Pokud jsem žil v náboženství soch, obrazů a pověr, nosil v kapse kus plechy na ochranu, na prstu znamení a připomínku zasvěcení, pokud jsem sloužil denně "svatému" Antonínu, žil jsem ve světě plném všelijakých model. Když jsem uvěřil Ježíši a obrátil se od temnoty ke světlu, jednoduše jsem většinu model zničil nebo vyházel. Kromě jediné modly - modlu, kterou mi dali rodiče jako rodovou záležitost, která se předává generace, jsem jim vrátil. Není mojí věcí ničit to, co je cizí. Nemám potřebu ničit modly, které lidi uctívají, spoléhají na ně, utíkají se k nim. Moje věc je těm lidem pomoci ve chvíli, kdy hledají Boha, přinést jim evangelium, tak jako křesťané přišli a vysvobodili mne. Toť vše.

  Nevím. Jakých konkrétně výhrad myslíš? 

  Je přeci vaše věc, co žijete, pokud vám to tak vyhovuje a chcete v tom zůstat. 

  Pokud jde o mne, ptám se na tvůj život, tvé názory. Píšu zkušenosti ze svého života a svoje názory. 

  Ale ty jsi opět neodpověděl na otázku, Stando.

A jakým způsobem? Kde je podstata toho vztahu? To mi tedy vysvětli, když evangelíci si na svaté v nebi ani nevzpomenou, jak je rok dlouhý?

  To přeci ví každý, Stando!

  Je to jako třeba s Davidem - ten člověk je nám blízký, když čteš, co se modlil, jak volal k Bohu, když člověk čte, jak popisoval život, jako by četl sám sebe. 

  V tom je rozdíl proti náboženství soch, obrazů a pověr (a i od podivných knížek bohatých znuděných floutků) - vezmi si toho chlupa ze satanova zadku, jak se čílí, když napíšu, že David byl vzor, byť měl více manželek, jak mu to pořád leží v žaludku a předhazuje to znovu a znovu, že David je naším vzorem. 

  V tom se třeba naše společenství liší - protože Davida můžeme mít jako vzor, můžeme k němu mít dobrý postoj, i když měl více manželek, i když to byl cizoložník, vrah... Rozumíme tomu, že nebyl vzorem v těch více manželkách (které toho chlupa znovu a znovu podněcují), ani ve vraždění, ani v cizoložství, ale v tom, že nalezl místo pro pokání. Na rozdíl od lidí,  kteří pocítili lítost, ale k pokání je ta lítost nedovedla [obohu.cz].

  Toník