|
Právě je 593 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116819073 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Tvorba: Parchant
Vloženo Pondělí, 13. září 2010 @ 10:06:27 CEST Vložil: Stepan |
poslal cizinec
Parchant
Vyrazil jsem do města vyřizovat věci na úřady. Pomalu jsem se vracel od radnice
přes náměstí, přešel ulici a před hračkářstvím jsem uviděl zvláštní jev.
Na zemi, přímo na chodníku, se povaloval malý kluk. Visel na ruce mamince,
vedle postával tatínek a koukal se do výlohy. Přišel jsem blíž. Pomalu ho
zvedala ze země.
"Já chci ten BAGR!" Řekl pevně kluk, zkroutil mamince ruku, jejich ruce se
roztrhly a ten kluk se znovu složil k zemi.
Tatínek se otočil od výlohy, podíval se na kluka a přijemným, ale pevným
hlasem řekl: "Víš, měl bys poslouchat maminku a nezlobit jí!"
"Už jsem ti to říkala, Petře, nemáme teď peníze, nemůžu ti to koupit" řekla
tichým hlasem maminka a sehla se k němu. V tu chvíli se kluk opět zkroutil,
přetočil se, přitom kopnul tatínka přes nohy a zakřičel:
"ALE JÁ CHCI ten BAAAAGRRRR!"
Tatínek se prudce otočil od výlohy. Přísně se podíval na toho kluka a jeho
vlídnost byla ta tam. Nahlas, ostře a studeně řekl: "Hele, ty parchante, tak
tohle's teda přehnal!". Kluk trochu zvadnul a vyplašeně se podíval nahoru.
Okolostojící se podívali s překvapením na tatínka, já taky. Až mne to trochu
vyděsilo: Jak se takhle může tatínek chovat
k synovi?
Podíval jsem se na člověka hned vedle mne, který sledoval tu scénu také a v jeho
očích se zračil podobný údiv a stejná otázka.
Do chvíle ticha vyšla ze vchodu mladá maminka a s ní dva kluci, dvojčata.
První táhnul obrovského medvěda a ten druhý se hned rozběhl co mu síly stačily a
skočil na toho chlapa před výlohou, objal ho, dal mu pusu a radostně hlásil:
"Hele, tati, tati, TATI! Podívej co nám maminka koupila!" V tu chvíli ten první
kluk dovlekl toho obrovského medvěda a strkal ho tomu chlapovi do obličeje,
přímo před obličej jeho vlastního bráchy, tak aby si získal tátovu pozornost.
"Jé, kluci! Ten se teda ale povedl!" řekl na to ten tatínek, zvednul se i s
medvědem a jedním klukem, druhého vzal za ruku, dal pusu té mladé mamince, která
právě přišla a společně odešli k autu. O ženu, která se skláněla nad svým malým
synem, ani o toho kluka, co se stále ještě válel na zemi, už nejevil žádný
zájem.
A nikomu okolo to nepřišlo divné.
Rodiče a děti ve světě
Ve světě probíhá mezi lidmi mnoho druhů vztahů. Nejpevnější z těch vztahů
jsou vztahy pokrevní: Vztahy mezi rodiči a dětmi. Pro celé generace bylo
nepředstavitelné, že by rodiče opustili své děti nebo že by děti opustily své
rodiče v jejich stáří a snad jen společnosti vychované kolektivismem tento trend
mírně opustily.
I dítě prožívá mnoho vztahů: Začně chodit do školky a školy, kde se potkává s
učiteli, vedle na zahradě jsou sousedi, do školy je vozí pan řidič autobusu, v
potravinách si kupují od prodavaček sladkosti.
Všechny tyhle běžné vztahy fungují ve stylu "v dobrém vše dobré". Pokud kluk
chodí do školky, hraje si a nezlobí, je s panem ředitelem v míru a pohodě.
Jakmile začne zlobit, přestane poslouchat, nastoupí mírná výchova, odpovídající
školce. Pokud kluk zlobí dál, vztah končí: Rodiče jsou pozváni k panu řediteli a
malý kluk už pana ředitele nikdy neuvidí.
Stejné je to když kluk vyřvává v autobuse a ubližuje druhým, když krade v
samoobsluze, když vzduchovkou střílí do oken souseda: Lidé, kterým tohle kluk
provádí, se postaví proti němu, nebudou o něm chtít ani slyšet, a budou neustále
bombardovat rodiče, aby se odstěhovali, aby zaplatili ukradenou škodu, aby...
Každý ten vztah má určité hranice - kdyby se ten otec u výlohy z našeho
úvodního příběhu sehnul k tomu válícímu se klukovi a zvalchoval mu zadeček,
všichni okolo by to nejspíš pochopili. Ale jen do té doby, než by se dozvěděli,
že ten otec je sice otec, ale není otcem dotyčného dítěte, že k sobě vůbec
nepatří, jen se náhodou potkali před hračkářstvím - to by pak nastalo zděšení.
Řidič autobusu má cizí dítě na starosti po cestě do školy a ze školy, paní
učitelka či ředitel ve škole a školce. Ale řidič autobusu nemůže zasahovat vůči
klukovi na zahradě jeho souseda a ředitel školy nemůže mluvit do toho, co dělá
kluk doma. Na zahradě souseda může proti klukovi zakročit policista: Ten ale
zase nemá jakékoliv právo na kluka, pokud je doma - tam mohou na kluka jen a jen
rodiče.
S kompetencí vlastních, pokrevních rodičů
vůči vlastnímu synovi je to ale jiné: Ti kluka neopustí a ani nemohou. Ti mají
kluka na starosti a na srdci stále a všude, ať je ve škole, v autobuse, na
zahradě souseda nebo doma. Ve chvíli, kdy kluk provede co neměl, nekončí jejich
vztah k dítěti. Dobří rodiče, místo toho, aby se na dítě vykašlali, nechali mu
svobodu dělat si co chce a chodit kam chce, začnou kluka vychovávat.
Děti světa a děti světla
Tak jako ve světě fyzickém probíhají vztahy podobně v duchovním světě, s
dětmi světa a dětmi světla a s jejich otci. Podobné je to také se zasahováním do
života člověka, s výchovou člověka. Svět vychovává člověka ve zlém a ten, kdo
žije jako dítě světa, je podroběn té výchově světa. Bůh proti tomu vychovává své děti
vlastní výchovou: K dobrému.
Když k Bohu přijde jakýkoliv člověk, Bůh ho slyší a odpovídá na jeho
modlitby. Když je ale ten člověk dítě světa a od Boha odejde, jde si pak po
svých cestách a znovu se o něj stará ten, komu patří: Svět.
Docela jiná situace nastane tehdy, když je člověk skrze oběť Ježíše Bohem
přijat za vlastníhosyna.
Bible tomu vztahu říká krevní smlouva: Vztah, který má sílu rodičů a dětí,
vlastních sourozenců. V tu chvíli se mění celý vztah člověka k Bohu a mění se
situace člověka ve světě. Člověk přestane pařit světu, přestane být pod vládou
Hříchu a narodí se z Boha.
Jedna z věcí, která se pro mne změnila když jsem se stal Božím dítětem byl
právě vztah s Bohem. Když jsem žil jako dítě světa, tak jsem někdy přišel k Bohu
a jindy odešel od Boha - nic se nedělo. Když jsem něco zkazil, zřešil jsem,
zmizel můj vztah s Bohem a byl konec - musel jsem se sám pracně škrábat ze špíny
ven a znovu jít k Bohu. Když jsem přijal ten nový život od Boha, najednou jsem
zažíval Boží výchovu pořád: Tehdy, když jsem byl s Bohem, tak docela dost a
tehdy, když jsem od Boha odešel nebo Boha neposlechl, jsem tu výchovu zažívalještě
více.
Období, kdy jsem chvíli žil s Bohem a chvíli se mi žít s Bohem nedařilo,
najednou zmizelo: Bůh byl se mnou pořád, všude, kam jsem šel. Protože z cizího otce
se stal tou krevní smlouvou v Kristu Ježíši otec vlastní.
Z Boha, který se mi věnoval jen tehdy, kdy jsem za ním přišel, se stal Otec,
který se o mne začal starat stále.
Vychovával mně tehdy, když jsem chtěl a vychovával mne i tehdy, když jsem vůbec
nechtěl.
Boží otcovská výchova
Výchovy se člověku dostává od vlastního otce. Vlastní otec je za syna
odpovědný stále. Vlastní otec svého syna nikdy neopustí a když jeho syn "blbne",
zaslouží si víc otcovy pozornosti, než kdy dříve. Vlastní otec svého syna
miluje, tak ho napomíná a vychovává. Dokonce i když syn dospěje, tak se vlastní
otec o syna stará, nezapomíná na něj a má pro něj radu, pomoc a někdy i
výchovu.
Dnes slovo "parchant" používáme jako nadávku, která má důležitý základní
význam: Člověk, který neměl vlastního otce/matku a tak se mu nedostalo žádné
výchovy, nebo jen výchovy špatné. Podívejme se, jak vnímal tento vztah člověka s
Bohem, syna a Otce, apoštol Ježíše:
"Synu můj, nepohrdej Pánovou výchovou, a neklesej na duši, když tě kárá. Vždyť
koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna."
Podstupujete-li výchovu, Bůh s vámi jedná jako se syny. Vždyť kterého syna otec
nevychovává? Jestliže jste však bez výchovy, jíž se dostává všem, pak jste
levobočci (cizoložňata, parchanti), a ne synové. A pak, mívali jsme přece za
vychovatele své tělesné otce a vážili jsme si jich. Nemáme se tedy mnohem spíše
poddat Otci duchů a žít? Oni nás přece vychovávali po krátkou dobu a jak se jim
zdálo dobré, on však k našemu užitku, abychom získali podíl na jeho svatosti.
Žádná výchova se sice v dané chvíli nezdá být radostná, ale krušná, avšak
později těm, kdo skrze ni byli vycvičeni, přináší pokojné ovoce spravedlnosti.
Otec a ty
Jak vypadá tvůj život?
Co se stane, když se válíš po zemi a kopeš nožičkama proto, že jsi nedostal
co jsi chtěl nebo že nemáš co má někdo jiný? Chytne tě najednou ta ruka, které
se nejde pustit a zvedne tě ze země? A když se dál vztekáš, ještě dostaneš jednu
přes zadek, místo toho, abys dostal chlácholivé slovo, zmrzlinku a dáreček?
Jestli to tak je, važ si toho, protože to znamená, že jsi vlastní dítě svého
otce a ne parchant, cizoložně, cizí. Tvůj otec tě vychovává místo toho, aby tě
zabavil nebo se tě rovnou zbavil: Je to tedy tvůj opravdový otec.
Jak dopadneš ve chvíli, kdy provedeš něco zlého, když neposlechneš Boha, když
něco zkazíš, upadneš do bláta: Je ticho po pěšině, už se o tebe Bůh nezajímá,
zapomene na tebe, ani si tě nevšimne, dokud se z bláta nezvedneš a nevrátíš se?
Nebo právě
v tu chvíli, mnohem naléhavěji, uslyšíš ve svém nitru hlas který tak dobře
znáš, hlas, který v té chvíli vůbec není příjemný a Boží ruka tě zvedne a
zatřese tak, že se třeseš ještě pár dní?
Buď za to pokárání rád: Protože jestli přijde, znamená to, že jsi vlastní syn
a ne parchant, že ten vztah mezi tebou a Otcem není vztah nevlastního, který jen
čeká, kdy se tě zbaví, ale je to vztah pokrevní, vztah, kdy tě Otec miluje a
nenechá tě napospas: Ani tobě samotnému.
Můžeš si v té chvíli uvědomit, že po světě se válí mraky lidí v blátě, do
kterého je dostal jejich otec, vládce tohoto světa a temnoty. Kopou nožičkama a
vztekají se ale žádné výchovy od Otce světla se jim nedostane, všechno v jejich
životě je ztraceno, protože ten pravý a jediný, dobrý Otec není jejich otec.
Jak vypadá tvůj život?
Jestli tuhle ruku vlastního Otce, která svého syna zvedne když je mimo a
nepustí, ten přísný hlas vlastního Otce, který tě pokárá, když neposlechneš a
zhřešíš i když ty sám o to nestojíš, jestli tohle neznáš, radím jediné: Hledej
ten pokrevní vztah s Bohem, dokud jej nenajdeš a nepřijmeš.
Dokud je ještě čas a není pozdě.
|
Podobná témata
|
|
Re: Re: Parchant (Skóre: 1) Vložil: Stepan (granosalis@granosalis.cz) v Pondělí, 13. září 2010 @ 11:23:33 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Editor GS přijímá z bezpečnostních důvodů pouze jednoduché formátování. Proto je dobré vkládat články bez pokročilých formátovacích funkcí, jako jsou např. styly, classy apod.
Překopíroval jsem článek z tvého zdroje v plném formátování do db. |
]
Re: Re: Re: Parchant (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pondělí, 13. září 2010 @ 15:02:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Děkuju za speciální práci.
Taky jsem jeden editor programoval, takže vím, co taková věc dokáže ;-) Snažím se to do GS vždy znova naformátovat z čistého textu, ale při pondělku ráno jsem na to ve chvatu pozapoměl.
|
]
Re: Re: Re: Re: Parchant (Skóre: 1) Vložil: oko v Pondělí, 13. září 2010 @ 20:57:08 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Mně se osvědčilo, když vložím text jiného formátování, který se odmítá odeslat, tak ho znovu zkopíruji přímo z okna "poslat článek", otevřu další okno "poslat článek" a znovu vložím.
Text se tím sám upraví a lze ho už odeslat.
|
]
|
|
Re: Parchant (Skóre: 1) Vložil: Lu v Úterý, 14. září 2010 @ 22:47:05 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | No, milý Cizinče, užs nám vysvětlil, kdo je to parchant, teď zkus ještě pakost, drabant, pacholek a trdlo ;-) |
]
Re: Re: Re: Parchant (Skóre: 1) Vložil: Lu v Středa, 15. září 2010 @ 21:29:37 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Moc se omlouvám. Nezamýšlel jsem úkrok stranou, pokoušel jsem se o d(D)uchaplný vtip, ale asi jsem ten pokus překombinoval. Mě totiž fascinuje, žel negativně, jak je pod tvým VÝBORNÝM článkem ticho po pěšině ;-) Věc si vyjádřil naprosto jednoduše a přesně.
Sám jsem si na téma "parchantství" užil svoje. V prvním manželství jsme si k mým šesti dětem osvojili chlapce z děcáku. Dokonce jeho údajný pokrevní otec své otcovství popíral. Honza měl po něm příjmení. Moje manželství se rozpadlo možná i částečně kvůli jedné slečně. Názor, že to byla moje milenka považuji za přijatelný pro světskou spravedlnost. Ona slečna se narodila proti vůli své svobodné matky a otec si nebyl jist, zda jeho dcera vůbec existuje. V dědickém řízení notáře na možnost, že měl možná i dědičku, upozornil jeho pozůstalý bratr. Ona slečna se asi tak v 16 letech rozhodla po svém otci pátrat, nežli ho nalezla, byl po smrti. Navíc měla starší sestru, která měla nejen jiného otce, ale i nápadně jinou barvu pleti. A do třetice, když jsem se oženil podruhé, vyženil jsem dospělou dceru, která však nebyla pokrevní dcerou prvního, zesnulého, manžela mé ženy. |
]
Re: Re: Re: Re: Parchant (Skóre: 1) Vložil: Willy v Středa, 15. září 2010 @ 22:49:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Lu,
kdybys sledoval kvalitu článků systematičtěji, možná bys přišel na to, že právě pod těmi "Výbornými", bývá málo/malá, popř. chabá diskuze.
Jednou jsem na to navedl pod jedním takovým článkem řeč a s někým dalším jsme se shodli, že to může být tím, že k článku jaksi není už moc co dodat kromě např. "Amen." Tož tak.
willy
|
]
|
|
Re: Parchant (Skóre: 1) Vložil: Irena v Sobota, 18. září 2010 @ 21:45:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj Cizinče,
opět krásné zamyšlení, díky za ně:-)
Je dobré vědět, čí jsme děti, co z toho pro nás vyplývá - jak pozitivního, tak negativního - a přitom zcela legitimního. Je super vědět, že jsem v krevní smlouvě se Stvořitelem Vesmíru, že je to On, kdo mě nikdy nenechá a neopustí. A je to On, který mi nedá kámen, když prosím o chleba. Je to On, který mi dal jistotu spasení skrze svého Syna, a jsem Mu vděčná, že o tom vím a nemusím vymýšlet žádné krkolomné teorie o tom, proč by to tak nemuselo být:-)
A mám radost, když někdo, koho vychovává svět, jak říkáš, přijme ten dar, který máme v Ježíši Kristu, a začne ho vychovávat Láska sama. Potom jsou vidět úžasné výsledky a ovoce v jeho životě, které předává ostatním, těm, kteří jsou ještě ve světě a hledají smysl života snad ve všem - sami nevědí, co vlastně hledají - ale podvědomě touží po té pravé Lásce...
Irena |
|
|
|
|