Hledání: Válečná modlitba???????!!!!!!!!
Vloženo Pondělí, 24. červen 2002 @ 08:39:53 CEST Vložil: Spuntik |
Válečná modlitba???????!!!!!!!!
Myslím si, že toto je téma k zamyšlení i pro naši dobu, kdy např. USA
s modlitbou a Bohem v ústech napadají neposlušné státy. Spuntik.
Válečná modlitba
Byl to čas velkého a povznášejícího vzrušení. Zem
povstala ve zbrani, válka začínala, v každé hrudi plápolal posvátný
plamen vlastenectví; bubny zněly, kapely hrály, dětské pistolky práskaly,
svazky vybuchovacích žabek se sykotem se rozletovaly; na všech stranách v
pestré spleti střech a balkonů míhala se ve slunci divoká směsice praporů
a vlajek; denně po široké třídě pochodovali mladí dobrovolníci, rozzáření
a krásní ve svých nových uniformách, a když míjeli své hrdé otce a
matky a sestry a přítelkyně, ti je pozdravovali hlasy zadrhnutými šťastným
pohnutím; noc co noc masová shromáždění bez dechu naslouchala vlasteneckému
krasořečnění, které rozechvívalo nejhlubší hlubiny jejich srdcí a které
přerušovala v kratinkých intervalech bouřlivým potleskem, slzy jim stékaly
po tvářích každou chvíli; v kostelích kazatelé hlásali oddanost vlajce a
vlasti a vzývali boha bitev, žádajíce jeho pomoci pro naši dobrou věc v
proudech vášnivé výmluvnosti, která pohnula každým posluchačem.
Ano, byl
to čas radosti a milosti, a půl tuctu nerozvážných duchů, kteří se odvážili
s válkou nesouhlasit a uváděli v pochybnost její spravedlivost, se dostalo
takového vážného napomenutí a rozhořčeného varování, že pro svou
vlastní bezpečnost rychle zmizeli z dohledu a už víc neotravovali.
Nastalo nedělní ráno - příští den se jednotky vydají na frontu; kostel
byl plný; byli tam dobrovolníci, mladé tváře prosvícené bojovnými sny -
vidinami tvrdého postupu, shromažďování sil, signálu k útoku a na zteč,
blýskajících se šavlí, útěku nepřítele, vřavy, krycího dýmu, nelítostného
pronásledování, kapitulace! A pak doma z války, opálení hrdinové, vítaní,
oslavovaní, ponoření do třpytivého moře slávy! S dobrovolníky seděli
jejich nejbližší, hrdí, šťastní; jim záviděli jejich sousedé a přátelé,
kteří neměli syny a bratry, které by mohli poslat do pole cti, aby tam zvítězili
pro vlajku, anebo v případě neúspěchu zemřeli tou nejvznešenější smrtí
ze všech vznešených smrtí. Bohoslužba pokračovala; četla se kapitola ze
Starého Zákona; byla pronesena první modlitba; po ní následovalo zahřmění
varhan, které otřáslo budovou, a najednou všichni povstali s planoucím
zrakem a rozbušenými srdci a vyslovili ono strach nahánějící vzývání:
Bože nejstrašlivější! Ty, který posvěcuješ! Zaduj na svůj roh a zablýskni
svým mečem!
Pak přišla 'dlouhá' modlitba. Nikdo si nebyl sto zapamatovat, jaká byla, kvůli
vášnivým prosbám a pohnutlivé a krásné řeči. Těžištěm proseb bylo,
aby navýsost milosrdný a dobrotivý Otec nás všech bděl nad hrdinnými mladými
vojáky a pomáhal jim, aby je utěšoval a povzbuzoval v jejich vlasteneckém díle;
aby jim žehnal a chránil je v den bitvy a v hodině nebezpečenství, aby je
nesl ve své mocné ruce, posiloval je a naplnil je důvěrou, kterou nezdolá
ani krvavý útok; aby jim pomohl rozdrtit nepřítele a dal jim i jejich vlajce
a zemi nepomíjitelnou čest a slávu.
Tu vstoupil neznámý stařec a ubíral se pomalým, neslyšným krokem hlavní
lodí, oči upřené na faráře, dlouhou postavu oblečenu v hábitu, který mu
sahal až na paty, s nepokrytou hlavou, bílé vlasy splývající na ramena, vráščitý
obličej nepřirozeně bledý smrtelnou bledostí. Svou tichou cestu konal
sledován upřenými udivenými pohledy všech; bez zastavení vystoupil ke
kazateli, postavil se tam a čekal. Nevědomý si jeho přítomnosti, pokračoval
kazatel se zavřenýma očima ve své dojemné modlitbě a nakonec ji uzavřel
slovy vyjadřujícími vroucí prosbu: 'Požehnej našim zbraním, daruj nám vítězství,
ó Pane náš Bože, Otče a Ochránce naší země a vlajky!'
Stařec se dotkl jeho paže, pokynul mu, aby ustoupil stranou - což překvapený
duchovní učinil - a zaujal jeho místo. V několika okamžicích přehlédl
fascinované shromáždění slavnostním pohledem, očima, v nichž hořelo
tajemné světlo; pak pravil hlubokým hlasem: 'Přicházím od trůnu Božího
- a přináším poselství od všemohoucího Boha!' Ta slova shromáždění šokovala;
jestli to cizinec zpozoroval, nevěnoval tomu pozornost. 'Slyšel modlitbu svého
služebníka, vašeho pastýře a chce ji vyslyšet, bude-li to vaše přání i
po tom, co já, jeho posel, vám vysvětlím její dosah - to jest její celý
dosah. Protože to je jako v případě mnoha lidských modliteb, že se žádá
víc, než si je ten, kdo prosí, vědom - leda že se zastaví a zamyslí. Boží
služebník a služebník váš přednesl svou modlitbu. Zastavil se a zamyslil?
Je to jedna modlitba? Ne, jsou dvě - jedna vyslovená a jedna nevyslovená. Obě
dosáhly sluchu Toho, kdo slyší všechny prosby, vyslovené i nevyslovené.
Uvažte to a zapamatujte si to. Když budete žádat o požehnání pro sebe,
dejte pozor, abyste, aniž byste to měli v úmyslu, zároveň nepřivolávali
prokletí na svého bližního. Modlíte-li se o požehnání déšť pro své
obilí, které jej potřebuje, tímto činem se možná modlíte o neštěstí
pro obilí nějakého souseda, které třebas déšť nepotřebuje a může jím
být poškozeno. Vy jste slyšeli modlitbu svého služebníka - tu její
vyslovenou část. Jsem pověřen Bohem, abych oděl do slov tu druhou její část
- tu část, kterou pastor - a také vy ve svých srdcích - jste se vroucně
modlili v tichosti. A z nevědomosti a bezmyšlenkovitě ? Dej Bůh, aby tomu
tak bylo!
Vy jste slyšeli tato slova: 'Daruj nám vítězství, ó Pane náš Bože!' To
stačí. Celá proslovená modlitba je obsažena v těchto výstižných
slovech. Dalšího rozvíjení není třeba. Když jste se modlili o vítězství,
modlili jste se o mnoho nevyslovených důsledků, které vítězství v sobě
nese - které je musí doprovázet, nelze jinak, doprovází je. Když duch Boží
naslouchal, slyšel také onu nevyslovenou část vaší modlitby. Poručil mi,
abych ji dal do slov. Poslouchejte!
Ó Bože náš Otče, naši mladí vlastenci, idoly našich srdcí, jdou do boje
- buď jim nablízku! S nimi - v duchu - jdeme do boje také my, ze sladkého
pokoje našeho domácího krbu jdeme udeřit na nepřítele. Ó Bože náš Otče,
pomoz nám roztrhat našimi granáty nepřátelské vojáky na krvavé cáry;
pomoz nám pokrýt utěšená pole nepřítele bledými mrtvolami jeho vlastenců;
pomoz nám přehlušit hřmění zbraní nářkem jeho raněných zmítajících
se v bolestech; pomoz nám zničit jeho skromné domovy ohnivou smrští; pomoz
nám, abychom rozdírali srdce jeho vdov, které nikomu nic neudělaly, marným
žalem; pomoz nám, abychom je a jejich malé děti zbavili střechy nad hlavou,
aby bez opory přátel putovaly troskami své zničené zem v hrůze, hladu a žízni,
vydány napospas slunečnímu žáru v létě a ledovému větru v zimě,
zlomeny na duchu, vyčerpány námahou, vyprošující si od Tebe útočiště
hrobu, které je jim odepřeno - a to vše kvůli nám, kdo tě ctí, Pane, -
znič jejich naděje, zlom jejich životy, prodluž jejich hořké putování,
dej ztěžknout jejich krokům, ať umývají své cesty vlastními slzami, značí
bílý sníh krví svých zraněných nohou! Prosíme o to, v duchu lásky, v
duchu Toho, který je zdrojem lásky a kdo je věrným útočištěm a přítelem
všech, kdo lkají a jsou obtíženi a hledají Jeho pomoc se srdcem pokorným a
zkroušeným. Amen.'
Po pomlce pokračoval: 'To jste se modlili. Jestli si to ještě přejete,
mluvte! - Posel Nejvyššího čeká!'
Později se mělo za to, že ten muž byl duševně chorý, protože to, co říkal,
nedávalo žádný smysl.
Autor: Mark Twain
Výňatky z anglického textu 'The War Prayer' uveřejnil poprvé Albert Bigelow
Paine ve svém životopisu Marka Twaina z roku 1912 s poznámkou, že autor řekl,
že byl přemlouván, aby text nepublikoval. Podle Paina Mark Twain na cenzuru přistoupil
a prohlásil: 'Řekl jsem v tom celou pravdu, a pouze mrtvý člověk může v
tomto světě říci pravdu. Může to být zveřejněno, až budu mrtev.' Úplný
text byl uveřejněn v 'Europe and Elsewhere' (1923).
Z angličtiny přeložila Marta Pešková pro křesťanský občasník 'Člověk
člověku, lidé lidem'
Zdroj: Britské
listy, 13. 12. 2002
|