ty spekulace se odehrávají jen ve tvé vlastní hlavě, ve tvé fantazii. Já nespekuluji.
Stando, tahle spekulace, kterou jsi napsal výše, se tedy odehrává v hlavě Toníka, co sis ho vymyslel ve tvé hlavě a není tedy tvoje, jestli ti dobře rozumím: "...i když si otec nepřál, aby jeho marnotratný syn odešel z otcova domu, nijak mu v tom nezabránil - naopak, vyplatil mu i jeho část dědictví - i když věděl, že ho promrhá s nevěstkami. Kdyby otec synovi nedovolil odejít (nedovolil zhřešit), nevybavil by ho přece na cestu ještě penězi pro nevěstky!"
Pokud má tedy Toník ve tvé hlavě takovou spekulaci, cos napsal, tak si myslím, že se ten Toník v tvé hlavě plete: Ten otec byl v mnoha věcech celkem normální a nejspíš svého syna vychovával, i když ne úplně dobře a je vidět, že v té rodině byl problém.
Tak to tedy všem ostatním otcům poraď, jak toho dosáhneš, že dětem hřích nedovolíš. Dokud jsou malé, tak třeba násilím (otázkou ale je, nakolik je to výchovné).
Zase, Stando: Způsoby vašeho boha a jeho násilné výchovy nepromítej do života druhých. Zkus si představit, že jsou na světě normální lidi, kteří vychovávají své děti bez násilí, bez šlehání nemocemi a úrazy. Nevím tedy, zda jsi toho schopen.
Vlastně by mne docela zajímalo, jakou výchovou jsi prošel ty, když tě napadají takové hrozné věci. Myslel jsem, že jsi z nějakého normálního prostředí, ale podle tvých posledních reakcí, tvé obhajoby "svobody" hřešit, násilné výchovy a dalších věcí to nevypadá. Neodpověděl bys na těch pár jednoduchých otázek ke tvému životu vedle v diskuzi, abych měl trochu představou jakou hrůzou jsi to vlastně prošel a co všechná vás v té sektě, co žiješ, učí?
Jak ale "nedovolíš" dospělému dítěti, aby si nezapálilo cigaretu, aby se neopilo? Aby neužívalo drogy?
No, to je těžké vysvětlovat člověku, který poznal jako výc*****u metodu jen násilí a od svého boha zná jako výc*****u metodu sešvihání nemocí a nic jiného zřejmě nezná, protože tě zatím nic jiného nenapadlo.
Nevím, jestli to budeš schopen pochopit, asi ti to bude cizí, ale zkusím to.
My používáme k výchově svých dětí slovo. Říká se tomu komunikace. Mluvíme na svoje děti, komunikujeme s nimi. A oni mluví s námi. Komunikujeme se svými dětmi tak asi 10-100x za den. Slovem, normálně ústy, jim řekneme, co mají dělat, co dělat nemají, vyučujeme je jak se chovat, zase slovem a k tomu příkladem. Věci, které jsou zlé a které jsou hříchem jim normálně zakážeme.
Zase slovem.
Normálně jim řekneme:
Tohle nedělej. To nesmíš dělat.
Já vím, že pro vás, co máte "všechno dovoleno" je to asi hrozné slovo, to "nesmíš" a asi strašná představa? Ale když naše děti vychováváme slovem a příkladem, tak je zase nemusíme vychovávat násilím a nemocemi jako vás váš bůh co vám všechno dovolí.
Když našim dětem zakážeme hřích a dobře je vychováme, tak jim v klidu můžeme dovolit toulat se po nocích a nemusíme jim předepisovat denní čtvrthodinku, kdy se s námi mají povinně bavit jako to máte s vaším bohem vy.
Vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne.
A to je pravda. U holek to kupodivu platí taky. Tím "na počátku jeho cesty" rozumíme "od malička", jako třeba už od miminka, od malého dítěte. I na malá miminka mluvíme, komunikujeme s nimi, i když někdy vypadáme v něčích očích jako pitomci, protože někteří hloupí a popletení lidé si omylem myslí, že miminka nebo postižení nejsou schopni vztahu a komunikace.
Svoje děti vychováváme slovem, protože náš Bůh nás vychovává taky slovem.
Hříchy nám nedovoluje, zakazuje nám je (slovem). A hříchy nám neschvaluje (opět slovem). Slovem nám ukazuje, co děláme špatně a slovem nám říká, co máme dělat jinak a zase slovem nám říká, jak to máme dělat. Slovem nás povzbuzuje a slovem nás taky kárá. Někdy dost drsně, že bych si to za rámeček nedal. Ale jsem za to rád. Na tohle téma jsem ti z naší zkušenosti psal i článek "parchant".
Ono to asi ve vašem světě bude znít jako "sci-fi" a "virtuální realita" po tom, co jsem si od tebe přečetl o násilí a švihání nemocemi a úrazy. Ale zkus si nějak představit, že to opravdu funguje, i když to bude asi těžké.
Toník |
