poslal baptista
Kdo jsou baptisté – na
cestě k vyjádření identity baptistů v měnící se Evropě (tzv.
Dorweilský dokument)
Dokument Evropské
baptistické federace
Jsme součástí celé
křesťanské církve po celém světě a vyznáváme víru v jediného Boha jako Otce,
Syna a Ducha svatého.
Baptisté se vnímají jako
součást trvale existujícího proudu křesťanské pravdy a zbožnosti, který
vyplynul z novozákonní doby. Z bezprostřednějšího hlediska nacházejí svůj původ
v období evropské protestantské reformace a vděčí za něj biblickému principu
"ospravedlnění Boží milostí pouze skrze víru", který byl v té době
obnoven.
I když se baptisté tradičně
odmítají vázat na kréda, následujíce tak reformační heslo "pouze
Písmo", vždycky uznávali nejstarší prohlášení, jako jsou Nikajské,
Chalcedonské a Apoštolské vyznání víry, jako pravdivé svědky křesťanské víry.
Zastávajíce víru v trojjediného Boha, sdílejí s ostatními křesťanskými církvemi
tato základní přesvědčení: dílo Boha Stvořitele; padlá podstata lidí; dokonalé
božství i lidství Ježíše Krista, jenž je Bohem, zjeveným v člověku; vykoupení
skrze život, smírčí smrt a vzkříšení Ježíše Krista; proměna osobního i
společenského života mocí Ducha svatého; a konečné naplnění Božích záměrů.
První baptistický sbor, v
moderním smyslu, se shromáždil roku 1611 v Londýně. Jeho bezprostřední kořeny
jsou v malé skupině věřících v Anglii, která se v době anglické reformace v 16.
století oddělila od státní církve, byla však také tvarována reformačním hnutím
na evropském kontinentu. Několik jejích zakládacích členů žilo po nějakou dobu
v Holandsku, kde usilovali o náboženskou svobodu a kde byli ovlivněni potomky
staršího anabaptistického hnutí v Evropě, které kvetlo ve Švýcarsku a
zdůrazňovalo učednictví křesťanů a křest na vyznání víry.
Sbory baptistů v Evropě
(mimo Velkou Británii) byly převážně založeny v 19. století a využívaly v té
době nového hnutí křesťanského pietismu v Německu a ve Skandinávii a pomoci
britských a severoamerických sborů baptistů. Baptisté ve střední a východní
Evropě cítí obzvláště těsné spojení s anabaptisty, kteří již dříve měli vliv na
společnost v jejich zemích, i když v tomto případě tvoří spojující článek spíše
duchovní příbuznost, než zřetelná historická návaznost. Dnes je téměř v každé
evropské zemi Jednota baptistů a jsou sdruženy do společenství prostřednictvím
Evropské baptistické federace. Světový svaz baptistů, utvořený roku 1905,
spojuje na 38 miliónů členů sborů baptistů a více než 150 zemí celého světa.
Potvrzujeme, že je
zapotřebí osobní víry v Ježíše Krista a následování k jeho podobě.
Baptisté věří, že každý
křesťan by měl umět dosvědčit svou víru v Ježíše Krista jako Pána a Spasitele;
součástí osobního příběhu víry musí být pokání vůči Bohu Otci a obnova života
Duchem svatým Božím. Tato zkušenost milosti Boží má vést k radikálnímu
učednictví, které zrcadlí způsob života Ježíše Krista a které by mělo utvářet
etické postoje i jednání nejen ve sboru, ale i ve společnosti.
Poslední autoritou v
záležitostech víry a života je pro nás Ježíš Kristus, jak je zjeven v Písmech a
přítomen uprostřed svého lidu skrze Ducha svatého.
Baptisté uznávají vládu
Ježíše Krista, Syna Božího, vzkříšeného z mrtvých a dnes přítomného, aby uváděl
věřící do všeliké pravdy, kdykoli se shromáždí v jeho jménu. Jeho vláda má
přednost před všemi autoritami. Aby baptisté rozpoznali a mohli vyložit
autoritu Krista ve svém středu, obracejí se v prvé řadě k Písmu, s vírou, že
jde o způsob, jakým je třeba zvažovat a posuzovat všecky prameny pravdy o Bohu.
Uznáváme Písma Starého
a Nového zákona za hlavní autoritu při poznávání Božího zjevení v Kristu.
Baptisté věří, že Bůh mluví
své slovo k lidem skrze Písmo, jež je inspirováno Duchem. Obvykle považují ze
správné, je-li Písmo nazýváno "Slovo Boží", protože psané slovo
vydává svědectví o Božím nejvyšším Slovu, jimž je Ježíš Kristus. Všechno
vyučování křesťanského učení se proto musí měřit souladem s Písmem.
Baptisté očekávají, že se
církev bude stále reformovat pomocí slyšení slova Božího skrze Písmo, očekávají
také, že mocí Ducha svatého v každé generaci zazáří z Písma nové světlo.
I když jednotliví věřící
musí osvětlovat svůj výklad Písma pochopením širšího křesťanského společenství,
přece mají v posledu právo sami poznávat, co jim Bůh skrze Ducha a Slovo říká.
Chápeme církev jako
společenství věřících, účastnících se stolu Páně.
Baptisté vidí sbor tak, že
jde o věřící, kteří vzájemně a s Bohem vstoupili do smlouvy, že budou spolu
konat bohoslužbu a pracovat. Často o sobě mluví jako "shromážděném
společenství", a mají tím na mysli jak to, že je Bůh svolal jako
tělo Kristovo, viditelné na jednou místě, tak to, že se dobrovolně
shodli na tom, že se sejdou. Jejich společný život je základním způsobem
vyjádřen, když se sejdou u stolu ke slavení Večeře Páně chlebem a vínem. Věří,
že jsou též ve společenství s celým tělem Kristovým, jímž je celek církve po
celém světě. Ty, kdo ještě nejsou členy sboru, vítají rádi v širším obecenství
sborového společenství, zvláště jsou vítány děti. Narození dítěte je často
provázeno obřadem vyprošení požehnání, který je i vyjádřením vděčnosti.
Baptisté nemyslí, že by spasení dětí záviselo na tom, že budou pokřtěny. Spíše
je třeba je vyučovat a vést na Kristovu cestu, s nadějí, že v pravý čas v něj
osobně uvěří jako ve svého Pána a že se skrze křest na vyznání víry stanou
členy sboru.
Konáme pouze křest na
vyznání víry, v tělo Kristovo
Baptisté poznali, že v
Novém zákoně a v prvotní církvi byl obvyklý křest ponořením do vody, ve jméno
trojjediného Boha. Křtěni byli ti, kteří vyznali svou osobní poddanost Ježíši
Kristu jako Pánu. Takový člověk musel tedy před křtem uvěřit. Ve křtu se spojuje
víra člověka s milostí Boží. Tím, jak má věřící účast na smrti a vzkříšení
Krista, což symbolizuje ponoření a vynoření, vydává svědectví o spasení. Pro
toto všechno je křest nemluvňat nevhodný.
Křest nelze oddělovat od
členství v církvi jako těle Kristově, i když baptisté ve způsobu, jak k tomu
dochází, dávají prostor svobodě svědomí. Mnohé sbory trvají na tom, aby byl
člověk pokřtěn na vyznání víry ještě před tím, než se stane členem sboru, jiné
si se zármutkem uvědomují porušenou přirozenost universální církve a přijímají
ty, kteří byli pokřtěni jako nemluvňata a konfirmováni v jiné křesťanské
církvi, další pak za zvláštních okolností umožňují členství prostě na základě
vyznání osobní víry. Nehledě na tyto rozdíly, všichni baptisté věří, že návrat
k novozákonní praxi křtu na vyznání víry je podstatný pro pravé pochopení
povahy víry, církve a učednictví.
Potvrzujeme svobodu a
zodpovědnost každého sboru, aby sám poznával záměr Ježíše Krista pro svůj
vlastní život a práci.
Členové sboru baptistů se
shromažďují ke sborovému shromáždění, aby pod panstvím Kristovým uspořádali své
vlastní záležitosti z praktického i duchovního hlediska. K rozhodnutím,
týkajícím se každé oblasti sborového života, včetně uspořádání bohoslužeb a
povolávání kazatele do služby sboru, se dospívá prostřednictvím přijetí na
sborovém shromáždění. Důležitých rozhodnutí se dosahuje pomocí demokratických
voleb - cílem shromáždění však není, aby skupiny usilovaly o vítězství ve
volbách, ale aby každý poznal Kristův plán pro blaho sboru. I když je každý
sbor podle zákona nezávislý, uvědomuje si svou duchovní vzájemnou závislost na
ostatních. Při hledání mysli a vůle Kristovy je otevřen vůči názorům ostatních
sborů, s nimiž tvoří obecenství.
Potvrzujeme
"všeobecné kněžství", při kterém jsou všichni členové církve povoláni
do služby. Někteří z nich jsou povoláni k duchovnímu vedení, které je vždy
třeba chápat jako službu.
Baptisté zastávají názor,
že všichni věřící jsou povoláni ke službě Kristu v jeho církvi i ve světě, a že
pro tento úkol Duch svatý uděluje dary celku lidu Božího. Věří, že sbor dostává
podle potřeby plný rozsah duchovních darů a že členové široce uplatní své
obdarování k vyučování, evangelizaci, pastýřské péči, vedení, službě, k
prorockému slovu, poznání, modlitbě, uzdravení, řízení a pohostinnosti. Tyto
služby slouží k budování sboru a mají přinést uzdravení všech oblastí
každodenního života a práce.
Věří také, že Kristus
některé povolává k tomu, aby konali službu duchovního vedení, se zvláštní
zodpovědností za kázání, vyučování a pastýřskou péči. Obecně u baptistů
existuje dvojí úřad, "kazatelský" a "diakonský". Sbor si ze
svého středu ustanoví skupinu diakonů, aby sloužili spolu s kazatelem. Některé
sbory ustanovují i skupinu "starších", kteří mají na starosti spíše
pastýřskou péči. Členové sboru, kteří se scházejí ke sborovému shromáždění,
mají za úkol zkoumat a rozpoznávat, zda a kteří členové mají od Boha darovaná
tato různá obdarování, aby mezi nimi sloužili.
V rámci tohoto systému
vykazují sbory baptistů určité rozdíly v chápání duchovního vedení. Většinou
jsou kazatelé ordinováni vkládáním rukou, potom, co ukončili své teologické
vzdělání. Někde se uznává povolání ke kazatelské službě jak mužů, tak i žen,
jinde je uznána jen služba mužů. Každý sbor baptistů je svobodný k tomu, aby si
za kazatele pozval koho chce, ale některé Jednoty baptistů za kazatele označí
jen ty, jejichž povolání bylo zkoumáno a potvrzeno ne jedním, ale širší
skupinou sborů - ti jsou pak uznáni za kazatele universální církve. Všichni
baptisté však uznávají, že sbor, který jedná ze své vlastní pravomoci, může
ustanovit některé ze svých členů za "diakony" či "starší".
V některých jednotách se ustanovují starší kazatelé, kteří pastýřsky pečují o
místní sdružení sborů (asociaci). Jejich pravomoc se omezuje spíše na
poskytování rad sborům a kazatelům, nemají nad nimi výkonnou moc.
Navzdory všem rozdílům
baptisté věří, že právě to, že se věřící spojují do společenství, volá po
duchovním vedení. Není tomu tak, že by existence duchovních vůdců vytvářela církev.
Věříme, že by společné
rozhodnutí, vyjádřené ve křtu a v členství ve sboru, mělo vést k širšímu
partnerství mezi sbory, kdekoli je to možné.
Od počátku své historie
usilovaly sbory baptistů o společenství s ostatními sbory, za účelem vzájemného
povzbuzení, vedení, podílení se na misii a jako znamení smíření pro svět. Sbory
baptistů tvoří místní asociace a na národní rovině tvoří Jednoty. Mnohé Jednoty
(i když ne všechny) a jejich členské sbory patří k ekumenickému partnerství v
národních i mezinárodních radách.
Věříme, že každý
křesťanský učedník je povolán ke svědectví o Ježíši Kristu a že církev, jako
součást Božího království, se má podílet na celém Božím díle v tomto světě.
Věříme, že každý křesťanský
učedník má s ostatními mluvit o své osobní víře a hrát aktivní úlohu v šíření
evangelia Kristova po celém světě. Protože k misii patří jak evangelizace, tak
sociální práce, baptisté věří, že mají vyjádřit Boží lásku k lidstvu i tak, že
uspokojí jak tělesné, tak duchovní potřeby lidí. Příchod Boží svrchované vlády
však přesahuje církev, a baptisté si uvědomují Boží povolání k tomu, aby s ním
stáli v díle nesení spravedlnosti, sociálního blaha, uzdravení, vzdělání a
pokoje ve světě.
Potvrzujeme, že je
třeba zachovat svobodu svědomí. Proto přijímáme i rozdíly které mezi námi jsou.
Baptisté po celou svou
historii vybízeli vlády k vydání zákonů, zakotvujících svobodu svědomí, včetně
v otázce svobody náboženského přesvědčení a bohoslužby. Zároveň podporovali
duchovní svobodu ve svých sborech. V rámci společné poddanosti Ježíši Kristu a
široké baptistické identity vítají a přijímají rozdíly v podobě i rozmanitost
praxe.
Zastáváme odluku
církve a státu, která spočívá v jediném panství Ježíše Krista a v zájmu o
náboženskou svobodu.
Baptisté vždycky prosazovali
oddělení církevních institucí od státu, v tom smyslu, že stát nemá
legislativní právo v záležitostech náboženského přesvědčení, ani se podílet na
řízení církve. V souladu s tím se církev musí postavit proti každému zákonu,
který by chtěl stát vydat, jímž by věřící (či některá denominace) získali
výsady nad ostatními občany. To také znamená, že žádné území ani jeho část
nemůže být státem určeno za rezervaci určité části křesťanské církve nebo
některého ne-křesťanského náboženství.
Na druhé straně baptisté
mají smysl pro odpovědnost za stát a většina sborů povzbuzuje své členy k
aktivní účasti v politice a k zaujímání postavení ve správních úřadech. Věří
také, že církev musí prorocky vyslovit kritiku tam, kde se stát odchyluje od
záměru, který pro jeho existenci stanovil Bůh, na druhé straně podpořit
činnosti, které jsou v souladu s Božími záměry.
Jako věřící křesťané
žijeme v naději na to, že nakonec Kristus přijde ve své slávě a v proměnu všeho
stvoření.
Naděje na Boží budoucnost,
kdy konečně bude Kristovo panství plně patrné, kdy bude všechno smířeno v
Kristu a kdy bude všechno stvoření obnoveno, vede baptisty k určitému způsobu
jednání v přítomnosti. Ta naděje je neustále motivuje k evangelizaci, k odporu
vůči utlačujícím silám ve společnosti a k tomu, že jsou předpolím k prosazení
společenských reforem, odrážejících hodnoty přicházejícího království Božího. V
této generaci, tváří v tvář znečištění a zničení přírodního prostředí si
baptisté také uvědomují novou zodpovědnost za péči o celé stvoření.