poslal pastýř My, představitelé různých církví, které se hlásí k odkazu Apostolika, Niceana a Chalcedonika, jsme se zde sešli proto, abychom vyjádřili společnou víru a společný křest a abychom naplnili poslání a příkaz jednoty, jak je zachycen v Janově evangeliu „aby všichni jedno byli“.
Jsme si vědomi své spoluzodpovědnosti za záchranu světa
k tomu, aby jeho vyvolení poznali pravdu a došli spásy, k čemuž má
přispět naše vzájemná, viditelná jednota víry v lásce.
Zřetelně rozpoznáváme neudržitelnost rozdělení, které je, často i
zbytečně, demonstrováno existencí různých skupin v rámci jedné církve.
Věříme, že metafyzicky je církev jedna a nevidíme důvod, abychom stejnou jednotu
neprezentovali i před světem. Pokud zde již tato jednota existuje duchovně, neshledáváme
žádný důvod ji nevyjádřit i viditelně a srozumitelně v profánní oblasti sekulární spirituality.
Zároveň jsme si vědomi, že dějinná rozdělení a jimi
způsobená traumata a různá, zdánlivá i skutečná věroučná schizmata, nejsme
schopni překlenout jen prohlášením, které by nevycházelo ze skutečného stavu
věci.
V pohledu na biblické i historické zkušenosti si
uvědomujeme, že to byla příslušnost k viditelné církvi, která již od dob
apoštolů, přes apologety až po církevní otce, byla garantem jednoty a
pravověří.
Tato církev vždy měla své
viditelné reprezentanty, kteří nesli před lidmi větší zodpovědnost a byli,
spolu s celou církví, strážci klíčů Království.
Nechceme a ani se nemůžeme na tomto místě pouštět do
rozsáhlejší teologické rozpravy, ale po zralých úvahách, dialozích, které mezi
námi trvají již od konce šedesátých let, jsme v březnu 2014 dospěli
k následujícímu závěru:
Matouš ve svém evangeliu svědčí a Lukáš prakticky ve
Skutcích potvrzuje, že klíče a zodpovědnost byla svěřena apoštolskému sboru,
v jehož čele stáli tři, kteří byli svědky událostem na hoře Proměnění, a
kteří byli i zvláštními svědky některých biblických událostí. Byli to Petr,
Jakub a Jan. Z nich to byl pak Petr, který byl opakovaně jmenován na
prvním místě v seznamu apoštolů. Jemu byl svěřen pastýřský dozor a on byl
i explicitně jmenovaným svědkem epifanie, což reflektuje i apoštol Pavel,
nejmenší z apoštolů.
V historii církve to pak byl římský biskup, jehož názor
byl často klíčovým v teologických sporech staré církve. Stejně jako Petr,
který na prvním koncilu přinesl hlavní důkazní břemeno o spáse pohanů, když
dosvědčil události v Kornéliově domě, tak papež Lev I rozhodl letitý spor
o dvou přirozenostech a via facti petrifikoval Chalcedonikum. Věříme, že jak
Písmo, tak historie dosvědčují nezastupitelnou úlohu povolaných jednotlivců při
směřování celé ekumenické církve.
Uvědomujeme si, že v historii ne vždy bylo ohledně
této věci jasno. Nicméně i hlavní reformátoři z 16. století zpočátku
uznávali úlohu římského biskupa a byla to často jen nedorozumění, která nakonec
vedla k vyhrocení schizmatu reformace, jehož důsledky v podstatě trvají až do dnešních dní. Není našim úkolem hledat viníky oné situace a není nám na
překážku ani rozdílná historická interpretace těchto událostí, nicméně jsme jednotní
v tom, že se tímto zatím nenaplňují slova „aby všichni byli jedno“.
Po zralé úvaze jsme se proto rozhodli přihlásit se
k biblické i historické kontinuitě a uznat úlohu římského biskupa jako
garanta viditelné jednoty všech, kteří jsou pokřtěni a vstoupili tak ve svém
znovunarození k novému životu. Zároveň jsme se, věříme, že se zřetelem k
aktuální historické kontextualizaci, rozhodli nejít nad rámec Chalcedonika a
v rámci takto nalezené shody si v plnosti zachovat svá církevní
specifika.
Vyzýváme proto všechny sesterské církve, aby se připojily
k tomuto prohlášení. Svým jednoznačným souhlasem bude platným
představitelům církví (na základě jejich
vyznání víry a po ověření jejich úřadu podle platných církevních řádů a
v souladu s tradicí, případně liturgií jejich společenství) po
žehnající modlitbě úřadujícího episkopa, uznává apoštolská sukcese. Tito se pak
budou moci bez okolků účastnit eucharistické oslavy.
Podrobné teologické vysvětlení pod názvem „
Eccelsia in
Unitae et Caput Visible“ naleznete v příloze tohoto dokumentu, stejně jako
směrnice pro oslavu této vpravdě historické a věříme, že pro všechny křesťany a
lidi dobré vůle, radostné události.
Členové výboru za jednotu křesťanstva
Buenos Aires
13. 4. 2014