|
Právě je 561 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116820712 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Duch svatý
Vloženo Čtvrtek, 09. září 2010 @ 15:58:59 CEST Vložil: Stepan |
poslal nematemne "Že zůstáváte v Něm a On ve vás, poznáváte podle toho, že vám dál ze svého Ducha."
Je tomu skutečně tak? Je možné slovy sdělit jak to poznáváte? Nacházíte v tom poznání jistotu, že jste v Bohu? Když jste dostali Ducha svatého, byla to věc okamžiku, nebo proces kdy jste se do toho stavu "ukecali"?
Asi moc otázek, tá poslední lehce provokativní :-) zkusím vysvětlit proč. Mnozí z vás ví, že jsem kdysi byl křesťanem. Ale to co píše Jan jsem nikdy nezažil. Možna proto, že jsem čekal něco konkretního, dlé svých představ, ale možná proto, a to se mi zda pravděpodobnější, že jsem se do křesťanství "ukecal". Splnil jsem literu, věřil, že Ježíš zemřel za......atd, atd. Bral jsem to jako vyznání víry, nespekuloval jsem o tom. Když jsem prosil o Ducha svatého, byl jsem vyučován, že jej dostanu, byl jsem "vzorný" křesťan, proč bych pochyboval, že? A tak jsem jednoho dne začal používat dar jazyku, což dle učení mé cirkve bylo důkazem, že jsem dostal Ducha svatého. A já to přijal, o.k., mám Ducha svatého. Hurá! Jenomže já v to věřil, ale já to nevěděl a to si myslím je veliký rozdíl. Když čtu o práci Ducha v Novém zákoně, mi nepřijde svědectví lidi o Něm, že by to bylo nějaké fluidum, ale něco skutečného, jistého, Bůh "tváří v tvář" v člověku. Důkaz, že jste v Něm a On ve vás. Jak jste na tom, jste na tom podobně jako já kdysi, nebo mate to štěstí, že díky Duchu víte, že jste v Něm a On ve vás?
|
Podobná témata
|
|
Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Čtvrtek, 09. září 2010 @ 19:50:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj nematemne,
u mě to byla věc okamžiku - a sice vzápětí po tom, co jsem vyznal před mnoha lidmi, že jsem přijal Pána Ježíše jako svého spasitele |
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Čtvrtek, 09. září 2010 @ 22:32:46 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdybych se měl ohlédnout do své minulosti a najít místo v čase, kdy bych mohl říct, že Bůh do mne vstoupil tak je to také jediný okamžik. Byl to okamžik, kdy mi, zapřisáhlému ateistovi, bratr svědčil o Bohu a Ježíši, já se mu ještě vysmíval, ale ve svém nitru jíž v Něj věřil. Jestli bych tedy měl označit místo kdy u mne mohlo dojít ke křtu v Duchu svatém, tak to bylo ono. Od tohoto okamžiku bylo vše jinak. |
]
|
|
Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 09. září 2010 @ 20:37:21 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Díky za upřímnost a za tvoje vzácné svědectví tady.
Nevadí ti, že se nejdřív zeptám?
Když jsem prosil o Ducha svatého, byl jsem
vyučován, že jej dostanu, byl jsem "vzorný" křesťan, proč bych
pochyboval, že? A tak jsem jednoho dne začal používat dar jazyku, což
dle učení mé cirkve bylo důkazem, že jsem dostal Ducha svatého.
Můžeš nějak lépe popsat, jak se stalo, že jsi "začel používat dar jazyku"? Klidně i privátně na mail, tohle by mne zajímalo. Bylo to takové to klasické "charizmatické" že na tebe položili ruce, řekli ti "teď jsi pokřtěný duchem a tak začni něco mluvit"? Nebo to bylo nějak jinak?
Mojí historii jsem tu vyprávěl mockrát: Kdysi jsem byl křesťanem, správně jsem věřil všechno o Ježíši: Že přišel na svět, zemřel za celý svět, byl vzkříšen, že Bůh je trojjediný a spoustu dalších pouček. Choval jsem se slušně, jak se křesťan chovat má, alespoň v rámci možností. Pak jsem dokonce potkal jiné křesťany a uvěřil jim to o Ježíši, co jsem do té doby nevěděl: že nezemřel jen za celý svět, ale že zemřel i za mne. Že Ježíšova spása je moje spása. No a taky jsem vyznával Ježíše, jak o život a pořád nic.
Před nedávnem se mne tu oko ptal, jak se to vlasně stalo, že jsem přijal to svědectví Ducha svatého, co teda vlastně bylo jinak, že jednou jsem ho neměl a pak jsem ho měl. Tak jsem to popsal v jednom příspěvku. Jak to svědectví funguje u mne tu popisuju častěji, teď by se tu měl brzo objevit příspěvek Parchant, kde popisuju právě tohle svědectví Ducha při výchově člověka.
Pro mne je to svědectví Ducha svatého vlastně to nejdůležitější, co reálně mám - kdybych ho neměl, tak bych těm místům písma, která to tom mluví, neuvěřil. Sem děsnej skeptik a co si neověřím, tomu věřím jen vyjímečně. Nejsem zrovna příklad víry a schopnosti si věci vsugerovat, když je potřeba. A že by občas bylo potřeba věřit něčemu, co si nemůžu ověřit ...
|
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Čtvrtek, 09. září 2010 @ 21:44:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Cizinče
K tvé otázce. Když jsem začal používat jazyky, nestalo se vůbec nic. Začal jsem jimi mluvit v soukromí, ale jíž dříve jsem Boha o tento dar prosil, i když nešlo ani o ten dar, ale o potvrzení, že jsem byl pokřtěn Duchem. Prosil jsem mnoho, byly na mne vzkládáné i ruce, ale nic se nedělo. Čekal jsem, že se něco změní, Boží moc se mnou zatřese, začne mnou mluvit. Nic. Až jednou, v soukromí, při modlitbě v mé mysli vyvstalo slovo: nikdo za tebe mluvit nebude, musíš sám. A tak jsem to zkusil a slova šly jako proud řeky. Teď jako nekřesťan zkouším na nevěřících potvrzení své teorie, že takto může spustit každý člověk, ale pravdou je, že se mi zatím nedaří :-) přijde jim to směšné a oni se nechtějí zesměšnit. Článek jsem naspal hlavně proto, že ať mám jakékoliv pochyby o pravdivosti biblických zvěsti, tak o tom, že první křesťané zažívali něco co nazývali Duchem Božím, nepochybuji. A to mi vrtá v hlavě. Co to bylo? Možná jsem tenkrát jako křesťan byl úplně mimo, namlouval si, že mám Ducha Božího a já přitom nebyl Jeho. Ale je také možné, že ten Duch je pro mne takovou samozřejmosti, že nejsem schopen Jej rozpoznat, očekávám ránu do hlavy a On je možná velíce blízko. Ty tvé svědectví si přečtu, díky za ně.
Karel |
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. září 2010 @ 00:02:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Dík za odpovědi.
Ty mé příspěvky nečti, zkus jen toho parchanta, zbytek asi nebude k tématu, bylo to psáno za jiným účelem a předtím jsem ti asi odpověděl moc rychle.
Bylo jedno takové období, které ti možná něco řekne, když mě Bůh učil v tom, co jsem napsal výše. Tím, jak jsem extrémně racionální, rád všechno ověřuju a mám rád jistotu ve věcech, tak pro mne samozřejmě byla ta záchrana od smrti, kterou tu občas popisuju, jako balzám na moji duši.
Jak jsem nad tvojí otázkou přemýšlel, tak bych řekl, že bylo jedno vsugerovávací období v mém životě. V jednom čase mě Bůh docela opustil a zůstal jsem sám. Už to bylo celkem dlouho, pomatuju si, jak jsem furt dokola poslouchal některé písničky a zpíval si je z celého srdce. Taky jsem si tenkrát hodně četl bibli a nic moc mi to neříkalo. Hodně jsem se zkoumal, co jsem vlastně provedl, že mne Bůh opustil, že neslyším jeho hlas a zjistil jsem, že jsem nic tak zvláštního neprovedl.
No, tu bibli jsem si pak četl ještě víc a najednou jsem zjistil že některé kousky bible mi v tom rozumí - to je třeba ten žalm 23. Celou tu dobu, co jsem v tomhle stavu byl, jsem tomu stavu nerozuměl, ale v té době vzniknul ještě trochu jiný fundament mého života: tenkrát jsem se rozhodl, že budu Bohu věřit nejen tehdy, když ke mně mluví, ale budu mu důvěřovat i tehdy, kdy ke mně nemuví, jenom z toho, co řekl a udělal dříve.
Později mi Bůh ukázal, co tohle období způsobilo: Místo toho, abych se spoléhal na konkrétní prožitky s Bohem, které jsem zažil, na jeho dary a jednání, naučil mne Bůh spoléhat na jeho slovo.
Čím jsem si jistý je to, že do křesťanství jsem se neukecal - to je mi jasné, že bych nedokázal a díky náboženství jsem měl bariéry proti víře Ježíši tak veliké, že bych je jako samotný člověk nedokázal překonat. Dneska i
díky tomu zážitku nového života na počátku dost ostře rozlišuju období, kdy už jsem věřil Ježíši (věřil v
srdci), ale můj život Ježíši ještě nepatřil, protože jsem se ještě
nezachoval podle toho slova, kterému už jsem věřil.
Ale to období "sucha" popsané výše se dá nazvat, že jsem se "nechal ukecat" biblí k tomu, co o mne bible říká, přesto, že jsem to v tu chvíli "necítil, "nevnímal", "neslyšel".
Ale skoro bych řekl, že to, co píšu, s tvojí situací zas tak úplně nesouvisí. Řekl bych, že Ducha božího je člověk schopen rozpoznat.
Ale snad ti to nějak pomůže.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Mikael v Pátek, 10. září 2010 @ 19:01:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://pistis.webnode.cz | "Až jednou, v soukromí, při modlitbě v mé mysli vyvstalo slovo: nikdo za
tebe mluvit nebude, musíš sám. A tak jsem to zkusil a slova šly jako
proud řeky. Teď jako nekřesťan zkouším na nevěřících potvrzení své
teorie, že takto může spustit každý člověk, ale pravdou je, že se mi
zatím nedaří :-) přijde jim to směšné a oni se nechtějí zesměšnit."
Co jsi chtěl mluvit, když ti Duch nedával promlouvat? :-o
Tvůj skepticismus je zde plně na místě - ti, co nabádají druhé slovy "mluv, mluv, Duch Svatý ti dá jazyk" a ještě je pomalu u toho mlátí do zad, dělají hroznou věc! Duch dává, jak On chce...
"Badatel Nicholas P. Spanos udělal pokus, zda je možné glosolálii
naučit. Šedesát pokusných osob nejprve poslouchalo 60 se***** příklad
skutečné glosolálie. V následujících třiceti se*****ách pak mohli zkusit sami mluvit v ja- zycích. Asi dvacet procent bylo schopno mluvit v jazycích okamžitě a bez ja- kéhokoliv nacvičování. Poté, co dotyční prodělali určitý výcvik, bylo schopno 70% z nich se projevovat zcela plynně v glosolálii.9"
"Mormoni pak praktikovali glosolálii již v první polovině minulého století tak, jak ji známe dnes z prostředí letničních a charismatických skupin. Dobový zápis z ledna 1836 vypovídá: "Prezident Rigdon povstal, aby uzavřel večerní bohoslužby vzýváním nebeského požehnání na Pánovy pomazané. Učinil tak s velkou výmluvností a shromáždění odpovědělo dlouhým provoláváním
hosana a dar jazyků na nás padl s velikou mocí, andělé spojili své
hlasy s našimi a jejich přítomnost byla mezi námi a neutuchající chvály
nadouvaly naši hruď po dobu půl hodiny." Mormoni považovali glosolálii
za mluvení v tzv. adamickém jazyku, kterým mluvil Adam v ráji.5"
"V náboženských dějinách lidstva se od nepaměti vyskytuje fenomén tzv. glosolálie (česky "mluvení jazyky", z řec. glossa jazyk, lalein - mluvit). Jedná se o verbální projev, kdy dotyčný mluví nebo i zpívá v jemu nesrozumitelných slabikách a slovech. Vyskytoval se již v Dionýzských kultech, v Delfách, u Sybily i v Egyptě ještě dávno před počátkem našeho letopočtu.1"
Zdroj: http://www.chat.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=4756
I Ďábel dává mluvení v jazycích! Na obvyklý argument "když prosíš Pána
o rybu, nedá ti kámen" říkám: Pán ne. Ale Ďábel ti může podstrčit
falešné jazyky, které ty na naléhání podobně nachytaných přijmeš... :-(
|
]
Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Mikael v Pátek, 10. září 2010 @ 19:06:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://pistis.webnode.cz | Vím, co mluvím! Mluvil jsem podobnými "jazyky" několik let, a pořád nechápal, proč mne nebudují, když je v Písmu napsáno, že kdo mluví jazyky, buduje sám sebe...
Byla to jen sláma. :-(
|
]
Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 20:22:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | V církvi kde jsem byl, se na jazyky dával silný důraz. Jak jsem jíž psal, byl jsem vyučován v tom, že pokud začnu mluvit jazykem, je to důkaz, že jsem byl pokřtěn v Duchu svatém. Teď když na to koukám zpětně tak to vidím jako zcestné. Nemohu určovat jak by křesťan mohl rozpoznat, že je naplněn Duchem, ale spíš bych to viděl takto: "Neseš ovoce Ducha ve svém srdci křesťane? Lásku? Radost? Pokoj? Trpělivost? Laskavost? Dobrotu? Věrnost? Ne? Tak to s tím Duchem nebude zas tak horké. Nebo neseš? Pak nečekej na jazyky jako potvrzení křtu v Duchu svatém. Jíž nepotřebuješ toto potvrzení." S tvým pohledem na jazyky souhlasím. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 10. září 2010 @ 21:28:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Díky za tyhle dovětky.
Ten "křest v duchu" kdy lidé položí ruce na jiného a modlí se za něj za přijetí ducha a když se nic neděje, tak mu radí, aby "začal něco mluvit" jsem viděl několikrát a nikdy mi to moc nesedlo. Asi nejvíc mne vyléčilo, když se takhle jednou lidi modlili za jednoho člověka a později jsem si všimnul, že ten člověk nejen že nemá ovoce Ducha svatého, ale nemá ani ovoce věčného života. Ten člověk sám za to nemohl: On sám to samozřejmě nemohl rozpoznat...
Myslím, že ovoce Ducha je jednoznačné rozpoznávací znamení toho, kde je nebo není Duch svatý a souhlasím s tebou. V první řadě by to měl poznat sám ten člověk, ale velmi brzo potom lidé okolo něj: Pokud to ale nepozná ten člověk sám, tak je to dost divné.
Ještě je tu asi jeden dost důležitý detail, který mi připadá že mixuješ dohromady.
- Když se člověk stává křesťanem, mění se jeho život - dostane nové srdce a dostává svědectví Ducha svatého o tom, že je Boží dítě a pečet Ducha svatého k věčnému životu. To je pro jeho vlastní život, pro jeho nitro, jeho srdce, jeho záchanu od smrti.
- Když je člověk pokřtěn Duchem svatým, dostává moc sloužit druhým lidem: To je moc pro pomoc druhým lidem, pro jejich vytržení v moci, pro jejich záchranu ze světa a k vlastnímu budování pro službu druhým.
To jsou dvě rozdílné věci. Jestli to dobře chápu, tak ty jsi neměl ani to první? Že ti teď připadá, že sis nějak vsugeroval, že jsi křesťan, ale ve skutečnosti jsi křesťan nebyl?
Můžu se k tomu nějak zeptat, když už tě tu rozebíráme? (Snad z toho nebudeš na kousky ;-) - rozpoznáváš věci srdce a rozumu? - poznal jsi v srdci, že jsi v hříchu bez Boha naprosto ztracen? - slyšel a poznal jsi Boží hlas v srdci? - měl jsi v nitru svědectví věčného života? Věděl jsi, že jsi Boží dítě? Nebo ses o tom musel nějak přesvědčovat? - proměnil se tvůj život pokud jde o duchovní věci? Zažil si v životě moc nad hříchem? - zažil jsi lásku a milost k druhým lidem?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 07:34:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Koukam, že mi to ještě více komplikuješ :-)) Máš pravdu, že ty dvě věci mixuji dohromady, myslím svědectví Ducha... a křest Duchem. Tvé rozdělení je pro mne nová myšlenka, nechám si ji projít hlavou, uvidíme co z toho vykrystalizuje. Teď k tvým otázkám. Nikdy by mne nenapadlo pochybovat o svém tehdejším křesťanství. Byl jsem křesťan a odpadl jsem. Ale až tady, myslím, že to byl Gregorios, tak ten přišel s tím, že pravý křesťan nemůže odpadnout, a když tak jen na krátký čas. Připustil jsem, že může mít pravdu. Nejsem Gregorios, ani jiný křesťan, nemohu porovnat to co se dělo tenkrát v mém nitru a co se dělo v nitru jiných křesťanů. Možná i proto jsem napsal tento článek, chtějíc se dozvědět, jak je to s tím vědomím si Ducha svatého, kdy bych mohl rozlousknout oříšek, jak to tedy se mnou bylo a je.
-rozpoznáváš věci srdce a rozumu? Ano
- poznal jsi v srdci, že jsi v hříchu bez Boha naprosto ztracen? Po pravdě řečeno nevím. Já žil bez Boha a o Bohu jsem nepřemýšlel. Bůh mi nechyběl, ztracen jsem si nepřipadal. To bylo před svědectvím. Pak přišel bratr se svědectvím o Něm a já věděl, že bez Něj už být nemohu. Naplnil a změnil můj život totálně. V okamžiku. Bylo to jako když se člověk zamiluje na první pohled, ale bylo to mnohem silnější.
- slyšel a poznal jsi Boží hlas v srdci? V srdci se mi toho objevuje mnoho, tenkrát jsem toto přijímal od Boha, teď nevím, ač nevěřící připouštím možnost, že Bůh v tom co se ve mně objevuje prsty má. Ale jistotu v tom nemám.
- měl jsi v nitru svědectví věčného života? Věděl jsi, že jsi Boží dítě? Nebo ses o tom musel nějak přesvědčovat? Ano, měl, byl jsem si jist spásou, byl jsem si jist, že mne Bůh miluje, byl jsem si jist, že mne přijal za svého syna. Nikdo mne v tom nepřesvědčoval, bylo to dílo okamžiku.
- proměnil se tvůj život pokud jde o duchovní věci? Zažil si v životě moc nad hříchem? Ano, proměnil se o sto procent. Život se mi změnil samozřejmě i v oblasti hříchu.
- zažil jsi lásku a milost k druhým lidem? Ano.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Willy v Sobota, 11. září 2010 @ 11:30:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Karle,
koukám, že ti to Toník "zkomplikoval" tak, žes tu dosvědčil, že jsi Boží dítě, že jsi znovuzrozený, jen momentálně z nějakéího důvodu - Bůh ví - jaksi mimo Boží milost a požehnání, mimo Tělo Kristovo. Nevím, proč se považuješ za nevěřícího, když ve skutečnosti věřícím jsi! Možná v současnosti odpadlík od víry, ale přítomnost božského života ve svém životě teď už popřít nemůžeš!:-)
Ať už se ti však v minulosti přihodilo cokoli, Bůh tě, jak vidíš, nenechal a nenechá - vždyť jsi Jeho! Jak jsem ti už kdysi (myslím) psal: my tě (možná) nemáme, ale Bůh tě má zcela určitě!:-)
Co s tím budeš dělat? Nebo čekáš, že s tím něco udělá Bůh? Nebo oba?:-)
V každém případě mě tvé svědectví potěšilo.:-)
Milost našeho Pána Ježíše Krista s tebou. Amen.
willy
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Neděle, 12. září 2010 @ 18:50:43 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Co s tím budu dělat? Co já vím, nejspíš budu pokračovat v načaté cestě, vyzkouším Boha. Vírou. Jsem zvědav co se z toho vyvrbí. Přiznávám, že už jsem s tím začal a mnohé začal chápat. I to proč jsem odpadl. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Willy v Neděle, 12. září 2010 @ 19:41:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Chvála Pánu - to je dpbrá zpráva.:-)
Pán s tebou.
willy
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. září 2010 @ 12:04:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Tak. Willy ti to už napsal moc hezky. Souhlasím s ním docela přesně.
Zkusím další otázky:
- když jsi svědčil lidem o Kristu, obraceli se od hříchu ke světlu, nebo jsi narážel jen na odpor a výsledek snažení byl nula? - když jsi pomáhal lidem, pracoval pro ně, zlepšovala se jejich situace, nebo jsi pomáhal "naprázdno"? - když jsi se modlil za někoho, za jeho vysvobození, přijal jsi od Boha slovo poznání do jeho života? Věděl jsi, jak se za něj modlit? - když jsi se modlil za něčí uzdravení, byl ten člověk uzdraven, nebo se "nic nestalo"? - když jsi zažil protivenství, byl jsi naplněný odvahou, nebo tě to spíše "odrovnalo"?
Tím nemyslím jednotlivé případy, ale "obvykle", t.j. jak to probíhalo většinou, nevadí, že někdy byla vyjímka.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 19:51:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Na všechny otázky je má odpověď NE.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 11. září 2010 @ 20:16:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | No, vidíš.
Výsledek spiritoanalýzy jasný: Jsi křesťan, který jěště nepřijal moc Ducha svatého ke službě druhým.
Nic složitého ;-)))
Přijde čas a Bůh ti ukáže, co se teď s tebou dělo a proč.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Willy v Sobota, 11. září 2010 @ 20:29:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Amen. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 19:53:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | I když na tu poslední vlastně spíš ano, ale možna to bylo tím, že ty protivenství zas neměly takovou sílu.
|
]
|
|
Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 07:27:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj, zajímavá svědectví. Cizinec ( myslím Toník) napsal jednu větu , cit. " Později mi Bůh ukázal, co tohle období způsobilo: Místo toho, abych se spoléhal na konkrétní prožitky s Bohem, které jsem zažil, na jeho dary a jednání, naučil mne Bůh spoléhat na jeho slovo"
Tak jako Cizinec spoléhal na prožitky s Bohem, já zase spoléhal na Bibli. Byl jsem desítky let vyučován v Písmech a později jsem sám začal vyučovat. Kázání resp. začátky příspěvků ve shromáždění byly u mne asi od 16 let. A zrovna tak jak Cizinec se nakonec dostakl ke kráse Jeho slova, já se obráceně, od znalostí litery zase dostal k zážitkům s Bohem. Takže u mne to bylo přesně obráceně a stálo to určitou námahu, podobně jakou prožil Cizinec ( promiň, teď nevím zda Karel nebo Toník). Každý z nás si to musel "probojovat", "odžít". Nejprve jsem musel překonat bariéru, že se nemáme modlit k Duchu sv. protože to v Bibli nikde není napsané. Sám jsem to léta hřímal z kazatelny a vše co se týká jazyků a charismatiků bylo špatně a extrém, prostě blud. V tom příspěvku je uveden verš 1 Jan.3:18 "Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha".
Já jsem neměl problém s tím, že bych neměl Ducha sv. Biblicky vzato Ho dostane každý, kdo uvěří a je spasen resp. je jím zapečetěn Ef. 1: 13 " ....když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého" a napojen do jednoho Těla ( Církve jejíž hlavou je Kristus) 1 Kor.12: 13 - 14 " Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů".
Naši bratři učí , že každý kdo uvěří dostane "plnost Ducha sv." ! Určitě dostane pečeť ( jistotu spasení) a předpoklady k naplňování se Duchem sv. Ale protože se Duch sv. nesmí v těchto kruzích oslovit přímo, tak věřící nemůžou být Duchem naplněni tak, jak by mohli. Vše, modlitby, kázání se směřuje k Pánu Ježíši popř. k Otci a osoba a dílo Ducha sv. je téměř tabu. Občas se káže o duchovních darech, ale protože semi neprožili to o čem mluví, tak je to zkreslené a vedené tím pohledem, že vše Pán Ježíš ( např. kniha L.P.Křesiny "Charismata" apod.). Tím neříkám že by neměli Ducha sv. a že by žili nějak zhůvěřile. To ne, ale mohli by mít daleko více Boží moci k osobnímu růstu i ke službě druhým. Tohle se týká církví jako Církev bratrská, BJB, KřSb apod. Je to jako kdyby byli na obědě u přítele a host by děkoval za skvělý oběd příteli i když oběd vařila jeho manželka. Ta by stála opodál skromně v koutě a host by si jí ani nevšiml ! Je to přesně jak píší Kraličtí 2 Timoteovi 3:5 "Mající způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce, a od takových se odvracuj" Nechápu to tak, že bych se měl od nich distancovat, ale spíše opustit pohled na zbožnost litery, prostě nebrat "Boží milost nadarmo" a počítat s tím, že Bůh má stejnou moc jako v době apoštolské
Modlil jsem se zásadně k Bohu, Otci nebo Pánu Ježíši a přitom, v některých oblastech, se úleva od hříchu nedostavila. Bojoval jsem s osobními problémy ze všech sil své víry, vyznával hříchy a pak je znovu dělal. Nebylo to nic velkého, ale prostě ...... bylo to z mých přirozených sil oblečené do hávu litery Bible, ale bez moci Ducha. Nepochyboval jsem, že mám Ducha sv., ale jaksi se nedostavila Jeho proměňující moc. Teď vím, že ani nemohla, protože jsem Ho ignoroval a bral jsem jen 2/3 Boha ( s prominutím ten výraz, ale lépe to neumím říci).
Pak přišla změna, je to několik let, kdy jsem 1) nejprve oslovil Ducha ať mi pomůže. Šlo to ze mě jak z chlupaté deky. Dával jsem si přes pusu facky : To se přeci nesmí ! A to, na co nereagoval Pán Ježíš, v tom zasáhla Boží moc skrze oslovení Ducha sv. Převzal moje usílí a najednou to šlo samo, bez námahy. Ještě to nebylo všechno. Ještě jsem v něčem jel dál. 2) Dalším krokem bylo opětovné vyznání hříchů před svědky ( i když ještě ne konkrétně ale všeobecně) a normální křest ve vodě, kterým mě posloužil obdarovaný Boží služebník, sám mocně naplněný Duchem sv.
A vážení, od té chvíle jako když utne ! A to, s čím jsem celý život bojoval bylo pryč jako když mávne kouzelným proutkem. Teď to vidím tak, že Bůh uvolnil svou moc v mém duchu skrze mocné naplnění Duchem sv. na základě mého pokání a dětinské víry. Tenhle boj trval dva roky. To nebylo vše. Pak, za další rok, mi ten služebník řekl, že potřebuji ještě 3) dar jazyků. No, to bylo jako mokrým hadrem přes obličej. Celý život jsem bojoval proti jazykům, že utichly, že patřili apoštolům, že jimi mluví satanisté a kdoví z jakého ducha jsou a prostě naco takovou blbost mít ! Ale už jsem měl dobrou zkušenost s prvními dvěma kroky. Viděl jsem, že někteří spoluvěřící už jazyky mají a já jim tak trochu i záviděl. Ale jen malinko, hrdě jsem držel neposkvrněnost jazyky dál. No, abych to zkrátil. Nakonec se za mě Boží služebník pomodlil a že mám opakovat něco v jazyku..... a já opakoval a nic necítil. Myslel jsme si, že se dostanu do transu apod. Nakonec jsem to po několika týdnech rozmluvil sám. Prostě postupně a po několika dnech, kdy jsem se modlil střídavě česky a v jazyku jsem začal emočně cítit Boží přítomnost a Duch sv, mě začal budovat osobně a tím je budován i místní sbor.
Takže u mě to bylo takto: Léta studia Písem, kázání, ale současně se nedostavoval "vítězný život" protože jsem ignoroval osobu Ducha sv. Pak oslovení Ducha sv. a první vítězství. Další krok : Pokání a viditelné znamení do duchovní oblasti tzv. " očistný křest" ( já už samozřejmě byl dávno pokřtěn ponořením do vody, ale vůbec mě neuškodilo to udělat ještě jednou ) . To není nikde v Bibli uvedeno, ale je to v souladu s křesťanským myšlením . Jistá paralera je s obřadným očišťováním Židů, kteří se vrací domů z trhu. Třetí krok byl "dar jazyků". Teď vidím, že to co v mém životě pak následovalo bych bez modlitby v jazycích prostě nedal ! Tím se ze mě stal "charismatický evangelikál" . Myslím si, že evangelikály tento obrodný proces teprve čeká a až přijde tak to bude hukot ! Je naplněním, tužby mnohých věřících jít dál za Bohem. Ale "dál" znamená "jít blíž k Němu", do opravdového osobního vztahu. Nezvěstovat Ježíše jen jako Spasitele, ale také jako Pána mého života !
Píšu osobní zkušenost a už vidím výtky klasických evangelikálů : Kdoví z jakého je to ducha, v Bibli není napsáno, že máme oslovit Ducha sv. v modlitbě, jazyky mluví pohanská náboženství a satanisté, víra nemá stát na emocích, ale na Božím slově. Krátce odpovím : 1) Nikdy v životě jsem nežil tak posvěcený život a nebyl uváděn do svatosti jako teď - mocí Ducha sv. K nikomu jinému než k Bohu se neobracím a jak známo, ani tělesný otec nedá dítěti místo chleba kámen, natož pak Bůh. Modlitba k Duchu sv. není v Bibli nikde zakázána, obracím se k Bohu stejně jako je Bohem Otec a Syn. Kdo mi může zakázat oslovit Boha ? Jazyky mluví kde kdo, ale já se obracím k Bohu a tudíž nemají s pohany nic společného. Vztah je víc než víra i když víra je jeho základem. Do každého vztahu patří emoce a to i do vztahu s Bohem. Nikdo ze zralých křesťanů nestaví na emocích, ale na Božím slově a emoce pak potvrzují opravdový osobní vztah.
Jestli tohle někomu pomůže k osvětlení některých myšlenek tak byl cíl mého příspěvku splěn
|
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. září 2010 @ 14:25:03 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Přemýšlím jak začít, abych se tě nedotkl. Tvou podobu víry respektuji, i když se vším nesouhlasím. Není to o tom, že bych chtěl být vždycky z principu proti, ale odmnívám se, že že bys měl svou víru ještě o kousek "dotáhnout". Pokusím se vysvětlit, co mi vadí.
Není vůbec podstatné, zda člověk mluví, či nemluví jazyky. Nikdo, kromě Boha, by neměl říct, že potřebuješ ještě dar jazyků. Protože z principu to nemůže vědět (pokud by nedostal od Boha mimořádné zjevení)! Duch si vane sám, kam chce a dostáváme od něho takové dary, které potřebujeme, abychom naplnili plán, který s námi Bůh zamýšlel, kdy nás do této doby a této společnosti.
..." Vše, modlitby, kázání se směřuje k Pánu Ježíši popř. k Otci a osoba a dílo Ducha sv. je téměř tabu."...
Víš co mi vadí na tomto?
Vnímáš Boha jako tři samostatné osoby! Triteismus je Trojiční herezí.
Náš Bůh je jiný: Koná - li něco jedna osoba, platí důsledné pravidlo, že vždy koná v dokonalé jednotě dalších dvou.
Obracíme - li se k Otci, pak skrze Syna a v Duchu svatém. Obracíš - li se k Duchu svatém, ten je zase vzájemným darováním Otce a Syna. Obracíš - li se k Synu (Syn je u Otce a přimlouvá se za nás), pak znovu skrze Ducha svatého je přítomen i Otec.
Toto pravidlo je v životě Trojice důsledně dodržováno, vyvěrá ze samotné Boží podstaty. Ať se tedy obracíš ke kterékoli Boží osobě, vždy oslovuješ celou Trojici.
Ovocem naší chabé víry v Trojici je dnešní ateismus. Aby sis nemyslel, tuto chabou víru ve Trojici (kdy podvědomí kreslí boha v jedné odsobě, nebo jednotlivé osoby, jednající samostatně) vnímám i u některých katolíků.
|
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 23:42:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 1) Ohledně jazyků - samozřejmě, ale to šlo o zkušenost toho Božího služebníka, který věděl, že těžko obstojím ve všech budoucích zkouškách bez tohoto daru. Dnes to mohu potvrdit. Já pak už po jazyku toužil a Duch mi ho dal. Vanul kam chtěl a dovanul ke mně a dal mě dar jazyků - haleluja ! Podstatné to z hlediska spasení není, ale z hlediska výdrže ve zkouškách ano ! Z hlediska budování osobního vztahu s Bohem je to super !
2) Ohledně "jednoty v mnohosti" a " mnohosti v jednotě" Boží osoby mám jasno. Není možné zdůvodňovat každé slovo, věty apod. Jinak souhlas, řeknu to takhle : Duch vychází od Otce as přichází na nás skrze Syna člověka . Ježíš je jedno s Otcem a dává nám svou slávu, kterou měl jako Syn člověka na této zemi. Tou slávou je Duch sv. působící mocí v těle Syna člověka. Skrze Ducha je v nás Otec a Syn a kruh se uzavírá - vrůstáme do Božího charakteru
3) Evangelikálové zakazují oslovit Ducha sv. a přímo se k Němu modlit ( samozřejmě v kompetenci kterou v plánu spásy má ). Proto jem psal příměr, že jsem bral jen l 2/3 Boha .....to je nadsázka. Nevím z jaké církve jsi a jaký pohled na teologii máš, ale mě to, že jsme vzal Boha v celé jednotě tří podstat stálo dost . Byli jsem odejiti ze zavedeného sboru, který jsem se svou rodinou budoval. Nevadí, ale pokud bych neměl dar jazyků a osobni, emoční vztah s Bohem tak bych to neustál
|
]
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 20:59:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Díky za odpověď. Karel jsem já, Cizinec je Toník :-) Píšeš: "Biblicky vzato Ho dostane každý, kdo uvěří". To je to jak jsem psal, že jsem se "ukecal". Biblický vzato jsem splnil podmínky, a tak jsem měl Ducha. Ale já jej nerozpoznával. Jan podle mne mluví o něčem jiném, než o tom, že by první křesťane splnili podmínky a pak si uvědomili, že tímto mají Ducha. Mi se spíš zda, že tam šlo o něco jiného, než se "ukecat". A napadlo mne jestli to rozpoznání nebude spíš v ovoci Ducha. Viz Gal. 5. kap. Jazyky jíž dnes nepovažuji za důkaz přítomnosti Ducha svatého v člověku. |
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Pátek, 10. září 2010 @ 21:12:55 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To máš pravdu.
Také si nemyslím, že to bylo o "ukecání" Když čteš ty příběhy ve skutcích tak je patrné, že na lidech, kteří přijali Pána, kterým Bůh dal milost, to bylo poznat ihned že obdrželi Ducha, nebylo je třeba ukecávat, Proto je tedy na místě otázka, jestli se to projevilo dary Ducha (třeba jazyky), anebo ovoci Ducha. Také z epištol je zřejmé, že adresáti ví o tom, že přijali Ducha, aniž byli o tom předtím ukecáváni. Výjimkou byla ta skupina v Efezu, kteří Pavlovi moc neseděli a proto se jich ptal, zda obdrželi Ducha svatého když uvěřili. |
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 23:50:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Určitě jazyky nejsou důkaz přítomnosti Ducha sv. v nás. To je jasné a ne každý je má. Já je neměl desítky let, teď ten dar mám a říkám, že mi velmi pomáhá k osobnímu budování. Ano, ovoce Ducha je známka lidí, kteří uvěřili, byli zapečetěni Duchem ke dni vykoupení, pokřtěni do Těla Kristova. To nejsou charismata, ale přímý důsledek pokání a obrácení se ke Kristu. Ten kdo je spasen vykazuje toto ovoce z principu Boží milosti a přijetí spasení z Jeho probodené ruky ! Jinak ( " po ovoci je poznáte ") by o jejich spasení byly silné pochybnosti ! Dary Ducha sv. jsou jiná kategorie a než přijdou by měl každý vykazovat ovoce Ducha. Nelze na charismatech stavět svou zbožnost, ale spíše jí potvrzovat a rozvíjet svůj vztah s Bohem. Pokud se to špatně vyučuje nebo předběhne jedno druhé tak je z toho zmatek
|
]
Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 08:39:25 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | ......Určitě jazyky nejsou důkaz přítomnosti Ducha sv. v nás. To je jasné.........
No tobě to jasné je, ale já se setkal s lidmi, pro které jazyky byly důkazem křtu v Duchu svatém. Jak jsem psal jinde, dnes mi to přijde zcestné. To, že tě jazyky buduji, tak proti gustu, žádný dišputát. |
]
|
|
Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pátek, 10. září 2010 @ 14:59:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Vyvolený národ měl kdysi svou představu Mesiáše. Mysleli si že přijde ve slávě a moci a založí pozemské království. Porazí a podrobí všechny národy a učiní je pány tohoto světa. Bude je sytit a uzdravovat. Čekali mocného krále který přidá sílu silným a rozdrtí slabé. Přes to se nedokázali přenést mnozí z těch kteří viděli divy a zázraky a dokonce ani apoštolové. Mnoho lidí nedokázalo uvěřit tomu že by mohl být Mesiáš chudý a pohybovat se převážně mezi chudými a bezvýznamnými lidmi. Že by ho mohla spousta lidí snadno přehlédnout a nevšimnout si ho. Myslím si že je to podobné i se Svatým Duchem. Vane si jako jemný vánek tudy kudy chce a jestli někdo očekává že do něho viditelně vejde a udělá z něj neomylného a mocného nadčlověka tak se hluboce mýlí, nebo je v tom zlý a zištný úmysl. Všimněme si ještě jedné věci. I do velkých světců a proroků Nového i Starého zákona vstupoval a mluvil jejich ústy jen omezenou dobu, dokud neřekli nebo neudělali to co chtěl říct nebo udělat Bůh. Když byli naplněni Duchem tak nemluvili vulgárně ani agresivně a nebyla v nich zloba, ani když tlumočili velice tvrdou řeč. Jako třeba tomu nešťastnému izraelskému falešnému knězi kterému bylo řečeno že jeho žena bude nevěstkou, jeho děti pobity mečem, pozemky rozměřeny provazem a rozděleny a on sám zemře v cizí a nečisté zemi. Bůh nikdy nemluví sprostě a arogantně jako někdo kdo by rád založil a udržel nějakou běsnou sektu která by mu přinesla pocit vlastní důležitosti, peníze a moc a tvrdí o sobě že je naplněn Duchem. |
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 15:43:13 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, naše představy o práci Boží můžou být zcestné. To však nic nemění na slovech: .."Že zůstáváte v Něm a On ve vás, poznáváte podle toho, že vám dál ze svého Ducha.".. Já mohu mít různé představy o Bohu, Jeho práci, ale zároveň musím poznávat, že ve mně je Jeho Duch, protože takto je to psané ve slově, kterému říkáte Boží, a pokud je to slovo Boží, je i pravdivé. Napadá mne jedná věc jak by mohl člověk rozpoznat, že je naplněn Duchem svatý, Galatským 5. kap. - láska, radost, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost. Pokud toto ovoce nese, ne proto, že se k tomu nutí, ale že takto je to v jeho srdci, potom bych to viděl jako to poznávání, že máme Jeho ducha. Pokud toto ovoce nenese, něco je špatně, řekl bych, není v Duchu, není v Kristu. |
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Pátek, 10. září 2010 @ 18:55:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj nematemne,
myslím, že ty ovoce Ducha jsou dobré rozpoznávací znamení. Ale spíš pro lidi zvenku. Pro sebe samého to myslím není tak, že se zkoumám, jestli nesu tyto ovoce, a jestli ano, tak mě to utvrzuje, že jsem v Něm. Je to spíš opačně - jsem v Něm, vím to, prožívám to - a jako (skoro bych řekl vedlejší produkt) nesu i ty ovoce toho býti v Kristu, býti v jeho Duchu.
Já v této věci toho jasného vědomí"býti v Kristu" mám také různé zážitky, a domnívám se, že hodně křesťanů. Já jsem v Ježíše (a svým způsobem i Ježíši) věřil odmalička, jak jsem vyrůstal, poznal jsem a pochopil, že se musí se mnou něco stát, že nemám jistotu spasení, že nevím, jestli jsem jeho. Toto poznání a některé další okolnosti mě vedly k tomu, že jsem se rozhodl, že se obrátím ke Kristu, že se mu na celý život odevzdám. Tento krok jsem udělal na evangelizačním shromáždění, to mi byli 14 let. Věděl jsem, že mi Ježíš odpustil hříchy a že mne přijal, že mne spasil. Prožíval jsem smíření s Bohem, měl jsem takový vnitřní pokoj a věděl jsem, že patřím mezi ty, kteří o sobě už dříve svědčili, že se odevzdali Bohu. Učil jsem se chodit s Pánem, vzpomínám si - bydleli jsme na samotě za lesem - asi 20 minut chůze přes les, že jsem to praktikoval jako David, který říká "Hospodina stále před oči si stavím, je mi po pravici, nic mnou neotřese. " - také jsem si vírou stavěl Pána přes očima, jak se mnou jde, rozmlouval sem s Ním - působilo mi to radost, rostla moje víra, pokoj, jistota, odvaha. Velmi zřetelně jsem cítil, když jsem upadl a zhřešil. což dříve jsem až tak nevnímal. O věcech Ducha svatého jsem moc nevěděl - ale byl to jak to teď vidím takový závdavek Ducha. Asi po roce a půl jsem na silvestrovském shromáždění, kde byl prostor na osobní svědectví, jsem před celým sborem řekl své svědectví - a to co následovalo bylo naprosto nečekané a úžasné. Jakoby se můj duch uvolnil - nebo byl uvolněn - a já jsem začal vnímat naprosto novou dimenzi života. To co jsem dělával doteď, že jsem si ve víře stavěl Ježíše před sebou, nyní jakoby se zhmotnilo. Ježíš stál skutečně vedle mne! Bylo to tak silné a omračující zjištění, že jsem z toho ohromen a hrozně šťasten. Měl jsem jakoby přímý kontakt s nebem. Vzpomínám si, že mě zaplavila obrovská láska k těm mým bratrům a sestrám ze sboru. Takový pocit jsem dříve nikdy neznal. Když jsem se potom už doma pozdě večer modlil, tak mi z očí plynuly slzy štěstí a pocitu věčnosti v mém nitru - přede mnou i okolo mně bylo otevřené nebe. Měl jsem i takové nádherné vidění - o tom se ale nechci rozšiřovat. Ty dny a týdny které následovaly byly úžasné - cítil jsem se spíš v nebi než na zemi. Věděl jsem nade vší pochybnost, že jsem skrytý v Bohu , jsem v Kristu. Až tehdy, tedy ne ihned po svém obrácení, jsem zahodil všechny své dosavadní koníčky a mým jediným koníčkem se stal Pán Ježíš. Začal jsem při čtení Bible objevovat tak nádherné věci, že jsem Bibli a duchovní literatuře začal věnovat většinu svého času. A také jsem byl ohromen z toho, jak mi Bůh změnil mou mysl, mé smýšlení. Svět mě absolutně přestal zajímat. Měl jsem věčnost v srdci a ohromnou radost v Bohu. A toto potvrzování, že jsme dětmi Božími, dělá Duch svatý. I to nové myšlení. Po několika měsících ale jakoby ty silné zážitky a emoce opadly, dost zřetelně si pamatuji na chvíli, kdy jsem necítil nic, a ptal jsem se: Pane, kde jsi? Kde ses mi ztratil? A tak jsem se začal učit více chodit vírou, ne viděním (či cítěním). Občas se mi stávalo, že jsem třeba večer seděl v okně, díval se na oblohu, a najednou na mě padla taková vlna vděčností a radosti, že jsem byl z toho docela překvapen. No a pak po nějakém čase ten můj duchovní stav zkomplikoval vztah s jednou dívkou, do které jsem se hrozně zamiloval... A musel jsem se učit opravdu bojovat a zapírat sám sebe. Bylo by toho na dlouho, ale zatím tolik. Jestli jsem tě tím unavil tak promiň. |
]
Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 20:00:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | .......Ale spíš pro lidi zvenku....... To si nemyslím, protože tím kdo první češe ovoce jsi ty a ne nějaký divák v pozadí. Hledám odpovědi na to, jak první křesťané rozpoznávali přítomnost Ducha svatého v sobě. A stejně jako po ovoci poznáš strom, tak mne napadlo, že i toho Ducha lze takto rozpoznat, po ovoci. Souhlasím s tebou, že nejprve jsi v Něm a On v tobě a pak teprve je to ovoce. Jsi vlastně svědkem Jeho činnosti, ty nejsi zdrojem radosti, laskavosti, lásky...protože to je Jeho ovoce. A pokud On v tobě produkuje toto ovoce, potom Jej skrze toto ovoce můžeš v sobě rozpoznávat. A tady opět souhlasím s tvou větou: "A tak jsem se začal učit více chodit vírou, ne viděním (či cítěním)." Protože na počátku té vši radosti, pokoje, lásky, je víra, víra v Boha jenž tě miluje, jenž tě přijal za svého syna, naplnil tě svým Duchem... a teprve až pak přijde ovoce. A pokud víra slábne, pokud Bůh je nahrazen láskou k něčemu v tomto životě, potom i ovoce Ducha se ztrácí. Takhle to tedy zatím vidím. |
]
Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 00:02:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj, rozumím Ti. Dík za tohle svědectví ze Tvého života. Bojujeme, zápasíme, padáme a ztrácíme, ale nejsme poraženi. Všechno se může a věřím, že se i vrátí. Takovému svědectví nerozumí "literáti" ke kterým jsem dříve taky patřil. Duch vane skutečně jak chce a kam chce a přes všechny zkoušky Tě Pán přenese a zase nalezneš ono milostivé "Žalm 91:1 " Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude" . Pokání můžeme ( a máme) činit ve svém životě vícekrát a nikdo toho není dost. Já jsem uvěřil ve 14 letech a až po desítkách let ( je mi 54 let) jsem vstoupil do opravdového osobního vztahu s Bohem - Otcem, Božím Synem i Duchem sv.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Sobota, 11. září 2010 @ 09:08:27 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj,
no to jsme na tom dost podobně, mně je také 54, a také jsem odevzdal život Ježíši ve 14 :-). Díky za ten žalm a za povzbuzení. |
]
|
|
Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pátek, 10. září 2010 @ 15:02:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Kdybyste byl naplněný Svatým Duchem tak byste nikdy nemohl přestat být křesťanem. Tuhletu kombinaci považuji za vyloučenou. |
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 15:29:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, to je možné. Ale jak jsem byl křesťanem, tak jsem o svém křesťanství nepochyboval, byl si jist svou spásou, byl si jist božím odpuštěním. Možná tak jako teď vy si jste jist :-)) Já se spíš přikláním k tomu, že křesťan odpadnout může. Je sice psáno, že není nic co by člověka oddělilo od lásky Boží jenž je v Kristu Ježíši, ale já to chápu tak, že na Boží straně to máme jisté. Ale jak je to s námi? Pokud existuje něco jako svoboda, tak si myslím, že nám zůstává možnost od této lásky Boží odejít. Nemyslím si, že tak jako jsme mohli k Bohu svobodně přijít, že bychom od Něj nemohli odejít. Dále se přikláním k tomu, že toto odejití je způsobené (aspoň u mne tomu tak bylo) vznikem pochybnosti o tom, jestli vůbec nějaký Bůh je, jestli křesťanská zvěst o Něm je pravdivá, případně původní nadšení z Boha, Jeho lásky, je nahrazeno něčím jiným, např. zákoníctvím, kdy člověk jíž žije ze svých vlastních sil, kdy koná skutky, aby se mu zalíbil, místo toho, aby vědomí o Boží lásce, Jeho odpuštění takto konalo samo. |
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 10. září 2010 @ 16:22:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já si myslím, že v posledních dvou komentářích jsi vystihl podstatu. Přítomnost Ducha svatého prozrazuje ovoce Ducha. I v možnosti svobodně odejít se shodneme.
Nerozumím dobře tvým pochybnostem o Bohu. Nevím v jaké denominaci jsi žil, ale já jako katolík jsem nikdy nekladl nezdravý důraz na věci mimořádné a zjevné (což je i mluvení jazyky). Bůh nejvíce působí ve skrytosti, v lidských srdcích. Možná je to proto, že přistupuji ke svátostem a dostávám mimořádné milosti, možná proto, že za mě neustále prosili svatí lidé, ale nikdy jsem neměl potřebu si dokazovat existenci Boha. Bůh se v mém životě projevoval naprosto zřetelně a kolikrát nadmíru mocně. Poznával jsem ho nikoli intelektuálně, ale zkušeností. Když se ohlédnu zpátky, některé události jsou přímo neuvěřitelné.
Působení Boha je vidět také na rodinách, které s ním opravdu žijí. Na jejich stabilitě, na společné lásce a soužití, na dobru, kterým se projevují vůči svému okolí. Na požehnání, které tyto rodiny doprovází.
Když srovnáme tu vykořeněnost rodin bez Boha, čeho se mají držet? Jsou jak domy na písku. A kolik jich už na to doplatilo!
Není lepší volba, není lepší způsob prožití života, než ve společenství s Bohem.
|
]
Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 16:56:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | .......Nerozumím dobře tvým pochybnostem o Bohu........
Čemu se divíš? Nejsme z jednoho těsta. Tak jako ty o existenci Boha nepochybuješ, tak jsou lide, kteří pochybuji. Argumenty, které tebe přesvědčuji, jiné ne. |
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 00:11:32 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Někdy si to, co člověk od Boha dostal, nechá ukrást Satanem. Možná je to Tvůj případ, ale nevím. Pro mě všechna tato svědectví jsou připomenutím toho, abychom brali Boha vážně a vstupovali do Jeho přítomnosti každý den. Pokud má křesťan pevný biblický fundament a otevře se působení Boží moci - Duchu sv. ; tak to je to nejlepší co může udělat. Možná je potřeba něco v Tvém životě vyznat, zlomit ve jménu Ježíš , v moci Jeho krve a navrátíš se tam, kde jsi skončil a pak budeš pokračovat dál tzn. směrem k Bohu
|
]
|
|
Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Pátek, 10. září 2010 @ 20:07:49 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Nevím jak to vysvětlit, ber tedy trochu s rezervou mé
tvrzení, že já o Bohu věděl od ranného dětství. Nebylo by to nic tak divného,
já však nebyl k náboženství veden. Když jsem v dospělosti uvěřil nebo
jsem si možná pouze uvědomil, že jsem vždy byl vlastně asi věřící a začal jsem
z bible aktivně Boha poznávat, první mou starosti bylo informovat o tom úžasném
evangeliu všechny své blízké, všechny které jsem miloval a miluji. Mnozí z nich
si tenkrát mysleli, že jsem se pomátl. O tom, jestli mám nebo nemám Ducha
svatého jsem vůbec nepřemýšlel a nějak mi to zůstalo. Pochopitelně by jsem
chtěl dojít ke svému spasení, ale, ač jsem si vědom, že to neovlivním, více než
sobě, přeji spasení svým blízkým. I když to tak možná nevypadá, dnes pokládám
za své blízké i ty, kteří se mnou nesouhlasí a dokonce i třeba ty, kteří prokoukli, že nejsem zrovna košer, tedy i vás tady. Záleží mi na každém člověku,
který je ochoten o Bohu v dobrém přemýšlet. Mělo by mi záležet úplně na
všech, ale tak daleko jsem to ještě nezvládl. Nechci se tím, co sem teď píši,
dělat lepším, než jsem. Jsem tak hříšný člověk, že pokud by jsem o svém spasení
měl rozhodovat sám, sotva by jsem uspěl. Bez Boží milosti, na kterou spoléhám,
jsem skutečně ztracen, to vím zcela bezpečně. Se stejnou jistotou mohu
prohlásit, že „měl-li jsem“ kdy vůbec Ducha svatého, bylo to asi vždy pouze na
kratičkou dobu, ve které jsem byl někomu užitečný a byl jsem Ducha svatého tedy
snad hoden. I za ty chvilky jsem vděčný. Žiji v nadějí, že takové chvíle
ještě zase prožiji, bude-li to Boží vůle. Nežiji však proto, abych mohl říkat
hleďte, mám Ducha! Mohl by jsem se totiž mýlit a i kdybych se nemýlil, chlubil
by jsem se nebo upozorňoval by jsem snad, na svou vlastní zásluhu? |
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: JMK v Pátek, 10. září 2010 @ 20:20:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Děkuji ti za tohle krásné svědectví.
|
]
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 00:17:06 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nějak podobně jsem to bral i já než jsem zakusil osobní zkušenost s Duchem sv. To, co popisuješ, je klasický základ křesťanské víry. Je to rozhodují pro věčnost , pro nesení ovoce Ducha sv., pro spasení z milosti. Ale abychom ho ( to "spasení" ) nebrali nadarmo, je potřeba být mocně naplněn Duchem sv. To přeji Tobě, JKM a dalším upřimným křesťanům ať jsou z jakékoli církve
|
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: karkulka (pradavnapravda@email.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 07:26:57 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Krispusi, zažil jsi co jsi zažil a já Ti děkuji za Tebou projevené přání. Četl jsem výše, co jsi o svých prožitcích psal. Nemám důvod pochybovat o Tvých slovech. Bůh si Tě vyhlédl a obdařil Tě něčím, co Ty sám vnímáš jako hlubší obdarování. Já jen trvám na tom, že míra víry kterou Bůh obdařil mne, mi plně postačuje k tomu, aby jsem chápal co po mě chce. Necítím se nijak omezený ve svém konání, například v porovnání s již obdarovanými. Pokud se Bůh rozhodne, že i mne obdaří Duchem svatým tak, jako to učinil v případě Tvém a ostatních takto vyvýšených, bude to pouze jeho vůle. Pokud by jsem o dar Ducha usiloval a získal ho, mohl by jsem jednou Bohu říci, že jsem to já, kdo se o tento dar zasloužil. Možná, že to teď bude vypadat jako moje přízemní kalkulace, ale nemohu si odpustit, aby jsem nepřipomenul, že po tom, komu bylo více dáno, bude také více požadováno. Já Ducha svatého nemám, alespoň ne v takovém smyslu jak se zde o tom diskutuje. Chudáci ti, kteří Ducha obdrželi, myslím tedy v to smyslu, co od nich bude, oproti mě, požadováno. Předchozí větu myslím tak trochu humorně, jestli tedy smím. :-) |
]
Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Sobota, 11. září 2010 @ 09:19:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dík za příspěvek. Všimni si, že jsem nikde nepsal o tom, že tohle musí mít každý nebo pokud by třeba neměl dar jazyků, že by nevěděl co po něm Bůh chce nebo dokonce, že by nebyl spasen a nemohl Bohu sloužit apod. To v žádném případě. Já popisoval svoji osobní zkušenost, něco co přeji každému evangelikálovi ( ale nevnucuji) a o čem si myslím, že je cesta pro Církev Boží ve 21 stol. Teď Ti ukážu jistý rozdíl mezi, zdůrazňuji, POSTOJEM evangelikála a charismatického evanelikála.
Cit. "Pokud se Bůh rozhodne, že i mne obdaří Duchem svatým ........bude to pouze jeho vůle. Pokud by jsem o dar Ducha usiloval a získal ho, mohl by jsem jednou Bohu říci, že jsem to já, kdo se o tento dar zasloužil" . Teď Ti ukážu postoj charismatického evangelikála :
Bůh se vždycky rozhoduje suverenně. Nikdy se nic jiného než Boží vůle dít nebude ! Jsou tři oblasti skrze které Bůh buduje společenství, sbor
1) Ovoce Ducha ( Gal.5) jsou projevem každého znovuzrozeného křesťana a měli by být jakousi samozřejmostí. Pokud křesťan nevykazuje toto ovoce, pak je otázkoui zda vůbec uvěřil. Ale soudit bude Bůh a ne my ! Pak jsou
2)"Kristovy dary" Ef. 4 : 11 - 13 ( apoštolé, proroci, zvěstovatelé evangelia, pastýři a učitelé .... "aby své vyvolené dokonale připravil k dílu služby - k budování Kristova těla, až bychom všichni dosáhli jednoty víry a poznání Syna Božího, a tak dorostli zralého lidství, měřeno mírou Kristovy plnosti" ) . Z citátů vyplývá, že tyto služebnosti jsou k budování sboru, k jednotě víry a k poznání Pána Ježíše a vedlo to ke zralosti spasených lidí, kteří se nenechají jen tak točit kdejakým větrem a jen tak lehce na něco nenaletí . Tohle se týká zejména charismatických evangelikálů, kteří do některých "charismatických" věcí nepůjdou, protože jsou v rozporu s Písmem . K uvedení do služby si nás Bůh připravuje už v okamžiku splození ( přirozené schopnosti a vlohy), skrze výchovu doma, ve sboru, skrze vyučování nebo studium biblických škol a taky vlastní rozhodnutí a nasazení na Boží roli
3) Charismata - dary Ducha sv. To je jakoby třetí kategorie k budování sboru. 1 Kor. 12: 4 - 6 " Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch;rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech" . U darů figuruje Duch sv. a u služebností Pán Ježíš. Oboje směřuje, jak jsem již řekl, ke stejnému cíly. Pokud věřící nevykazuje ovoce Ducha nikdy z něho nebude dobrý služebník a o darech Ducha ani nemluvě.
To jsem uvedl pro povzbuzení, aby se mnozí příliš nepodceňovali. Každý má své místo v mozaice budování sboru resp. Církve. Už třeba jen tím, že bude pravidelně a věrně chodit na společná shromáždění. Tím bude dostávat "naplnění" Duchem a bude se utvrzovat ve víře.
Bůh není fatalista, ale je komunikativní. Desítky let prosím, i několikrát denně, Pána Ježíše nebo nebeského Otce o mnoho věcí. Říkám MU své tužby, předkládám obavy, starosti, ale také vyjadřuji díky a chvály. Charismata nedává ani Otec, ani Ježíš, ale Duch sv. Je to stejný Bůh ( jednota v mnohosti) jako Otec a Syn.Má stejný charakter. Klade důraz na svatost, ale je stejně milostivý a milosrdný jako Pán Ježíš nebo Otec. Proto směle toužím po dalších darech Ducha, prosím o ně stejně jako o zdraví a další věci Pána Ježíše ( viz. výše). I já jsem říkával : O dary Ducha se nemá prosit, protože je dává jak ON chce a kdy chce. To je naprostá pravda, ale to neznamená, že o ně nemůžu prosit. Tak to denně dělám stejně jako prosím o další věci ! Nemám s tím jediný problém a jestli Duch sv. dá nebo nedá je Jeho věc. Je to Jeho právo, právo Svrchovaného. Ale mým právem, právem Božího dítěte je toužit, vyjadřovat své potřeby a prosit. A tohle je rozdíl mezi evangelikálem a charismatickým evangelikálem. Přitom nejde vůbec o jiné učení, to je stejné. Jde o jiný POSTOJ a ten bychom měli jeden druhému tolerovat. Věřím, že Ty mě rozumíš, ale mnozí se naježí při tom, když řeknu, že prosím Ducha sv. o dary. Nebojím se odpovědnosti o které píšeš. Je to pravda ! Současně ale Duch dává sílu obstát, ustát to. Bůh je Nádherný ve své velikosti, moci a síle. Znovu zdůrazňuji: Vždycky se nic jiného než Bloží vůle dít nebude ! Ať prosíš nebo čekáš nebo nic neděláš. Bůh dává své dary kdy chce a jak chce a komu chce. To je jeho právo. Naším právem je vyjadřovat Mu své chvály a uctívání , touhy a prosby.
Každý kdo uvěřil je Duchem zapečetěn a má se Ducha sv. naplňovat. Určitě máš v sobě Ducha sv. zrovna tak jako já. Jde jen o "míru naplnění se Duchem sv.".
|
]
|
|
Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Willy v Sobota, 11. září 2010 @ 11:52:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Chci tu vydat možná trochu jiné svědecví, než je žádáno, ale věřím, že uvede věci na pravou míru.
Věřím, že křest v Duchu Svatém je především o Boží moci, která přijde na člověka a promění jeho život, jak tu o tom níže krásně svědčí Nematemne. Jestli začne nebo nezačne mluvit novými jazyky není žádný průkazný jev, že je člověk pokřtěn v Duchu Svatém.
Mé svědectví je o třech podobných případech, kdy jsem ke křtu Duchem Svatým sloužil s odstupem času třem různým sestrám. Když to bylo poprvé, neměl jsem s tímto žádnou zkušenost, takže jsem z toho byl docela vykulený. Stalo se totiž toto: Když jsem vložil ruce na tu první sestru a modlil se za křest v Duchu Svatém, stalo se, že ta sestra najednou nemohla mluvit - tedy nemohla mluvit česky. Požádal jsem jí tedy, aby mi napsala, co se děje. Napsala, že nemůže mluvit. Řekl jsem jí tedy veden Duchem, který jí kvůli bloku v její mysli, že nemůže mluvit v neznámém nesrozumitelném jazyku, aby přece jen zkusila v jazyku promluvit. Jakmile to "zkusila", v tu chvíli mohla promluvit a promluvila i česky a popsala mi, co se stalo.
Když se to po nějaké době opakovalo u druhé sestry, už jsem věděl, co se stalo, a tak jsem se zeptal, jestli nemůže mluvit česky. Po potvrzení kýváním hlavy, jsem jí dal stejnou radu jako té první a situace se opakovala. U třetí sestry se situace opakovala znovu s jedním rozdílem. Do té chvíle bezradná, nešťastná, zoufalá žena se mi před očima proměnila v rozhodnou bojovnici za záchranu svého manželství plnou Ducha, víry a moci okamžitě jednající podle vedení Ducha a podle moudrosti Boží, která jí v tu chvíli byla dána. Tož tak.
willy
|
Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Neděle, 12. září 2010 @ 22:43:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dík za svědectví o téhle zkušenosti. Zkus mi vysvětlit Tvůj pohled na službu " ke křtu Duchem svatým". Myslím to upřímně. V téhle věci nemám jasno |
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Willy v Neděle, 12. září 2010 @ 22:52:44 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Rádo se stalo, Krispe,
ale jinak odpovím až zítra - brzo ráno vstávám do práce a to, co žádáš, si vyžaduje trochu víc času - teď už je dost pozdě.
Dobrou noc.
willy
|
]
Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Willy v Pondělí, 13. září 2010 @ 17:02:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Krispe,
upozorňuji/předesílám, že ze zásady nemám a tudíž neprezentuji nějaké své pohledy na cokoli a na Boží věci obzvláště.
Chci předestřít Boží pohled na službu "ke křtu Duchem Svatým", jak jsi to nazval a jak jsem to od Boha přijal.
Mt 3:11 Já vás křtím ve vodě k pokání; ale Ten, který přichází za mnou, je silnější než já; jemu nejsem hoden ani nést sandály. On vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni.
Z toho, co řekl Jan Křtitel jasně vyplývá, že Tím, Kdo křtí v Duchu Svatém, je Pán Ježíš Kristus! Ale ne přímo.
Sk 8:14-17 Když apoštolové v Jeruzalémě uslyšeli, že Samaří přijalo slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana. Oni tam sestoupili a pomodlili se za ně, aby dostali/přijali Ducha Svatého, neboť ještě na nikoho z nich nepadl; byli jen pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. Potom na ně vkládali ruce a oni dostávali/přijímali Ducha Svatého.
Z výše uvedeného je zřejmé, že Pán Ježíš nekřtí přímo, ale používá k tomu své služebníky, kteří vkládají ruce a modlí se, aby z Boží strany Pán Ježíš dotyčného věřícího, tzn. uvěřivšího znovuzrozeného člověka, pokřtil Duchem Svatým a ze strany věřícího, aby byl Duch Svatý věřícím přijat. Křest v Duchu Svatém je důležitý především pro přijetí moci/zmocnění ke svědectví/službě pro Pána a pro Církev (Sk 1:8) a pro začlenění/umístění do Církve coby Těla Kristova. Je také vtisknutím pečeti Božího vlastnictví (Ef 1:13) a aktem posvěcení, neboť skrze křest v Duchu Svatém se stává věřící svatým/posvěceným/odděleným od světa a patřící Bohu, k čemuž slouží i doprovodný křest v (očišťujícím) ohni, o kterém sice mluvil jen Jan Křtitel, ale je důležitý k tomu, aby v nás spálil všechno, co je z nás a zůstalo jen to, co je z Boha/Krista pro Jeho vyjádření. Tož tak.
Nečiním si nárok na vyčerpávající odpověď na tvůj komentář, ale snad to bude k užitku. Kdyby ses chtěl ještě na něco zeptat, budu-li vědět, odpovím.
willy |
]
Re: Re: Re: Re: Duch svatý (Skóre: 1) Vložil: Krispus (ryba@iol.cz) v Pondělí, 13. září 2010 @ 22:22:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Dík za odpověď. Tohle je poslední věc, která mě z oblasti charismatické není úplně jasná. Evangelikálové uči, že Ef. 1:13 proběhne při znovuzrození jako milost z Boží strany. Pak už se jedná o míru "naplnění" Duchem sv. Přiznávám, že evangelikálové z toho udělali "strašáka" ( křest Duchem sv.) . Oni považují, že v okamžiku ( resp. třeba i "procesu uvěření" ) je věřící zapečetěn Duchem Svatým ( Ef.1:13) a pokřtěn do Těla Kristova ( 1 Kor. 12) a pak se jedná o míru naplnění se Duchem sv. Naplňování se Duchem sv. viz. Ef. 5: 18 - 19 " Neopíjejte se vínem (což vede k prostopášnosti), ale nechávejte se naplnit Duchem. Promlouvejte k sobě navzájem v žalmech, chvalozpěvech a duchovních písních; svým srdcem zpívejte a hrajte Pánu. Já jsem byl vučen, že naplňovat se Duchem sv. jde skrze slyšení kázání, čtení Božího slova, modlitbu a zpěv křesť. písní. Dnes vidím, že jsou i další způsoby : V prvé řadě chvály a uctívání ( zpěv nebo modlitby), vstupování do Boží přítomnosti, kde je člověk naplňován Duchem sv. a pak lze jeden druhému sloužit tím ,že když je sám naplněn Duchem může skrze vzkládání rukou a modlitbu posloužit naplněním Duchem sv. druhému, který nemá čas nebo z nějakých důvodů potřebuje jakoby "předat" Ducha, který spočívá na tom, kdo mu v tom slouží. Tady nejde jen o pastory a nějaké borce, ale může tím posloužit jeden druhému. Dnes já, podruhé on mě ! Jinak to co jsi napsal; k tomu mě vede Ducha taky. Vnímám to podobně resp. stejně ač jsem byl desítky let evangelikál. Teď se považuji za "charismatického evangelikála", který nepapouškuje všechny charismatické pohledy, ale chci stát na Písmech a být přitom otevřený pro Ducha sv. Vidím, že to je dobrá cesta vpřed; tedy blíž k Pánu
Komentář mi byl k užitku a pokud Tě ještě něco napadne jak biblicky "zdůvodnit" pojem "křest Duchem sv." nebo " do Ducha sv." tak jsem jedno ucho a budu to zvažovat jak Berienští. Sám jsem to asi prožil, ale dotyčná osoba mě nikdy neřekla, že mě pokřtila Ducham sv. protože ví, že bych se "naježil". Dnes už vím, že se něco před 4 lety se mnou stalo a Duch sv. převzal moje boje s přirozeností a den ode dne žijí vítězným životem. Dřív to nešlo a nešlo a teď to ve mě působí Duch sv. |
]
|
|
|
|