Píšu o poznání Boha v lidském smyslu, do míry lidských schopností. Je to tedy poznání Boha především vlastní zkušeností a pak také rozumem a skrze předávanou tradici víry.
Nejedná se o žádné "nebiblické" poznání Boha - právě takto lidsky omezeně znali totiž Boha i Abrahám, či Mojžíš a další....
Jméno Boha znali lidé vždycky jen v opisech: (Adonaj, Jahve, Hospodin, JHVH, Panovník, Svatý .... atd. atd.). Tím vším totiž Bůh je.
Jméno v Biblickém smyslu však vyjadřuje o jeho nositeli úplně všechno v úplnosti. Lidská řeč, lidský jazyk, nedokáže pak v plnosti popsat, čím vším Bůh je. Je to nad jeho možnosti coby tvora.
Aby člověk poznal Boha - na to nemusí znát jeho jméno - Bůh se člověku sám dává poznat zkušeností života. Neznám tedy jméno Boha v biblickém smyslu, ale přitom znám Boha, žiji v Bohu.
"V něm se pohybujeme a jsme..."
Je to tak. Přesto mohou křtít u vědomí si své poslušnosti k příkazu Krista, který takto křtít přikázal. To podstatné - nové narození z vody a z Ducha - je totiž stejně dílem Ducha svatého, nikoli člověka, který křtí. Jeho duchovní kvality nemají na dílo Ducha svatého pražádný vliv.
|