|
Právě je 582 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116820241 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
| Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor. |
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy v Neděle, 22. září 2013 @ 19:42:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | A když třeba Kristus mluví o záchraně či zatracení člověka (Mt 10,28) a rozlišuje z pohledu antropologie u člověka pouze tělo a duši?
Jeden z mých nejbližších bratří v Kristu je antropolog a ten by tě usvědčil ze lži a rozcupoval by tvé tvrzení na nebytí. Co k tomu říká Písmo ti tu mnozí psali nesčíslněkrát - žel pro tebe marně. |
| Nadřazený |
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 23. září 2013 @ 09:04:45 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Jistě, v určitých omezených kruzích uvnitř vašich sekt. Ale to ani zdaleka není celý svět!
Ano, Stando. Přesně tak. To jsi pochopil naprosto správně.
V naší malé sektě, kterou nazýváme "Čechové", používáme ta slova "duše" a "srdce", "duševní" a "srdeční" v určitém významu. V naší sektě se už děti v ranném věku učí tato dvě slova rozpoznávat a používat. Trochu nám v tom pomáhá sekta anglánů s jejich "psyche" and "heart" a konkuruje jim sekta rusínů с их душой и сердцем.
U vás na Moravě to asi bude jinak.
Stando, když vidím tuhle tvojí vzpouru a principielní odpor proti tak jednoduchým věcem, které zná už malé dítě, je mi jasné, že nechceš pochopit co ti píšu, ale potřebuješ nutně vést nějaký svůj soukromý spor. V tom případě nemá moc smysl ti něco vysvětlovat. Kdybys náhodou někdy chtěl změnit postoj, mám k tomu dost co psát a vysvětlovat.
To tě nenapadlo, že to může být obráceně, že v tom virtuálním světě se pohybuješ ty sám a proto reaguješ tak, jak reaguješ?
Stando, tvoje nepravdivé příspěvky o mém životě či o životě jiných křesťanů vznikají úplně stejně, jako tvůj výmysl satanova království ve vedlejší diskuzi, jako tvůj výmysl jakéhosi mého výkladu v této diskuzi. Vymyslíš si dle své stituace o mne nějaký nesmysl, nepravdu, lež (nebo tě napadne a ty ji přijmeš) a pak už si ji nedáš vymluvit a omíláš jí stále dokola.
Já žiju v realitě. Vím, co žiju a čemu věřím. To, co žiju a čemu věřím píšu o sobě na GS. Kdyby tě můj život zajímal, přečti si mé příspěvky. Čti si, co v nich je a nečti si to, co sis tam domyslel. Tak, jako sis pořádně přečetl můj příspěvek o království hříchu a smrti a o tom, že satan nevládne nikde, ale je otrok hříchu.
..."Není z toho jasné, zda jsi měl na výběr, nebo to měla být změna, na kterou jsi neměl vliv?"...
Když větu zakončím otazníkem, zkusíš mi taky někdy odpovědět konkrétně?
Rád, Stando. Pokud vidím, že tě něco zajímá, rád ti odpovím. Byť jsem ti na danou věc odpovídal už vícekrát. Promiň, že jsem si nevšiml, že zrovna tohle tebe zajímá.
Na změnu mého srdce jsem žádný vliv neměl, nemohl jsem si vybírat, co Bůh udělá, nebo neudělá. Ani jsem nevěděl, že Bůh něco v mém srdci udělá, nevěřil jsem křesťanům, že ta proměna srdce, o které se tak jasně píše v písmu, existuje. Neměl jsem tedy ani žádné představy, jak by to mělo vypadat.
To, co jsem mohl ovlivnit a na co Bůh čekal bylo vyznání ústy. Nebylo to nějaké "prázdné povídání" či "prázdná slova" jak to znáš z praxe tam od vás a pořád to opakuješ, ale bylo to vyznání Ježíše Krista jako Pána nad mým životem a myslel a říkal jsem to docela opravdově a aniž bych cokoliv v té chvíli od Boha očekával. Bůh čekal s tím novým srdcem až na chvíli, kdy jsem vyznal Ježíše Pánem svého života. Nedal mi to srdce "jen tak" že bych se jednou ráno probudil a najednou zničehožnic jsem měl nové srdce, že by mne Bůh zmanipuloval, jak sis to asi jeden čas představoval.
Dodnes si myslím, že proměna srdce není práce člověka, ale Boha, přesně jak se to píše v písmu.
Chceš li nějaké "moje" učení k tématu, tak tady je:
Kde kdo a kde co dokáže změnit srdce člověka, ale jen Bůh dokáže změnit srdce člověka k lepšímu.
Když se podívám na život zpět, tak znám lidi, co měli dobré srdce a znám lidi, co měli špatné srdce. Dnes, po třiceti letech, co je sleduju, jsou na tom stejně a ti co měli dobré srdce před třiceti lety, mají ho dobré dnes a ti, co byli hajzlové, jsou na tom stejně. Srdce člověka totiž není něco, co by bylo ráno nějakém stavu a odpoledne v docela jiném (právě na rozdíl od duše člověka, která večer jásá a ráno se probudí ubitá).
|
| NadřazenýRe: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 23. září 2013 @ 10:02:22 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..."používáme ta slova "duše" a "srdce", "duševní" a "srdeční" v určitém významu"...
Už potřetí tě v této souvislosti upozorňuji na Gen 34,3, což naprosto zasklíváš. Stejně jako zasklíváš Mt 10,28.
..."Dodnes si myslím, že proměna srdce není práce člověka, ale Boha, přesně jak se to píše v písmu."...
A já ji stále myslím, že je to o svobodné spolupráci Boha a člověka. Proč by jinak s proměnou tvého srdce Bůh čekal na jakési tvé vyznání ústy?
Poznal jsem v životě i lidi, co byli hajzlové, ale dneska už jsou jiní, už se změnili. Ale faktem je, že na kterou stranu se strom naklání, tam zpravidla i padá. Pokud ho ovšem v životě nekřísne pořádný vichr, takže se obrátí.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Pondělí, 23. září 2013 @ 21:50:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Proč by jinak s proměnou tvého srdce Bůh čekal na jakési tvé vyznání ústy?
Proč? Protože Bůh je věrný svému slovu. Věci dělá tak, jak nám je zjevil ve svém slovu.
Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení,
Bez vyznání ústy není spasení. Vyznáním ústy přichází spasení - dojde ke změně srdce. Bez vyznání ústy nedojde ke změně srdce.
Zažil jsem změnu srdce úplně stejně jako Toník, ve stejný moment - na vyznání ústy. Boží slovo je pravda.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Willy v Pondělí, 23. září 2013 @ 22:01:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Tímto se mi připomělo jedno shromáždění, kde jeden muž pod vlivem kázaného Slova vstal a přede všemi veřejně vyznal: "Ježíš je Pán!" A když za ním po výzvě, kdo chce přijmout Pána Ježíše Krista jako osobního Pána a Spasitele a být spasen, přišli uvaděčí, aby mu pomohli jít dopředu, řekl jim: "ale já už jsem spasen!"
Tož tak. |
]
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Úterý, 24. září 2013 @ 09:51:31 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jen se oko posmívej Božímu slovu, není to u tebe nic neobvyklého.
A vymýšlej si své teoretické cestičky ke spasení, jak je u tebe zvykem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Středa, 25. září 2013 @ 08:52:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To není výsměch Božímu slovu, ale ironické upozornění na jeho mylné pochopení, na otrockou doslovnost - prostě otrok litery bez ducha porozumění.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Středa, 25. září 2013 @ 09:15:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | A já ji stále myslím, ...
Já si stále myslím... To mi něco připomíná. Pomatuješ si ještě když dospívali tvoji synové?
Tvoje myšlení ti neberu, mysli si celkem co chceš. Je tvoje věc, co si myslíš.
Zkus o tom něco napsat, něco z reality, ne tvého virtuálního světa. Mohl bys třeba odpovědět na pár otázek.
Jak dlouho spolupracuješ "s Bohem" na proměně svého srdce? Deset let, dvacet let? Jak se ta spolupráce daří? Když se ohlédneš zpátky, máš teď po své usilovné práci na změně vlastního srdce lepší srdce, než když ti bylo patnáct let? Vychází z toho tvou spoluprací vylepšeného srdce méně lži, méně závisti, méně smilstva, méně zloby, méně krádeží než v patnácti letech? Vychází z toho tvou snahou a spoluprací vylepšeného srdce více lásky, více pokoje, více radosti, více vděčnosti, než dříve?
Proč by jinak s proměnou tvého srdce Bůh čekal na jakési tvé vyznání ústy?
To samozřejmě vím velmi dobře, protože mi to Bůh řekl.
Zajímá tě odpověď?
Pokud ano, rád ti jí napíšu. Jestli ses ptal vážně a fakt tě to zajímá, přečti si Stando mojí odpověď. Popisuji v ní, proč Bůh u mne čekal na věřejné vyznání Ježíše jako Pána. Snad ti to bude k užitku.
Když mi bylo asi těch dvacet let a dostala se ke mne moc evangelia, nejdřiv jsem se strašlivě vzpružil a na mou nábožnou pýchu bylo příliš uznat, že jsem celý svůj dlouhý život a mnoho let snahy na zlepšení sama sebe věnoval omylu. Ale samozřejmě jsem měl dost intelektu na to, abych pochopil, že snaha byla marná a dokázal jsem dost aproximovat a protáhnout dlouhých pět let snahy o zlepšení na padesát let dopředu a odvodit si, jak asi bude můj život vypadat v sedmdesáti. Navíc jsem měl před očima mého tátu a dědu, věděl jsem tedy zhruba kam směřuju.
V té době jsem si začal velmi intenzivně číst to, co je napsané v písmu, Boží slovo a díky moci evangelia, kterou mi předali křesťané, jsem postupně začal věřit slovům Ježíše.
Ale za Ježíše jsem se styděl.
V našem katolickém společenství a ve společenství na koleji jsem mluvil o Ježíši a o tom, co si čtu v písmu. Byli jsme všichni hledači a s nadšením jsme si předávali cokoliv, co kdo zažil, pokud už něco zažil, co ho oslovilo. A mne písmo už tehdy fakt oslovovalo. Ale mezi křesťany jsem se styděl za Ježíše a za to, že mu věřím a oponoval jsem jim a nepřiznal jsem nic z toho, co jsem žil.
To trvalo asi několik měsíců.
Nějak jsem pochopil a uvěřil, že člověk buď patří Kristu nebo hříchu, věřil jsem že Ježíš je Pán jak to píše Jan a že za mne zemřel, jak to píše Izaijáš. A že musím Ježíše vyznat jako Pána. Došlo mi také, že Ježíši nepatřím, protože nemám to, co Ježíš dal svým učedníkům. Ale Ježíši jsem chtěl patřit.
Tak jsem Ježíše vyznal Pánem svého života.
A vůbec nic se nestalo. Další dny byly stejné jako předchozí. Pak jsem to udělal ještě několikrát, se stejným výsledkem. Samozřejmě buď doma, nebo na kolejích na pokoji, ve skrytu, když jsem se modlil.
Tak jsem z toho udělal celkem jednoznačný závěr: Křesťani si vymýšlejí a žádné znovuzrození není, přestal jsem jim věřit a dál jsem si písmo vykládal po svém a myslel si svoje. Dál jsem chodil do kostela a na společenství (u nás ve farnosti a v Praze u Salvátora). Občas jsem se byl ještě někde podívat s křesťany na nějaké jejich akci, ale byly to většinou spíše evangelizace, ne bohoslužby v církvi.
A tam chodili lidi dopředu na výzvu "přijmout Ježíše". Věděl jsem, že mám jít také, ale nešel jsem. Vykládal jsem si věci po svém. Myslel jsem si, že nemusím "chodit dopředu", že kdyby bylo nějaké znovuzrození, může mi ho Bůh dát i doma v pokojíčku, jak to říká Ježíš a nemusím se přece před křesťany ztrapňovat že bych dal najevo, že já křesťan nejsem a potřebuju Ježíše. Udělal jsem si takové svoje napůl náboženství, myslel jsem si svoje.
Tohle trvalo někdy od podzima do zimy. V té době se zhoršila i nemoc a nepokoj, temnota, která mne svírala, jak už jsem to tu popisoval. Jak mi začalo být ouvej, začal jsem hledat trochu víc doopravdy, až když už nic moc nezbývalo, vydal jsem Ježíši svůj život veřejně, veřejně jsem se přiznal, že můj život Ježíši nepatří a že bych chtel, aby byl Ježíš Pánem mého života a můj život si vzal.
A na to veřejné vyznání mi dal Bůh nové srdce.
Bohu ani nevadilo, že jsem to vyznání udělal uprostřed bandy pobůžntkářských blouznivců, jak jsi mé tehdejší ŘK přátele jednou velmi ošklivě nazval a nevyznal jsem jeho Jméno před křesťany či jinde. Ale když pak ke mne mluvil (a já ho konečně mohl slyšet), tuhle věc mi ukázal jasně. Chtěl, abych se k němu přiznal před lidmi a nestyděl se za něj, nezapřel ho. Proto čekal na mé veřejné vyznání a až na to veřejné vyznání odpověděl svým dílem.
Jinak teoreticky: Vyznat Ježíše opravdu není podmínka spasení, to je zákonický pohled na písmo, to jsi už poznal dobře a potěšilo mne, že jsi takovou věc už rozpoznal. Stejně jako není podmínka spasení vytrvat v dobrém do konce a jako jakákoliv jiná podmínka, co si lidé vymysleli.
Bůh může spasit kohokoliv kdykoliv a jakkoliv aniž by si kladl nějaké podmínky.
Co je jisté je to, že Bůh jedná podle svého slova. Jeho slovo je čin, děje se. On je se svým slovem zcela totožný.
Toník |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 29. září 2013 @ 19:05:48 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." to jsi už poznal dobře a potěšilo mne, že jsi takovou věc už rozpoznal."...
Ahoj Toníku.
Určitě daleko více bychom si rozuměli, kdybys opustil tento samolibý postoj zkušeného mazáka ve víře hovořícího k nedochůdčeti a zkusil mě brát jako rovnocenného partnera.
Rád bych na některé věci reagoval, ale nyní intenzívně dělám dvanáct i více hodin denně, protože je vinobraní, trnkobraní a také jabloně mám polámané od úrody. Snad později se k tomu vrátím a odpovím i na tvé otázky.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 30. září 2013 @ 08:52:16 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Určitě daleko více bychom si rozuměli, kdybys
opustil tento samolibý postoj zkušeného mazáka ve víře hovořícího k
nedochůdčeti a zkusil mě brát jako rovnocenného partnera.
Ahoj Stando.
Víš, tobě se člověk nezavděčí.
Pořád si stěžuješ, když ti v něčem nedám zapravdu (A ani nemohu dát, když neustále převracíš písmo, domýšlíš do něj co v něm není, vymýšlíš nepravdy o druhých lidech) a když jednou něco napíšeš správně, poznáš "zaslíbení" od "podmínky" a já tě pochválím a napíšu, že mne to potěšilo, že jsi to poznal, tak se ti to taky nelíbí.
Zkrátka všechno, co napíšu, se ti převrátí v tvé hlavě do nepodoby, do nějaké opozice, a nic ti není vhod.
Rád bych na některé věci reagoval, ale nyní
intenzívně dělám dvanáct i více hodin denně, protože je vinobraní,
trnkobraní a také jabloně mám polámané od úrody.
Tak ať se ti daří, Stando a dobře sklidíte.
Toník
|
]
|
|
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: R (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 07. říjen 2013 @ 17:36:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Bůh je především milujícím Otcem. A pro vztah lásky je
nutno i lidské protistraně nechat otevřený prostor svobody. Milovat lze
jenom ve svobodě - z vlastního rozhodnutí.
Ahoj Stando.
Ještě pro tebe mám drobný komentář k tomuto tvému postoji, k tématu, které jsem ti vysvětloval článkem už dříve, k tomu tvému postoji "vytrváme dokud nám láska nevychladne", "je nutno vždy nechat otevřený prostor svobody" a pod, který stále dokola opakuješ a ke tvé prapodivné "svobodě", kterou propaguješ.
V životě je zapotřebí takovéhoto morálního a duchovního základu, abychom vybudovali dobro, které vytrvá (o tom jsem psal na začátku téhle diskuze). Dnes již rodina a společenská tradice tento základ nezaručuje. Naopak, společnost, v níž jste se narodili, upřednostňuje individuální práva spíše než rodinu. Dává přednost vztahům, které trvají "jen dokud se nevyskytnou problémy".
O partnerském vztahu, rodině a manželství se proto častokrát mluví povrchně a nejednoznačně. Stačí se podívat na některé televizní programy, abychom si toho všimli! Když přijde dvojice požádat o svatbu a farář se jí zeptá: „Víte ale, že manželství je na celý život?“, kolikrát jen slyší odpověď (a mně se to stalo někdy také): „My se máme hodně rádi, ale zůstaneme spolu, jen dokud potrvá láska. Až skončí, každý si půjde vlastní cestou.“
To je sobectví.
Až nebudu cítit lásku, skončím s manželstvím a zapomenu na ono „jedno tělo“, které se přece nemůže rozdělit. Sňatek s sebou tedy nese riziko – riziko onoho egoismu, který nás ohrožuje. Ve svém nitru totiž každý z nás má možnost být dvojí osobností – tou, která říká: "Jsem svobodný a chci to a to", a jinou, která říká: "Já, mně, mi, se mnou, pro mne…" Je to opakující se egoismus, který se neumí otevřít druhým.
A další nesnází je dnešní kultura prozatímnosti.
Zdá se, že nic není definitivní, vše je pouze provizorní. Láska ano, ale dokud potrvá. To je kultura prozatímnosti, ale Ježíšova spása není dočasná, je definitivní!
Chtěl bych vám tedy říci, abyste neměli strach podstoupit definitivní krok, nebojte se toho.
Neobávejte se definitivních kroků, jakým je manželství. Prohlubujte vaši
lásku, respektujte její čas a vyjádření, modlete se a dobře se
připravte, ale pak mějte důvěru, že Pán vás nikdy neopustí.
Ať je ti ten komentář k užitku a pomůže ti trochu korigovat tvé neustálé
ironické poznámky k jistotě, kterou mají křesťané a k rozhodnutí, které
ve svém životě podstoupili a ať ti pomůže ke stejnému rozhodnutí a zasvěcení života Ježíši, abys v realitě poznal, o čem píšeme.
Toník
|
| Nadřazený |
|
|
|