|
Právě je 547 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116889011 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Jak přežít rouhání
Vloženo Pátek, 20. červen 2014 @ 19:43:59 CEST Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Nedávno jsem zachytil zprávu o knize, v níž jsou Ježíš s Jidášem
líčeni jako homosexuální „milenci“. Patrně bych si tu knihu mohl
opatřit, ale nemám to v úmyslu. Podobných „rouhů“ v posledních
desetiletích vychází mnoho a nevidím sebemenší důvod je studovat.
Ctitele Hospodinova pochopitelně takové věci nenechávají chladným. Jak
na ně reagovat? Máme protestovat? Někdy jsou nám za vzor dáváni
muslimové, kteří si podobné věci „nenechávají líbit“. Maně si vzpomínám,
že před časem stáhli z promítání v Londýně nějaký film urážející
Ježíše, nikoli ovšem na základě protestů místních křesťanů, nýbrž na
základě protestů místních muslimů.
Chtěl bych na počátku upozornit na jednu věc, kterou
považuji za docela důležitou. Kdyby postavou, kterou se podobné filmy a
knihy snaží difamovat, nebyl přímo Ježíš Kristus, patrně by nevzbudily
velkou pozornost. Věhlas autorů parazituje na věhlasu Ježíše Krista.
Svým způsobem jsou rouhavé knihy a filmy – jakkoli nechtěně – uznáním
Ježíšovy velikosti. Tak jsou i lidé jako třeba Dan Brown vlastně závislí
na úctě, kterou jiní k Ježíši Kristu chovají.
Je však několik faktorů, které mě odrazují od veřejných
protestů. Jedním z nich je podezření, že autoři podobných děl právě
s oněmi veřejnými protesty počítají. Pokud by k nim nedocházelo, jejich
příjmy by byly mnohem menší. Oni prostě potřebují nepřítele. Jako autor
řady knih vím, že knihu prodává i negativní kritika. Někdy je v tomto
ohledu negativní kritika mnohem účinnější, než kritika pochvalná.
Doporučuji ovšem počítat s tím, že nás čekají ještě horší věci.
Autoři těchto děl se totiž cítí jako „bořitelé tabu“. Od šedesátých let
se „boření tabu“ stalo celospolečenskou záležitostí, a chce-li se
intelektuál legitimovat jako ten, kdo je „in“, musí tabu bořit, nebo
toto boření alespoň schvalovat. Jakmile se začnete ptát, proč je toto
boření tabu správné, co jím získáváme, nebo jaký byl smysl oněch tabu,
stanete se mainstreamu podezřelým. Boření tabu není v posledních
padesáti letech něčím, co by se zdůvodňovalo. Skoro bych řekl, že je
něčím, u čeho se na důvody ptát vlastně ani nesmíte.
Dokud lidé nezačnou tuto skutečnost nějak reflektovat,
můžeme očekávat snahu zbořit ještě další tabu. Jde ale zajít ještě někam
dál, než je líčení Ježíše a Jidáše jako homosexuálních „milenců“? Možná
ano. Co tak Matka Ježíšova, podílející se na křižování svého syna? Tím
by bořitelé tabu dokázali urazit dvě uctívané postavy najednou… Nikdy se
nedomnívejme, že nějaká zvrácenost je mezí, zač už nelze jít dál.
Bořitelé tabu musí něco dalšího vymyslet z principu. Trochu v tom
připomínají batolata, když si s nimi hrajete a stavíte věž z dřevěných
kostek. Osmnáctiměsíční dítě vám ji tak rádo zboří! A baví ho to pořád a
pořád. Stačí, abyste dali jen dvě kostičky na sebe, už máchne ručkou a
horní kostička je dole. Což tak něco z kostek postavit? To musíte ještě
rok dva počkat. Bořitelé tabu musí bořit; něco budovat, to po nich
raději nechtějte. Bylo by bláhové to od nich očekávat.
Rouhači se prostě snaží druhé k něčemu vyprovokovat. Je ale správné, nechat se vyprovokovat?
Vzpomínám na jednu příhodu z domácnosti mých známých.
Pětiletá Anička přišla domů ze školky a najednou řekla nahlas: „*****.“
Po očku se dívala, jak bude maminka reagovat. Maminka si hleděla
přípravy oběda a nijak nereagovala. Aničce to přišlo divné: „Mami, já
jsem řekla ‚*****‘!“ Maminka se na Aničku vážně podívala a řekla: „Ano,
Aničko, *****.“
Až po delší době maminka Aničce svůj postoj vysvětlila. Anička je dnes už velká a sprostě nemluví. Nemá tu potřebu.
Domnívám se, že žijeme v posledních časech, pro které platí
slova ze závěru knihy Zjevení: „Kdo škodí, ať škodí dál, a kdo je
špinavý, ať se dál špiní. Spravedlivý ať dál koná spravedlnost a svatý
ať se dál posvěcuje“ (22,11 B21). Těžko můžeme po lidech, kteří se
znesvěcují, požadovat, aby toho nechali. Měli bychom ale být
přesvědčivým příkladem, že se dá žít jinak.
Na nás je, abychom konali spravedlnost a posvěcovali se.
Řiďme se apoštolovou výzvou z Filipským 4,8: „Konečně, bratří,
přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli
je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co
sklízí pochvalu.“ Pěstujme nejen tělesnou, ale i duchovní a duševní
hygienu a nepřemýšlejme o opaku těchto věcí. K této duchovní a duševní
hygieně pro mě patří i vypnout televizi, když se tam objevuje zcela
zbytečné násilí, explicitní erotické scény nebo zbytečná vulgarita. (Asi
bych se měl přiznat, že sám televizi nemám. Je ale ještě těžší krok:
Odejít z kina během filmu…) Nevolám po tom, aby taková díla byla
cenzurována. Svoboda slova bude pro nás křesťany brzy velice důležitá.
Jde o to, abychom my sami nedělali vědomě kompromisy se světem a
nenasávali nevědomky nečistotu tohoto světa. Nezapomínejme na to, že
máme tři brány do srdce: Oko, ucho a ústa. Na co se díváme a co
posloucháme, to budeme mít v srdci. A naše ústa vydávají svědectví o
tom, co v něm je, neboť, jak píše Písmo, „čeho je srdce plné, to ústy
přetéká“ (Mt 12,34). Bojujme proti temnotě nikoli proklínáním temnoty,
ale vpuštěním světla. Písmo nás vyzývá, abychom uprostřed zvráceností
tohoto světa svítili jako hvězdy (Fp 2,15).
Naše společnost je dlouhodobě masírována určitou ideologií,
která vede k rozkladu rodinného života. Na jednu stranu je společnost
přesexualizovaná, na druhou stranu je stále neplodnější. Přes tuto již
několik desetiletí trvající ideologickou masáž lidé při průzkumech
veřejného mínění říkají, že rodina a mezilidské vztahy, zejména vztahy
partnerské, tedy vztah mezi mužem a ženou, jsou pro ně nejvyšší
hodnotou. Je to zcela přirozené a domnívám se, že tomu nebude jinak, i
kdyby ona zmiňovaná ideologie působila ještě dalších dvacet nebo třicet
let. Co však „sexuální revoluce“ zničila, je prostinké know-how, jak
rodinným životem žít. Lidé touží po šťastném manželství, ale nevědí, jak
na to. Jejich touhy jsou správné a pochopitelné; lidé však nevědí, že
pokud by se jejich touhy měly alespoň částečně naplnit, nesměli by
k životu přistupovat na základě nároku, ale na základě ochoty se
obětovat.
Nicméně právě uprostřed tohoto už hodně pokaženého světa se
můžeme rozhodnout, že budeme budovat silné rodiny a silná manželství.
Nebude to nic jednoduchého a mnohým se to možná nepodaří. Není ale
důvodu opouštět ideál jen proto, že k němu vede trnitá cesta. Snad o
všech hodnotných věcech platí, že chcete-li jich dosáhnout, musíte
vynaložit značné úsilí. Nevěřte těm, kdo vám slibují snadné zkratky. A
čím bude svět kolem zvrácenější, tím víc můžeme svítit. Jen se
nesoustřeďme tolik na kritiku zvráceností jako na vyhlížení a uznávání
pozitivních příkladů. A místo abychom kritizovali zvrácené umění,
pěstující mnohdy záměrnou ošklivost, zkusme pěstovat umění, které je
krásné a které je oslavou pravdy, spravedlnosti, dobra, víry, naděje a
lásky. Možná budou takoví umělci zesměšňováni, ale s tím už musíme
počítat. Zjistíme rovněž, že pěstovat takové umění je nesmírně náročné.
Ale o tom už přece byla řeč. Co chceme budovat: zlato, stříbro a drahé
kamení, nebo dřevo, trávu a slámu? (1K 3,12). Já už jsem se rozhodl.
Dan Drápal
12. června 2014
Zdroj: http://dan-drapal.cz
|
Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: JirkaB v Pátek, 20. červen 2014 @ 19:57:40 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Krásný článek od několikrát rozvedeného a ženatého staršího. Rodina je základ, ale pokud se chci rozvést a znovu oženit, tak se hodí vnuknutí ducha a rozvod je posvěcen a když to ještě podpoří američtí kolegové... Snad nejde o shodu jmen. Uvedené není z mého osobního svědectví, ale svědectví bratra, kterého si vážím a který pana Drápala osobně znal a osobně mu poukazoval na jeho hříšné chování. Mám obavu, že se opravdu rozhodl.
|
Re: Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: ssns v Sobota, 21. červen 2014 @ 00:03:17 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jirko, kolikrát je Drápal rozvedený? Mám za to, že to tvé několikrát znamená dvakrát. Je to tak? |
]
Re: Re: Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: JirkaB v Sobota, 21. červen 2014 @ 12:12:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pokud jde o stejného pana Drápala, tak třikrát ženatý, tedy dvakrát rozvedený. |
]
Re: Re: Re: Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: fallkniven_f1 v Sobota, 21. červen 2014 @ 23:49:09 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ano, tak nějak ale nevíš proč, že? První žena se s ním rozvedla když byl na vojně. Protože si našla jiného. A mimochodem - je ženatý jenom 2x, ne 3x.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: JirkaB v Neděle, 22. červen 2014 @ 09:51:42 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsi lépe informován, tak je dobře, že jsi uvedl na správnou míru. Děkuji a omlouvám se za nesprávnou informaci. Mohu poprosit, aby jsi uvedl detaily i druhého rozvodu? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: JirkaB v Středa, 20. srpen 2014 @ 20:44:14 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jsi prosím schopen odpovědět na moji otázku? Proč se rozvedl s druhou ženou? Byla druhá žena při svatbě věřící?Půl pravdy někdy může lhát. Nemám pravděpodobně přesné informace a nechci tedy šířit polopravdy, ty znáš celou, tak ji zde uveď. Takto tě podezřívám, že jsi odpověděl velmi účelově. Asi jak ve vtipu z dob minulých. Závody mezi USA a CCCP. V novinách čteme, že zatímco CCCP skončilo na krásném druhém místě, tak američani skončili předposlední. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: Bylina v Středa, 20. srpen 2014 @ 21:34:26 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jirko, odpovím Ti za falknivena. On má stejně zkreslené informace. Dan Drápal se poprvé ženil ještě jako neznovuzrozený, ač byl evangelický vikář. Po té, co se znovuzrodil, přestala si s ním jeho neznovuzrozená žena rozumět a časem to neporozumění přerostlo v neochotu s ním dále žít a rozvedla se s ním. Ale nebylo to, když on byl na vojně. Bylo to v době jeho vikářování v holešovickém sboru českobratrské církve evangelické Na Maninách. Sám jsem tam tehdy chodil a vím něco o jeho zápasech. Po rozvodu, který těžce nesl, chtěl složit svou funkci, ale tehdejší starší sboru ho "ukecali" ať to nedělá. Pak začal jezdit do toho sboru Derek Princ a přivážel sebou charismatické doktríny, kterým většina sboru uvěřila a začala je vehementně prosazovat. Danovi bylo řečeno, že když se oženil jako neznovuzrozený, tak následná smrt v Kristu a jeho znovuzrození činní vše nové a on se tím nemusí trápit a klidně se může znovu oženit. Což Dan přijal a po nějakém čase se znovu oženil, tentokrát už s křesťankou a s plným vědomím toho, co před Bohem dělá. V té době jsem se už s Danem nestýkal a do jeho sboru nechodil, takže znám jen něco z doslechu. Podle toho, co jsem slyšel, žádost o rozvod podala jeho žena. Ale nikdy bych si netroufl hodnotit to, kdo za to může. Zvláště když člověk nemá informace přímo od obou manželů a nezná je. Vím o některých Danových slabostech a mám mu za zlé, že uvěřil některým lživým učením charismatických učitelů, ale kdo z nás nemá své slabiny a kdo v životě nenaletěl na nějaký podvod? Přece když udělám i třeba třikrát stejnou chybu, neřeknu si: tak jo, už se na to následování Pána vykašlu, nemá to smysl. Věřím Danovi, že si některé pády uvědomuje a činil z nich pokání. A proto může v pokoji říct, že se rozhodl správně. Nebo myslíš, že mu Pán neodpustil? Nadchl jsi mě zde svou pokorou a mírností. Nenech se prosím, zatahovat pomluvami a špiněním do odsuzování bratra. Protože ať je to, jak je to, je to jistě náš bratr, i kdyby se v mnohém mýlil a chyboval. A jeho článek se mi moc líbil. Ona totiž naše obdarování nesouvisí s naším charakterem a stupněm posvěcení. Díky Bohu. Jinak by nám toho moc dát nemohl. |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: JirkaB v Středa, 20. srpen 2014 @ 22:01:28 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Díky za info, já slyšel svědectví člověka co ho znal a trhalo mi uši číst o rodinných hodnotách v kontrastu tohoto svědectví. Je to pro mne těžké, přiznám se, že lituji, že jsem vůbec reagoval. Vše by mělo pramenit z Pravdy a ne z předsudků či historického svědectví. Vím, že mu Pán může odpustit a možná i odpustil. Vždyť odpustil i nám. Ne, neubírám mu možnost spasení. Měl jsem psát o tom, jestli odpustí Pán hřích, z kterého nečiním pokání, co znamená pokání a nepokračování v hříchu, jak vidí Pán platnost manželství s nevěřícím, jak vidí rozvod, o tom jsem měl psát. Ne o Danu Drápalovi, protože nevím jaké má rozeznání hříchu dnes a zda nečinil pokání. Já nevidím do srdce, ale Pán ano. On fakt může již být čistý a bez viny, nemůže sice být starší, ale může psát o rodinných hodnotách a sloužit lidem. Smýšlel jsem nesprávně a to byl můj hřích. Děkuji za upozornění. Tady to vidíš, stále se musím učit vůli Páně a Jeho smýšlení. Je to začátek pokory, ne její plnost. Ten můj jazyk, který někdy rychleji mluví, než poslouchá. Pán s tebou, ještě jednou děkuji.
|
]
|
|
Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: unshaken v Sobota, 21. červen 2014 @ 20:32:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Ježíš homosexuál a Pánbůh jeho podporovatel? Nic nového pod sluncem. Již jsem na takové webové stránky narazil možná před deseti lety. Byla to obhajoba homosexuality. Od homosexuálů. Můžete očekávat od nenapravitelného hříšníka, že nebude svůj hřích omlouvat?
Nicméně správná cesta je: Ignorace. Nečíst celé, hlavně se nedívat dvakrát. Právě s tím satan počítá při zasazování svého semene zla. Máme dost dobrých věcí, ze kterých se můžeme radovat opakovaně a nikdy nás neomrzí. |
|
|
Re: Jak přežít rouhání (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Pondělí, 23. červen 2014 @ 12:00:23 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Rouhání nás provází odjakživa a na každém kroku. Našeho Pána Ježíše Krista prohlašovali za ďábla a rouhali se mu ještě když byl na kříži. Ti které předtím krmil a uzdravoval. Rouháme se i my. Mělo by nás to především vyprovokovat k tomu abychom si to lépe uvědomili. To že se rouháme a že nejsme lepší než homosexuálové. Přestože nám byly svěřeny větší hřivny než mnohým z nich. Měli bychom je milovat jako bratry a modlit se za ně. A měli bychom si uvědomit že nejsou všichni stejní. Kdo ví jestli jsou zrovna ti nejagresivnější a nejrouhavější vůbec homosexuálové. Nebo je to jen záminka jak uškodit všem. |
|
|
|
|