|
Právě je 562 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online:
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116740089 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Pane, ať vidím!
Vloženo Neděle, 20. březen 2011 @ 12:26:44 CET Vložil: Stepan |
poslal oko Rozhlédl
se po poloprázdném kostele.
Pamatoval
ještě časy, kdy jako dítě stával vpředu před lavicemi v prostoru určeném
dětem. Bývali tam občas tak namačkáni, že kleknout si, byl někdy i docela problém.
Uvědomuje si, že jinde jsou na tom dneska s dětmi třeba ještě i hůř, ale
ani zde už žádná sláva. Místa je, že by se kolikrát dalo i tancovat. Nebyl nostalgický,
znal důvěrně situaci a dobře si uvědomoval, že tento dnešní prořídlý stav je
především svobodnou volbou lidí, kteří si příliš zamilovali tento svět. Vytrvale
se mu však na mysl vracela i kacířská myšlenka, že toto je také daň,
kterou církev logicky platí, protože kdysi v minulosti musela zřejmě i ona
cosi zanedbat. Že generace jeho otců, ukolébána svou početní silou, přestala dostatečně
důrazně učit o opravdovosti v životě. O skutečném pokání a obrácení srdce k Bohu
– přestala důrazně učit o vztahu. O vztahu lásky k Bohu, o vztazích lásky mezi
lidmi. Lidé totiž budou chodit rádi do kostela jen tehdy, když se tam budou
těšit. Když jim tam spolu bude dobře, protože se mají opravdu rádi. Petrova
slova na Hoře Proměnění: "Pane, je dobře, že jsme tady,“ se vztahují na
křesťany všech dob. Kristovo tělo se buduje láskou. (J 13,34-35) "Dávám vám nové přikázání,
abyste se navzájem milovali; jako jsem já
miloval vás, abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho
všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým."
Je na nás opravdu poznat, že jsme učedníky
Krista? Budujeme se láskou? Když nevnímám ty, kteří stojí vedle mě, je
nabíledni, že nedokážu vytvořit ani skutečné společenství s Bohem. Takové
„křesťanství“ se smrskne na povinnost: „To musíš, to nesmíš“. Nikoli: „To
chci, tak si to přeji, po tomto toužím.“ A když není mezi farářem a farníky
osobní vřelý vztah, ani to nejlépe míněné kázání často neosloví, ale zůstane
jen vzdálenou zvukovou kulisou. Radostná zpráva evangelia byla snad u mnohých
právě touto absencí mezilidských vztahů oddělena od skutečného života a
nenápadně přesunuta do oblasti folklóru, do lidové tradice.
Vůbec
si nevzpomíná, že by ho kdy v mládí někdo učil, že když se Bůh dotkne
lidského srdce a vzbudí v něm touhu po Bohu, že je třeba odpovědět ohněm,
vzplanutím lásky. Že ve vztahu nelze být polovičatý! A smyslem života že není
v prvé řadě neporušovat Desatero, ale smyslem života je v prvé řadě vztah!
Vztah lásky k Bohu a lidem kolem nás. Pro hořící srdce je pak samotný život
podle Desatera už jen jakýmsi přirozeným logickým následkem. Opravdově totiž nelze
milovat jinak!
V posledních
letech však slyšívá z úst kněze výzvy k opravdovosti v životě,
výzvy k opravdovému vztahu s Bohem i s lidmi čím dál naléhavěji a
vždy se jeho nitro rozechvívá radostným souhlasem. Jako struna, naladěná na
stejný tón. Vždyť bez skutečného vztahu není ani život skutečný! K tomuto
životnímu poznání ho však musel přivést až Bůh sám skrze metodu lidského žití,
pokus – omyl. Tím, že mu dal poznat ošklivost sebe sama, jeho vlastní pády a
hříchy. Že mu dal poznat pokoru dítěte, které bez Otcovy ruky vždy beznadějně
padá do bláta.
Pravost
ohně hořícího srdce se pozná snadno – jeho teplo pocítí všichni, kdo se k němu jen
přiblíží. Pokud tomu tak není, jedná se o falešné pobožnůstkářství, o oheň
studený, který sám neumí ani zahřát ani nikoho nezapálí, o takový oheň „bengálský,“
jaký se používá pro divadelní efekty.
Bral
situaci z té lepší stránky, optimisticky. V posledních letech se mu
tváře lidí v lavicích notně přiblížily. Začínal je skutečně poznávat,
vidět za nimi jejich životní příběhy i jejich současnou situaci. Poznává, že Bůh
se dotýká i jejich srdcí a ta že jsou ochotna hořet. Že jsou ochotna se dokonce
ve své lásce i sdílet. Notně se tím posílila jeho naděje, že církev, přestože
se početně zmenšuje, se znovuzrozuje do kvality. Že Bůh má stejně všechno pevně
v rukou.
Při
četbě evangelia už věděl dopředu, co přijde. Ten příběh o uzdravení slepého
žebráka u cesty slyšel už tolikrát, znal ho důvěrně zpaměti (Mt 10,46-52).
Přišli
do Jericha. Když Ježíš a jeho učedníci s velkým zástupem vycházeli
z Jericha, seděl u cesty slepý žebrák – Timaiův syn Bartimaios. Jakmile
uslyšel, že je to Ježíš Nazaretský, začal volat: „Synu Davidův, Ježíši, smiluj
se nade mnou!“ Mnozí ho okřikovali, aby
mlčel. On však křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Ježíš se
zastavil a řekl: „Zavolejte ho.“ Zavolali tedy toho slepce a řekli mu: „Buď
dobré mysli, vstaň, volá tě!“ On odhodil plášť, vyskočil a přišel
k Ježíšovi. Ježíš se ho zeptal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ Slepec
odpověděl: „Mistře, ať vidím!“
Doposud
si myslel, že nejdůležitější na tomto příběhu je přece Ježíšovo uzdravení
slepého. Ale rázem, jako by se mu z textu vynořila ta slepcova prosba: „Mistře,
ať vidím!“
S
úžasem si uvědomil, jak moc se s tímto slepým ztotožňuje, jak moc se mu
podobá. V jeho srdci se zvedla vlna touhy, dosud jen matně tušené: „Pane,
prosím, smiluj se nade mnou! Ať vidím také!“
Jak
moc by si přál vidět věci takové, jaké jsou skutečně! Často – ač vidoucí,
býváme stejně duchovně slepí a nevidíme, co je třeba udělat, co Bůh v životě
pro každého z nás osobně připravil k vykonání. Jak často vidíme věci
zkresleně a pokřiveně!
Protože správně je možno vidět jen čistým
srdcem: „Bože, prosím, stvoř mi takové čisté srdce!“
Ježíš
mu řekl: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“ A ihned začal vidět a šel tou cestou za
ním.
- A
znovu se mu z důvěrně známého textu vynořila tato poslední věta. Jakoby ji
uslyšel úplně poprvé: „A ihned začal
vidět a šel tou cestou za ním.“
S
šokujícím překvapením si uvědomil, že smyslem celého tohoto zázraku není jen nechat
se uzdravit Kristem (vidět přece znamená také dostat to čisté srdce), ale následně
to uzdravení i správně použít - jít tou
cestou za Kristem.
Jít
cestou za ním, ať už nás zavede kamkoliv. Každý den je pro nás darem, nabídkou
této cesty, která jediná vede ke skutečnému životu, k následování Krista.
Když
vycházel z kostela, byl si jist, že ať už jeho kroky povedou kamkoliv, ať
už bude dělat cokoli, chce pouze jedno - jít spolu s učedníky i uzdraveným
slepcem tou cestou za Ježíšem.
|
Podobná témata
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: Lu v Neděle, 20. březen 2011 @ 13:20:38 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Oko, to jsi psal skutečně ty ? To je moc pěkné, díky ! |
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Neděle, 20. březen 2011 @ 15:06:57 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Při čtení první půlky článku jsem si znovu ověřil autora a nestačil se divit. Stále nestačím.
|
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Neděle, 20. březen 2011 @ 15:29:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Připojují se, krásný článek. Díky za něj. |
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: Willy v Neděle, 20. březen 2011 @ 16:23:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | oko,
přiznej se, že to není tvoje dílo?:-)
w.
|
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: rosmano v Neděle, 20. březen 2011 @ 16:26:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | oko,
taky se mi to líbí. Je to o životě, o živém Božím slově, o srdci dotčeném Bohem, ne o rituálech a ceremoniích.
|
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Neděle, 20. březen 2011 @ 16:49:59 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | ---Je na nás opravdu poznat, že jsme učedníky Krista? Budujeme se láskou? ---
Dobrá otázka oko ,nechť se každý ptá sám sebe :-)
|
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: Didymos v Neděle, 20. březen 2011 @ 17:54:36 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Oko, kdo to za tebe psal? :-) |
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: oko v Neděle, 20. březen 2011 @ 19:06:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Díky za povzbuzení.
Vytrysklo mi to opravdu ze srdce.
V neděli před čtrnácti dny jsem to tak na ranní mši opravdu prožíval. Četlo se tam tehdy evangelium o uzdravení žebráka Bartimaiose.
|
Re: Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Neděle, 20. březen 2011 @ 19:35:23 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | To je dobře oko, také to ,když se nemusíme hádat.:-) Bůh Ti žehnej.v.
|
]
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: vlastik v Neděle, 20. březen 2011 @ 20:54:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Dovolím si doplnit okův článek, jde samozřejmě o ap.Pavla ,ale poit "Pane ať vidím" je stejný: Skutky apoštolů 9,18 Tu jako by mu z očí spadly šupiny, zase viděl a hned se dal pokřtít. Proč asi ? Drazí vyznavači nekřtu!
|
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 21. březen 2011 @ 09:04:14 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Blahopřeji Vám všem, ne jenom Okovi, budiž jméno Páně pochváleno. |
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pondělí, 21. březen 2011 @ 11:58:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Nezbývá mi než připojit se k těm, co ti poděkovali za hezký, pravdivý a povzbuzující článek. Tož díky, Staňo;-) |
|
|
Re: Pane, ať vidím! (Skóre: 1) Vložil: Jaela v Pondělí, 21. březen 2011 @ 16:38:10 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou, dej ať vidím. Amen. |
|
|
|
|