládání rukou, která byla neúčinná - např. když člověk bez moci Ducha uzdravovat vkládal ruce na nemocného - a ono nic!

Charismata nejsou o vkládání rukou kohokoliv! To je ono špatné učení "o vkládání rukou"!

Ale vkládání rukou člověka s mocí Ducha (s charismaty) je pořád o dalším předávání charismat.

Nepřihlášený nám tady "zmyslivcovatěl".

Ale pláčeš tu asi na špatném hrobě: zkažená sůl se už nedá osolit aby byla znovu slaná.

Každý argument marný.

Ahoj Františku.

Písmo na několika místech hovoří o zkažení soli o jejím vyhození a pod. (co se solí, která ztratila slanost, vy jste sůl země a pod.)

V této oblasti se užívaly  soli vyskytující se u Mrtvého moře byly to často hořečnaté soli  případně různé směsi ale byly pro ně snadno dostupné. Chovají se trochu jinak než sůl kamenná.

Františku, tvoje články se čtou dobře, škoda, že to nemohu říci i příspěvcích do diskuze        (tedy většinou). Nebudu to rozvádět, protože to je na povídání v klidu a pochopení druhého.

Honza

 

Bible není knihou o chemických vzorcích a tedy ani v ní nehledej zákonitosti soli...to bylo podobenství.

Vem si pohádku Sůl nad Zlato, tam také sůl pozbyla chuti a k čemu byla? K ničemu,

O tom Písmo hovoří, že když sůl pozbude chuti, tak je na světě zbytečná. Přeloženo, pokud křesťané pozbudou chuti, pokud nebudou jako Pán tak jsou na světě zbyteční. A k čemu se pak hodí? K ničemu, jen aby po nich všichni šlapali. 

Ale slyšel jsem i zvrácený výklad zvráceného křesťana, který říkal, že sůl pracuje i na silnici, hlavně v zimě na severu. Takže když křesťan je bez chuti, tak to není tak zlé, na severu může sloužit na silnici jako posypová sůl. 

Zvrácený výklad. Ale stejně mimo je přemýšlet v tomto podobenství o principu soli. 

Pokud křesťan se chová jako pohan, tak je dobrý jen na to, aby ostatní zašlapali do země, protože je k ničemu a já doplňuji není k ničemu, je to ještě horší, je ke zlému, protože díky křesťanům bez chuti je v porouhání jméno Kristovo. A tvoje příspěvky jsou toho důkazem, pro zlo křesťanů se dostáváš do nenávisti ke křesťanům.

No a i pro tebe bylo to podobenství, křesťan bez chuti je na nic a není vlastně křesťan. protože křesťana poznáš podle té chuti. 

Pokoj tobě Jirka

Lidé činící dobro jsou k dobrému. Není nutno používat další nálepky.

A co má bohoslovecká fakulta společného s křesťany? Je to VŠ jako každá jiná. Jako všude i tam budou lidé dobří a lidé zlí. S křesťanstvím to pramálo společného. Potkal jsem několik lidí, ze kterých uvedená fakulta udělala nevěrce a někteří do dnešního dne dělají faráře. A pak tam určitě vystudovali lidé, kteří jsou úplně normální a...

A že si někteří lidé dělají s nedělání a mlácení pantem dobrý byznys. To s uvedenou fakultou také nemá nic společného. 

Budou volby, tam to voliči spočítají těm i oněm.... a až nám to spočítá Pán, tak budeme asi překvapeni nejvíc.

  To přeci není problém, proč by byl? To je dobře, když si lidé všímají, kdo jak jedná, když se řídí podle reality, ne podle slov. 

  To je přirozené a správné chování a je to tak dobře, že lidi sledují konzistenci slov a činů a nenaletí někomu, kdo mluví slova, ale chová se jinak.

Jsou křesťané příkladem a vzorem, když čerpají s Ježíše? 

  Určitě. Podle toho se také křesťané poznají. 

  Jak jinak bys to chtěl poznat? 

Zatím to nikde nevidím. A nevidí to nikdo.

  Jak velký máš asi tak kolem sebe okruh lidí, Františku, kolik tak asi lidí vidíš, s kolika si povídáš, žiješ? Jednotky, desítky, stovky? 

  V jakém žiješ prostředí, jak často jsi v církvi, kolik církví navštěvuješ, s kolika lidmi z kolika církví se vidíš?

  Jestli jsi doma sám, tak toho moc neuvidíš. Jestli chodíš do nějaké "církve", co dělá politické demonstrace proti vládě nebo prezidentovi, tak to toho asi taky moc neuvidíš... 

  Odkud čerpáš svůj pohled, z reality, co ty konkrétně žiješ, nebo z médií? Když čtu tvoje příspěvky, připadá mi to spíše jako produkt štvaní médií, než nějaká konkrétní skutečná realita života.

Jen samé sekty a sekty a církve a církve a každý učí něco jiného a soutěží , kdo je lepší a má pravdu.

  A tohle je tvoje realita, realita ve vašem městě, v obci?

  U nás (malé město) je asi pět církví a denominací, které nějak veřejně působí - nefungují tak, jak popisuješ. Když se lidé z nich setkají, tak místo soutěžení kdo je lepší, si normálně povídají o životě, o tom, co zažili s Bohem, modlí se spolu, modlí se za sebe, žehnají si. A ty církve dělají normální práci - věnují se charitě, dětem, mladým, starým, opuštěným zapomenutým, nepřizpůsobivým, různým lidem. Když byla korona a největší strach lidí ve světě, modlili se společně v klidu za celé město, veřejně v rozhlase. A lidi stáli na ulici, modlili se na ulici spolu s nimi, věřící, nevěřící, všichni dohromady. A to bylo dobře.

  K tomuhle jsem kdysi psal článek, Církev - Co je církev a církve, charakteristika pojmu. Mohlo by ti pomoci.

  Toník

  Nebo jsou ti "křesťané" jen takoví trošku DVB-T2 Ultra HD 4K placatí a svítiví? Lidi zavření v krabici, která je předhazuje tak, jak potřebuje pro svoje účely?

  Toník

Milion chvilek nepředěláš a komu jsou vůní libou, ten za nimi půjde. Ale můžeš "předělat" sebe a sám se stát vůní libou a ...

... a politikům to spočítej ve volbách. Někdy se rozčiluješ, že chvilkaři nectí volby, tak je cti ty. To je důležité. Ve volbách se ukáže a ukáže se, jestli i ty budeš ctít výsledky voleb, když třeba ti budou vůní nelibou.

Co vidí v LDN ce lidé kam chodíš? Vidí tam soutěžení, nebo Františka? 

Kdo chce soutěžit, soutěží, kdo chce z války dobře žít, ten z ní dobře žije. Kdo chce vidět dobro najde a uvidí dobro.. kdo chce vidět zlo uvidí zlo...

Ty před Bohem nejsi odpovědný za "padlé" křestany. jsi odpovědný za sebe. A pokud někoho "padlí" křesťané svedou do svojí sekty, tak ten svedený chtěl být sveden. Kdo hledá pravdu nalézá, kdo hledá pravdu podle svých uší, ten si ji najde také, ....

ty situace nejsou neobvyklé a jsou pochopitelné. Příčina může být triviální. Aby nemuseli přemýšlet o svém životě, tak ukazují na chyby druhých.

Co jim na to říci? 

Že mají pravdu, že smilstvo, krádeže, cizoložstvo, posedlost ... se Bohu nelíbí. Že mít Pána Ježíše jak alibi pro zlé chování je přímo odporné...

... pak se dá pokračovat o tom, co se Bohu líbí...

Jirka

Sůl jen dodává chuti pokrmu. Příliš soli znehodnocuje chuť pokrmu, kterou má zvýraznit, a také má dodat chuť k jídlu pokrmu. Chuť soli sama o sobě nesmí přebít chuť pokrmu, ale zvýraznit, a navnadit chuťové buňky. Třeba o šabatu se má solit pokrm až před jídlem, nemá se mísit sůl s pokrmem, ale dochucovat pokrm solí. :) Vy činíte svět nepoživatelným přesoleností solí typu BA.

Ahoj. Odpověděl jsem ti pod článkem z minulého měsíce na tvůj dotaz: Jak poznám, že mi byly hříchy odpuštěny.

Pokud tě to tedy ještě zajímá.

<<

Dobrá otázka.

...Odpuštění hříchu nutně souvisí s následnou změnou způsobu života - promítne se tedy do dlouhodobého životního postoje vůči konkrétnímu odpuštěnému hříchu - někdy ihned, jindy postupně po malých krůčcích, které vyvádějí člověka z otroctví toho hříchu.

Na konci tohoto procesu odpuštění stojí pak křesťan, který již tento konkrétní hřích nepáchá - vnitřně (srdcem) ho odmítá - zhnusil se mu.

Podle toho poznáváme onu Božím moc, působící v našem životě.

<<

Nepochopil jsem Vaši odpověď, stejně jako tu Cizincovu, jako odpověď na mou otázku, zjednodušeně: Kdy si můžete být jisti, že vám B-h odpustil Váš hřích, provinění, které jste učinili. Podle čeho a kdy poznáte, že vám bylo odpuštěni, kdy si tím můžete být jisti. Zajímalo reálné svědectví z života. Ale napíši, že Vy jste na rozdíl od Cizince přeci jenom odpovídal přesněji na to, na co jsem se ptal a nebyl tak daleko od mého dotazu než Cizinec.

Sic souhlasím s tímto: "… již tento konkrétní hřích nepáchá - vnitřně (srdcem) ho odmítá - zhnusil se mu", ale to není moc přesná odpověď, protože člověk si může hnusit co dělá zlého, i sebe, že to dělá, a přeci v té věci znovu padne. Může si snad takový říci a mít jistotu, že mu bylo odpuštěno? Ano, i nemusí ten konkrétní hřích znovu učinit, a přeci mu nemusí být odpuštěno, co kdysi učinil v oné tehdejší konkrétní situaci.

Ještě bych mohl přidat svou osobní zkušenost;  ale mnozí zde určitě číhají právě na to - aby mi totiž vyčetli "pocitovost".

Ovšem reálným faktem, který si uvědomuji je, že i když nechci, počet mých hříchů vždycky narůstá - je to takový těžký "ranec na hřbetě".

Po zpovědi pak pocítím vždycky obrovskou úlevu - je to logické - ona zátěž zmizí. To se přece dá poznat!

Tím vším jsem si prošel a taky jsem byl skálopevně přesvědčený o tom, že ta úleva po zpovědi je odpuštění hříchů. Není. Je to satanův klam, který na chvilku odlehčí tvůj hříšný ranec, aby ses mylně domníval, že Ti bylo odpuštěno. Odcházíš od zpovědi s obrovskou úlevou, ale zakrátko opět a zase zjistíš, že tvoje otrocké závislosti na hříchu jsou stále s Tebou, a ty znovu pácháš ty samé hříchy, ze kterých se pořád dokola zpovídáš. A zase přijde po zpovědi ta úleva. Popíšu Ti tu úlevu. Je to jako by z Tebe sňali balvan, jako bys dostal křídla, jako mocný nádech horského vzduchu, interier kostela se rázem celý prosvětluje posvátným světlem. Popisuji to správně, což? Že by něco takového mohlo být od satana? To bych tehdy považoval za šílené rouhání. 

Tak jako Ty nyní. 

Všichni praktikující katolíci jsou na tom se svými hříchy stejně a zakrátko se jim vrací. Chceš si tu krásnou po zpovědní vylehčenost podržet po zpovědi co nejdéle, ale satan Ti ji vezme, a opět na Tebe naloží tvůj ranec hříchů i se zlými sklony, které nezmizely, jenom byly na krátký čas potlačené. Dobře toto znám Stanislave. A není s tímto lehké bojovat. Nakonec stejně padneš, a musíš ke zpovědi znovu a znovu. 

Mohl bych Ti toho popsat víc, ale k čemu. Věřit mi stejně nebudeš. Více k tomu máš nad dopisem Tobě v článku. 

Zažil jsem co zažíváš Ty. A to co zažívám nyní je dvěma slovy pokoj a jistota. Pokoj který mne  nikdy neopouští,  ani v těžkých chvilkách. Je to pokoj Kristův, který je trvalý. Kdo Kristův pokoj poznal, přeje ho všem. Proto Ti přeji abys nepomíjející pokoj Kristův v pravdě Ducha svatého poznal. Tu pokojnou po zpovědní vylehčenost jsem stejně jako Ty hříchem ztrácel a myslel si, že Kristus se mi pro můj hřích vzdaluje. Toto je strašlivý klam. Pokoj Kristův zůstává i když zhřeším. Víš co se stane když zhřeším Stanislave? V pokoji Kristově se ihned objeví velmi intenzivní vjem boží milosti, který mi Kristus ve své lásce nabízí. Stačí ho kajícně okamžitě uchopit, pak ve jménu Krista poprosit Boha Otce za odpuštění. Bohem odpuštěný hřích je zahlazený,  sklony k hříchu zmizí a už se nevrací. A následuje vysvobození. Být Bohem vysvobozený z otroctví  nějakého hříchu vůbec není o po zpovědním vylehčeném pocitu. Pokud Tě Bůh z něčeho vysvobodí, tak dostáváš moc a kontrolu nad tím, co tě zotročovalo. 

Kdysi jsem měl stejně jako ty za důkaz odpuštění to po zpovědní odlehčení. Žel ty samé hříšné sklony  a hříchy mne zakrátko dostihly. V nynějším způsobu odpuštění mizí otrocké hříšné závislosti napořád. Kterou variantu bys sobě vybral? Co je větším důkazem odpuštění? Pomíjivý odlehčený pocit za návratu stále stejného tance hříchů, anebo trvalé vysvobození z nějakého hříšného sklonu po jediné prosbě k Otci na přímluvu Syna? 

Tak jsem Ti popsal trvalý pokoj Kristův a zbývá ještě popsat jistotu. 

Jistota v životě v Kristu je pevná jako skála. Žel údělem těch co se snaží s Bohem spolupracovat je věčná nejistota. Snaha o spolupráci s Bohem, rozhodovat se pořád dokola pro Boha je velmi závadný vztah, ve kterém je Bůh neustále kdesi vně, a nejistota je neustálá. 

Stanislave Bůh si zvolil Tebe a ne Ty Jeho! Vůle Boha je absolutní, a můžeš se na ni 100% spolehnout. To je víra. Věříme v dokonalost Boha a Jeho nekonečnou lásku. Co je proti tomu tvoje pochyby, že existuje neustále možnost, že padneš. Jistěže, je tady tato možnost. U všech. A která možnost je větší? Že pro svou slabost padnu, anebo v boží milosti rychle vstanu, a to proco jsem padl je navždy pryč? 

Jistota spásy je z víry v boží dokonalost Stanislave. 

Pozdravil jsem bratra v Kristu Wolleka a rozloučil se  s ním, a loučím se i s Tebou. Už se Tebou nebudu zabývat. 

Pravda Ducha svatého Tě brzy osvobodí. 

V modlitbě za Tebe Stanislave. 

Pomodli se prosím nyní se mnou. 

Poprosil jsem Boha Otce ve Jménu Krista za odpuštění ode všech na GS kterým jsem slovem ublížil. Prosím za odpuštění všechny kterým jsem slovem ublížil.

Pokoj Kristův Vám všem. 

Myslivec

Před sedmi léty napsal Myslivec v článku "Setkání se smrtí" následující text: "Prosím o odpuštění všechny, kterým jsem pro tvrdost svého srdce slovem ublížil. „Ještě je čas“".

Netrvalo ovšem příliš dlouho a Myslivcovo běsnění opět nabralo grády. Dnes se od Myslivce opět dočítáme to samé v bleděmodrém a navíc zde máme soubor psychologických rad, kterak pomocí autosugesce docíliti toho, že při nebo po spáchání nějakých zlých činů se máme cítit naprosto uvolnění a hluboce pokojní.

Jak vidno - náboženství málokdy má za příčinu to, že se člověk opravdu nějak zásadně změní - spíše lidé získají takový vnitřní pocit, že se to stalo, ale ve skutečnosti tomu tak není.

Ty posuzuješ lidí po max. Několika desítkách let. Trochu nepoměr a tím pádem zbrklý soud. 

Znám dost věřících, kterým táhne k 70 desatce a také nevidím nějaké zásadní změny. 

Proto si myslím, že změny v lidském chování posuzujeme bohužel pouze z lidského hlediska a tím děláme zásadní chybu. Protože si myslíme, že Bůh má na naší změnu jen cca 70 let, ale tak to není, naší smrti výchova nekončí, spíše začíná!!!

Ahoj Richarde,

tak říkáš, že naše výchova bude spíše začínat až po smrti? Ty asi tedy nevěříš na věčné mučení (případně snad i anihilaci duše?), které Ježíš slibuje všem těm, kdo budou zlobit a odmítnou uvěřit tomu, že byl bohočlověkem?

Nedá se pak podle tvých měřítek nakonec říci, že onen poslední Boží soud bude vlastně tím pádem zbrzklý soud? - vždyť Bůh bude soudit lidi za jejich chování a smýšlení v rámci jejich kratičkého pozemského života - o tomhle přeci celá ta křesťanská víra je: na tom to celé stojí a padá :)

No jo, jenže JHVH nechal kamenovat, upalovat a stínat "nezbedníky", ještě za jejich života a po smrti už je nějak moc neřešil.

Ježíš na to jde jinak - ten si to nechává až na posmrtný život, kde jeho přímou intervencí bude mučena drtivá většina obyvatelstva po nekončeně dlouhou dobu. JHVH je sice monstrum, ale ve srovnání s Ježíšem je to docela "pohodář"...

Tak kdo první hodil kamenem a strhnul ostatní? 

Do toho uvažování dej, že nikdo není spravedlivý, ani jeden není bez hříchu, jak mohli tedy kamenovat, když neexistoval nikdo bez hříchu? 

Jeden byl, Ježíš a ten kámen nehodil, dokonce jí ani neodsoudil. 

No však o tom jsem mluvil: Ježíš na nikoho kameny házet nebude, spokojí se s tím, že zlobiváky bude s polečně s velkým Taťkou JHVH mučit nekonečně dlouho ohněm a sírou a dým muk oněch zlobivců budou stoupat navěky věků...

Stále cituješ pouze jedna paní povídala. 

Hehe - tak slovo Boží je podle tebe jedna paní povídala? Ježíš není žádný sluníčkář, s nikým se mazat nebude a obvzláště ne s těmi, co v něj nebudou věřit tím správným způsobem:

Jak říkám Richarde - křesťanský Bůh je mnohem větší psychopatický ukrutník, než jeho židovský "kolega" a evangelium je všechno, jenom ne dobrá zpráva...

//Pak jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nejmenších, ani mně jste neučinili.‘  A tito půjdou do věčného trápení, ale spravedliví do věčného života. “  

Ach tak rozumím - domníváš se tedy, že ani život ve vysněném Ráji nebude věčný. Až Boha přítomnost lidí omrzí, tak je terminuje, stejně jako ty zlobivce v jezeře ohně a síry. Takže nevěříš, že budeš mít věčný život ty nebo kdokoliv jiný - to mi přijde jako překvapivě střízlivý přístup ohledně průběhu posmrtného života: za mě bod.

V čem spočívá věčný život? Když poznají toho, ...

Poznání, lépe řečeno, poznávání Boha je věčný život. 

Proč? Protože Bůh je věčný. 

Jak dlouho to trvá? Ta otázka nemá v čase smysl. 

Kdo plave v řece, nemá vliv na to, co je na březích řeky. A naopak to si zatím nedokážu představit. 

Zatím to není třeba. Všechno v pravý čas. 

Jedná rada, nebuď netrpělivý. 

Hm, hm - předpokládám, že úplně na přímo bez typického ezoterického zamlžování bys asi odpovědět nedokázal?

Ale vcelku to chápu - jako křesťan se musíš potýkat s nějakou formou disonance: svého Boha vnímáš jako přátelskou obtloustlou černošku z Chatrče W. Younga, jenže to přiliš nekoresponduje s tím, jak je tento Bůh líčen v jeho vlastní autobiografii ... tím vzniká rozpor, který je třeba patřičně rozmělnit - třeba vágní teologií, metaforizací nepohodlných statí Bible a pod. Nic nového pod sluncem - dělá to prakticky každý křesťanský liberál.

Byl had tehdy hadem nebo spíše vzpřímené chodící zvíře? Mluvil a byl velice chytrý. Kdo mu řekl, že nesmí jíst ovoce jednoho stromu? Kdo první v tom rozhovoru hada s Evou  lhal? A proč. 

Otázek je mnoho. Odpovědi málo. 

Do určité míry chápeš, že z řeči člověka se dají vydedukovat i myšlenky toho člověka, tak to zkus používat ve svůj osobní prospěch. Ne k chlubeni svou chytrosti jako had, ale k odhalování dobra a zla ve svém srdci. Jen jedna zkušenost, drtivá většina příběhu v Bibli dává nezbytnou zkušenost pro toto odhalování. 

Člověk, který se vyhýbá odpovědi, buď k danému tématu nemá co říct (t.j. tak nějak tuší, že ví kulový, ale nechce to otevřeně přiznat) anebo blafuje :)

Had vždy nabízí odpověď, Bůh ji někdy nedává hned. Proč? Přemýšlej. 

Mlčení je také odpověď. 

Mlčeti zlato, mluviti stříbro. 

Proto zdůrazňoval ostatním, že nevedou svůj boj proti druhým  lidem, ale proti duchovním mocnostem. Jak a kde se tyto duchovní projevují? 

Jak se projevoval had? Slovy. Stejně se projevují duchovní mocnosti v srdci člověka. Pavel psal v povětří. 

Ježíš někde říká, že veškeré zlo pochází ze srdce člověka. 

Když to spojíme, slova duchu v srdci člověka. 

Takže tvá chytrost může být z nějakého důvodu podporována a živená hadovou chytrosti.  Ovšem s jakým záměrem. Vede tě k Bohu nebo působí pochybnosti o Boží dobrotě? 

A to je podstatou zkoumání postojů srdce. Jedině Bůh je dobrý a kdokoliv to zpochybňuje, na tom se podepsaly hadovy myšlenky. 

Had možná jen žárlil na Adama, že ta slabá bytost, plná pocitů mu má vládnout. 

Ach tak, snažíš se mi naznačit, že mne pravděpodobně ovládá Satan. To jsme se ovšem dostali docela daleko od původního tématu - o tom, zda Ježíš má v plánu po smrti mučit lidi (třeba za to, že v něj odmítli věřit) a zda to Ježíš hodlá činit nekonečně dlouho, nebo jen dočasně. Já tvrdím, že z Písma vcelku jednoznačně vyplývá, že Ježíš hodlá ty, které shledá nehodnými pro budoucí Ráj, mučit ohněm a hodlá tak činit nekonečně dlouho - resp. stejně dlouho, jako nechá žít vyvolené ve věčné blaženosti. Pokud jsi názoru, že tento výklad je chybný, stačí napsat proč a uvést přílušné pasáže textu, které to vyvracejí ... já jsem zde důkazy pro svoje tvrzení předložil.

Neboť jestli pozorně čteš listy apoštolů, tak ti napsali totéž. 

Vždycky, když jsem něco takového jen naznačil, většina křesťanů nesouhlasila, přestože Pavel z tohoto boje nikoho nevyloučil. 

Jenže mnozí si o sobě myslí, že jsou dobří a oni ve svém srdci nemají hadovy myšlenky a nemusí bojovat. 

Pak se jím nediv, že často z nich vylezou různé duchovní nečistoty a nerozeznávají dobro od zla. 

Prostě řečeno, neusliši-li někdo přímé oslovení Ježíšem, zprostředkované Jeho Duchem, nepomůže mu ani pravdivé vysvětlování složitosti Písma. 

Co máš učinit, jsi už slyšel tisíce krát. Výmluvy na tom nic nezmění. 

Mnoho i věřících něco říká, ale sami si to nečetli, jen od někoho slyšeli.

Boží soud odhalí nejen skutky, ale i pohnutky. A to tak dokonale, že nikdo nebude bez výmluvy. Jen si pro srovnání porovnej lidské soudy. Mnozí odsouzení svůj trest přijímá a mnozí odmítají. Jenže u posledního soudu se nebude moct nikdo vymlouvat. Přijmou všichni svůj trest? Přijmou a pak budou otevřeny knihy života a kdo nebyl zapsán v těchto knihách, ....

Co je to pokání? Změna smýšlení o kom? O Bohu nebo o sobě? 

Jestli všichni přijmou svůj trest, neznamená to změnu smýšlení o sobě? 

Bohužel posuzuješ celou křesťanskou víru podle několika jednotlivců, kteří nejvíce křičí. Neděláš podobný soud jako slepá spravedlnost? 

Na rozdíl od lidí, Bůh není slepý, on jediný vidí do lidských srdcí. 

A proto je psáno, že není spravedlivého ani jednoho, všichni zbloudili a nikdo nehledá Boha. 

Takže koho Bůh nenalezl, ten ho nehledá. 

Docela dost lidí se ovšem mylně domníva, že oni hledali a mají na 

svém spasení nějaký osobní podíl. 

Většinou se mýlí, protože neznají Boha a ani sebe. 

No, je to ode mne stejně zbytečná námaha reagovat, když ty ses tu už rozloučil. Tak uvedu stručně jen tvé zásadní omyly:

1.) Pokud ze mne Bůh sejme tíhu hříchů, dá se tato realita poznat. Není to ani iluze, ani autosugesce.

2.) "Bohem odpuštěný hřích je zahlazený,  sklony k hříchu zmizí a už se nevrací. A následuje vysvobození."

Vysvobození ze hříchu bývá i okamžité, ale obvykle mu předchází spíš proces duchovního zrání v čase - někdy i dlouhodobém časovém horizontu.

Je to pochopitelné: ani obráceně - tedy upadnout do otroctví hříchu - to také nebývá okamžitě, ale je to procesem zrání člověka ke hříchu v čase.

(Jk 1,14-15)

Ale každý je zkoušen svou vlastní žádostivostí, která ho přitahuje a vábí. Pak žádostivost počne a nato porodí hřích a hřích, když dospěje, zrodí smrt. 

Bůh tedy kajícníka znovu "vzkřísí" (hřích mu odpustí), ale pak ještě následuje proces "rekonvalescence" z nemoci onoho hříchu. Imunita se buduje dlouhou dobu!

3.)  ..."Snaha o spolupráci s Bohem, rozhodovat se pořád dokola pro Boha je velmi závadný vztah, ve kterém je Bůh neustále kdesi vně ..."...

Onehdy jsem viděl velmi přiléhavý vtip. Staří manželé sedí vedle sebe a ona říká: "Proč mně neřekneš, že mě miluješ?"

On odpovídá: "Už jednou jsem ti to řekl. Kdyby se něco změnilo, dám ti vědět.".

Tohle přesně je obrazem i vašeho náboženství! Jednou - a prý už napořád!

Víra je ale živým vztahem! Tento vztah je třeba neustále živit. Každý den znovu, každý okamžik života. A zítra zas!

Rozhodnout se v konkrétní situaci pro Boha, je vyznáním lásky!

 Bez vyznání vztah skomírá!

Takoví jsme my lidé, žijící v běhu času.

 Kdybychom byli tak dokonalé imunní, pak by Jan nepsal:   ·  

1 [www.biblenet.cz]Toto vám píšu, děti moje, abyste nehřešili. Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého.  

Ahoj Františku.

Z pohledu křesťana, katolíka, zhřešit a padnout mohou být dvě naprosto rozdílné věci. A často i bývají.

Žádný z nás nedokáže zcela nehřešit.

Ale výraz "padnout" znamená naprosté oddělení od Boha těžkým hříchem - hříchem ke smrti.

K tomu u člověka, který upřímně usiluje o život v řádu ustanoveném Bohem, nedochází zas až tak často.

Většinou zhřešíme hříchy všedními, které samy ještě nejsou přímo k duchovní smrti. Ale nijak neřešené by se cestou ke smrti stát mohly. Třeba nenechat tato hříchy dospět, ale když si je uvědomím, učiním z nich pokání okamžitě. Formou prosebné modlitby o odpuštění.

My katolíci (i třeba pravoslavní a někteří další.) máme ale obrovskou výsadu - možnost činit pokání i svátostným způsobem (formou služby, kterou ustanovil Kristus - J 20,21-23). (Myslím, že i ty osobně máš tuto možnost.)

Svátostné pokání je zdrojem mimořádných milostí k růstu ve víře, ke změně života, k přilnutí člověka k Bohu.

Obecně totiž každý hřích vede nakonec ke smrti, zatímco poslušnost vede ke spravedlnosti.

Svátostné vyznání hříchů a odpuštění hříchů ve zpovědi.

(J 20,21-23)

Řekl jim tedy opět: "Pokoj vám!

Jako mne poslal Otec,tak i já posílám vás."

Po těch slovech na ně dechl a říká jim:

"Přijměte Ducha Svatého.

Komu odpustíte hříchy, tomu budou odpuštěny; komu je zadržíte, tomu budou zadrženy."

..."ale zde jste opravdu velice často a jako první na ráně z mnohých stran. "...

Já vím, ale je to nutná daň, kterou je podmiňováno upřímné sdílení víry. A bez upřímnosti to nejde.

Že pokud něco nemá chuť tak to solí nezachráníš, a pokud něco má chuť tak to můžeš solí i zabít.. že sůl není podstatou...

V určitém smyslu ano, ale pokud by jsem o soli přemýšleli v úzkém smyslu vysloveného podobenství, tak tam se řešila jiná rovina - pohled. 

Co se solí, která nemá chuť. K čemus se bude hodit? K ničemu, na pošlapání. A ne na zimní údržbu silnic, to tím Ježíš určitě nemyslel. 

Sůl na zimní údržbu je pořád sůl s chutí, to jen divní kazatelé takto utěšují ovečky, že i sůl na silnici je dobrá. Že být vyhozen k pošlapání podle slov podobenství není až taková tragédie.

Jak může sůl pozbýt své chuti - slanosti?

Myslím, že jde o typickou fabulaci :)

Jako posyp se používá nejčastěji docela běžná jedlá sůl. 

A ta je slaná, má slanou chuť, a kdyby neměla slanost, pak by to nebyla sůl a také by nic nerozpustila :)

Sůl dodává chuti pokrmu, pozbýt chuti může jen tomu, kdo ji jí :)

A když mu nechutí, tak mu není k ničemu, než jen aby ji vyhodil a bude on i ostatní po ní jen šlapat.

No a křesťané činí pokrm - svět - svou přeslaností nepoživatelným, a navíc světem pohrdají, že.

Tak se prostě stáváte pro druhé nechutnými, přestáváte chutnat.

Pointa příběhu není v tom, že by sůl mohla pozbýt slanosti, to snad ani nejde :), ale v tom, že pozbývá chuti u těch, kdo ji jí - přestanou mít na ni chuť.

A jinak sůl byla vždy součástí obětí, krvavých i nekrvavých, a to právě jako výraz chutě obětníkova daru sebe sama ;)

Na druhou stranu, pokud vezmeš v potaz relativitu, že je jedno, jestli pozbude sůl chuti ztrátou chuti subjektu A, nebo ztrátou chuti soli. To je v určitém smyslu bezpředmětné. 

Já nejsem schopen s biblickým textem pracovat matematicko fyzikálně logicky. Jsou to podobenství a něco chtějí říci. A rozhodně to není poučka o soli. Tak jako hořčičné semínko není nejmenší ze všech a tak jako PÍ není tři.

Považujme sůl za velmi cennou, s hodnotou jak v Soli nad zlato. Já ztratím chuť, proto si myslím. že je na nic a vyhodím ji na ulici... jenže tam po ní ostatní nebudou šlapat, budou ji sbírat, protože pro ně chuť má, ona ji přece neztratila. 

jenže ona jí ztratila, prostě jak sůl byla k ničemu pro všechny, proto byla vyhozena a proto po ní všichni šlapali. Je to podobenství, není to chemie. 

To podobenství je o tom, co se stane, když něco původně dobrého, potřebného, správného.... se stane nepotřebným, pro absenci očekávaných vlastností. U soli slanost v pokrmech, při zimní údržbě pro snížení teploty tání .... pokud tyto očekávané vlastnosti zmizí, tak je sůl k ničemu, ... ano v tu chvíli můžeš říci, že je to blbost, že chemicky to sůl tedy není....

a ano, máš pravdu, ale dříve jsi s tím nesouhlasil, bral jsi to stejně jako Židovství, že Židovství je národnost, že Židem prostě jsi, protože jsi se tak narodil, či konvertoval. A já tehdy psal, že křesťanství to má jiné, že křesťanství není národnost, že křesťanem se můžeš stát, ale aby jsi byl křesťan musíš jím zůstat. Pokud se nechováš jako křesťan, tak jím nejsi, byť ve jménu křesťanského Boha činíš různé věci...

...ano, pokud sůl nefunguje jako sůl, tak vlastně solí není. Pokud křesťan se nechová jako křesťan, tak křesťanem není. 

I o tom je toto podobenství v mém chápání. 

Ale je to zase jen relativizace pohledu. Nebo přesněji jiná volba vztažné soustavy. Když sedíš v jedoucím autě, tak to k tobě stojí a jede svět kolem, stojíš venku a jede auto kolem. Takže je jedno, jestli sůl ztratila chuť, nebo jsi ji jen přestal vnímat. Pokud se křesťan chová zle, tak ostatní přestanou mít na křesťanství chuť, ale i o tom NS hovoří ... a to pro vaše zlé skutky je v porouhání Kristus mezi pohany. 

I když jsou křesťané, kteří tvrdí, že sůl nemůže pozbýt chuti, tvrdí, že jednou spasen provždy spasen. Řekl bych, že jejich víra je podobnější Židovskému principu národnostnímu. Židem prostě jsi, ať se chováš jakkoliv. Je to dáno narozením či konverzí. Oni to mají stejně, ale je to dáno "znovuzrozením". 

Já nejsem zastáncem národnostního chápání, věřím, že sůl může pozbyt chuti, nebo nechemicky, sůl se může jevit a jako nesůl a proto je k ničemu a nikdo ji ze země nesebere a k ničemu se nehodí. 

Pohrdání světem, nevím jak to přesně myslíš, může to být tak i nemusí. Milovat svět může znamenat pohrdat Bohem, pohrdat světem může znamenat pohrdat Božím dílem...

dobrou

Já samozřejmě musím vzít v potaz i reálnost doslovného výkladu podobenství. Bez toho může člověk dojít k chybným závěrům, jakože sůl, která pozbude chuti, už není solí, tedy že křesťan bez chuti už není křesťanem. Ne, je to stále sůl a je to stále křesťan, sůl špatná a špatný křesťan.

Využití soli bývá mnohé, nejen k jídlu, ale tady v tom podobenství jde o sůl, která byla používána k potřebě v domácnosti pro její chuť, tedy k osolení, slanosti pokrmu, toho co se jí. Vezmu-li v potaz realitu, pak jde o to, že sůl musí mít tu správnou slanost - kvalitu. Tedy ani příliš slaná a ani málo slaná, ale slaná bude vždy :)  A o to mi šlo. Sůl příliš slaná, tak jako sůl málo slaná, nemá tu správnou kvalitu pro využití v domácnosti pro solení pokrmů a je v domácnosti k tomuto účelu k ničemu. Takže když ji vyhodíš, bude k ničemu i ostatním, nikoliv že ji budou jiní sbírat, ale i jim bude k ničemu. Ale i tak ta sůl zůstává solí, nepřestává být solí, je jen pro svou špatnou kvalitu k ničemu pro potravinářské využití v domácnostech. Takže křesťan křesťanem být nepřestane, jen je špatný a ne dobrý k danému použití a využití, k ochucení pokrmu. No a co je tak asi tím pokrmem? Křesťané? Sůl? Ne, to co jíte a nabízíte druhým - křesťanské učení.

Takže já pořád trvám na tom, že zlý křesťan je stále křesťanem, tak jako dobrý křesťan křesťanem. Neříkám jako Ty či zde jiní, kteří se mezi sebou přete o druhých, že ti nejsou křesťané a ti zase jsou, že když křesťanství křesťanovo ztratí chuť, že už to není křesťan. V tom je rozdíl. I když se tedy sůl bude jevit jako nesůl, stále je solí - jen bez užitku - a tak je s ní pak zacházeno, prostě se nehodí k tomu, k čemu byla určena, k osolení pokrmu. A to i když je příliš slaná, tak stejně, když málo.

To, že něco nemá svou kvalitu, kterou by mělo mít, nepřestává být tím něčím, jen nemá tu kvalitu, která to něco činí použitelným pro daný účel. :) Rozumíš? 

A ano,: Nemilujte svět a vše, co je ve světě, nebo tak nějak, ... tedy vy, křesťané kontra svět. Vy ... a ... svět. A co se doma solí, to je doma, a když se vyhazuje, tak z domu ven. Jde tedy o tu vaši neslanost (ne osobu) a přeslanost (a zase ne o osobu), tedy o tu vnitřní kvalitu soli, která na pohled není vidět, ale při ochutnání. Někomu v tom vašem domě nechutí, že ji vyhazuje z domu ven, aby tam po ní šlapali, protože ani jim nechutná.

A zde, zde na GS se přou mezi sebou soli, která z nich je sůl a která solí není :) A i to působí tak, že nechutná to, co máte solit :)

  Pokud jste stále křesťanem a křesťanem jste být nepřestal, jste tím zlým křesťanem, nebo dobrým křesťanem?

také mne tato otázka napadla a pak i odpověď.

Ne, není křesťanem, protože říká, že není křesťanem. 

Křesťanem je ten, kdo to o sobě prohlašuje, nezávisle na kvalitě života. 

Já to vnímám odlišně, že křesťan je ten, kdo plní vůli Otce. A na slovních proklamacích moc nezáleží.

J.

Chápeš to tedy tak, že zbožní Židé jsou v podstatě křesťané ? I když si to o sobě nemyslí a neproklamují to ?

Moje úvaha byla spíše v negativním smyslu, tedy, že můžeš o sobě prohlašovat, že jsi křesťan, ale pokud se chováš jako pohan, tak jsi pohan. 

V pozitivním smyslu, bych to asi tak neřekl. V určitém smyslu, možná ano, ale jen jako určitý konkrétní důsledek, nikoliv jako součást obecného oslovení. 

Cokoliv dobrého jste učinili, pro mne jste učinili.

I na tu pitomou otázku je slušná odpověď: Křesťanem se člověk nenarodí, vyznává a věří - rodí se přesvědčením - vírou, a také i může přestat věřit a vyznávat, tedy pozbýt to přesvědčení pro  jné. Dokud vyznává a věří v Ježíše krista, je to křesťan, ať jedná tak či onak. 

  Určitě jsem průhledný, vždy se znovu a znovu budu ptát jednoduché otázky.

Toníku, máš v tom zmatky.

Křesťanem se člověk rodí jedině ve křtu. Z vody křtu a z "živé vody" - z Ducha svatého.

Toto přijetí za Boží dítě je pro zásluhy Kristovy - z pouhé milosti Boha, bez jakýchkoli osobních zásluh křtěnce.

Když křesťan nadále po křtu žije jako křesťan, je dobrým křesťanem.

Když však křesťan svým způsobem života opustí Boha a jeho řád, který stanovil pro člověka - je špatným křesťanem.

Nepokřtěný člověk není křesťanem - pokřtěný člověk nemůže už nikdy přestat být křesťanem.

Může jenom své obdarování pošlapat, žít špatný život špatného křesťana.

  Tím jen ukazuješ, že ti do slušné diskuze kousek schází.

  Že tě baví si tahle hloupě vymýšlet a pomlouvat diskutující, Stando."...

Toníku, říkám ti svůj názor - a říkám ti ho na rovinu. Není zde vůbec žádný boční úmysl. Tvé zmatky v orientaci v křesťanské víře  jsou ostatním zjevné, není to žádná pomluva.

Nový křesťan je výhradně dílem Božím (z milosti - Ef 2,5-8), sám křtěnec na tom nemá sebemenší podíl.

Jestliže tedy Bůh udělá z člověka křesťana, otevře mu dveře do nebe.

Ale na dalším životě člověka pak záleží, aby nakonec těmi dveřmi i vešel!

Že se stal člověk křesťanem, nepoznáš tedy z chování člověka samotného.

Jsou křesťané svatí a jsou i křesťané špatní - vyložení zločinci. Ale vysvětlovat tobě do tvého zmatku znovu záležitosti lidské svobodné volby je už nad mé síly....

Jsou totiž také nekřesťané žijící podle svého svědomí svatě

- v souladu s Božím řádem daným křesťanům (Ř 2,14-15).

Také příklad Démase v Písmu je příkladem člověka, kterého Bůh učinil křesťanem, který pomáhal Pavlovi hlásat evangelium - později ho však zlákal tento svět.

Nemyslím si vůbec, že já dokážu změnit tvoje nynější názory, ale doufám, že to způsobí v tobě sám Duch svatý - já jen upozorňuji na aktuální místa v Písmu vztahující se k tomuto tématu.

Má "hodnocení"  tvojí osoby neber prosím jako pomluvy, ale jako upřímně myšlené upozornění na tvé omyly. Kéž by také mně, když se mýlím, Bůh poslal do cesty někoho, kdo mě na omyl upozorní. Nic víc od lidí netřeba, zbytek musí "zpracovat" můj rozum a svobodná vůle spolu s milostí Boží.