Zpíváš tady stále ohranou písničku, že křesťanem se člověk stává, když ho někdo pokřtí bez jeho vědomí či souhlasu. Nestávají se křesťany, ale jen matrikovými členy té které církevní organizace. To se děje u nemluvňat. U lidových církví, KC, pravoslavných i evangelíků to byla a snad ještě je běžná praxe. Zajímalo by mne , kolik procent takto "vyrobených křesťanů" zůstává v dospělosti alespoň nominálními, matrikovými členy církví a jaká jsou kriteria. V minulosti asi všichni, když církev byla placená (i když mizerně) státem. Horší situace nastane, až stát přestane církvím platit. Ale to je dobře, protože může nastat zvrat kvantity v kvalitu. Katolíci to mají ještě pozichrováno očistcem, odpustky, zádušními mšemi, zpovědí, poutěmi, procesími, pojídáním hostií a jinými svými vymoženostmi a vylepšeními, takže zůstávají v mrtvolném klidu, instituce církve je zaštítí. Co třeba takový Zeman, v KC pokřtěný a dokonce biřmovaný, který o sobě nedávno na TV Barrandov opakovaně prohlásil, že je "tolerantní ateista", zůstává nadále katolíkem a vystrojíte mu nějaký parádní funus, jak jste to udělali buddhistovi Havlovi či nedávno Gotovi? Křest ani v dospělosti, třeba i ponořením, není zárukou toho, že je z takového člověka křesťan. Znám mnoho takových, kteří od víry odpadli, pokud se obrátili jen "na OKO" pod vlivem okolností nebo jen nějakého chvilkového citového vzplanutí. Viz na př. i zde neustále prudící, dokonce dvakrát křtěný deviant.
| 
