Rozdil c. 4: Pocet svatosti

[teolog]

Pro katolickou cirkev, stejne jako pro cirkev pravoslavnou, je dulezitym bodem v ekumenickem dialogu pocet svatosti. Je zajimave, ze ke stejnemu chapani a stejnemu poctu dosli pravoslavni a katolici nezavisle na sobe, i kdyz se nektere souvislosti spise pravni povahy lisi. Reformace postupovala spise opacne.
Bavit se zde o poctu svatosti, jak hlasa nadpis, ale neni zas az tak jednoduche. Nadhazuji tedy nasledujici podtemata, ktera s poctem svatosti souvisi:
1. Co je vlastne svatost? Muzeme rici \"ucine znameni milosti\" nebo \"setkani s Kristem skrze jednani cirkve\"?
2. Pocet svatosti? Je treba zachovat pocet 7? Je treba aby kazda tradice mela stejny pocet?
3. Proc ANO nebo NE ostatnim 5 svatostem v reformaci? Proc by nemohlo byt svatosti birmovani/konfirmace, sluzba v cirkvi, manzelstvi, ap.?
4. Muze jedna svatost podminovat druhou, (pokud nepocitame krest)? Muze byt napr. eucharistie zavisla na svatosti sluby v cirkvi - ordinaci/sveceni? Nebo sveceni (knezske, jahenske) na sveceni (biskupske)?
Podle toho, na ktery z bodu bude prvni reakce, navrhuji zacit dalsi diskusi.

[peek]

Pro větší přehlednost zde uvádím příspěvky, které už tu zazněly a týkají se svátostí:

Peek: V katolické církvi je svátost viditelným znamením, které působí v duši nadpřirozené účinky; milost nejen naznačují, ale i působí.

Teolog: 7 svatosti je 7 zpusobu, jak se clovek muze setkat s Bohem, tedy v posledku s jeho milosti. To nevylucuje, ze to jde i jinak, protoze Duch si vane jak chce. Svatosti tedy znamenaji 7 \"jistych\" zpusobu pro setkani s Bohem, a to proto, ze se tykaji 7 nedulezitejsich casti nebo oblasti v lidskem zivote. Cili, ve zkratce definovano:
Krest - setkani s Bohem v tom, ze jsem se pro nej rozhodl.
Birmovani - setkani s Bohem v tom, ze si uvedomuji, ze svemu rozhodnuti pro Boha nemuzu bez pomoci Ducha svateho dostat.
Eucharistie - setkani s Bohem v tom, ze ho chci stale mit ve svem zivote tak, jak nam ho ukazal Kristus (smrt a vzkriseni).
Manzelstvi - setkani s Bohem v tom, ze jsem se rozhodl pro lasku k jednomu cloveku, ktery bude mou cestou k Bohu.
Sveceni - setkani s Bohem v tom, ze jsem se rozhodl dat svuj zivot pro sluzbu druhym v cirkvi.
Nemoc - setkani s Bohem v utrpeni, protoze Buh tesi a uzdravuje cloveka.
Smireni - setkani s odpoustejicim Bohem, navrat ke krtu (Luther) - znovu-rozodnuti se pro Boha. Mj. bych chtel pripomenout, ze nekdy clovek mezi lidmi uz nemuze napravit to, co jim udelal. A tak sem patri i to, ze Buh to napravit muze.
Jeste snad vyvraceni nekolika nesmyslu:
1. Svatosti nejsou odmena - to je hojne i katoliky sireny blud. Svatosti jsou posila.
2. Svatost smireni se v zasade tyka jen tezkych (smrtelnych) hrichu, tedy vedomeho odmitnuti Boha. Bohuzel si vetsina lidi mysli, ze se jim hrichy stradaji, a ze je pocase musi \"vypustit\" aby mohli k prijimani. Slavit smireni kvuli lehkym (vsednim) hrichum jde, ale neni to jedinny zpusob jak se dostat k odpusteni. Protoze:
3. Odpusteni hrichu se tyka i svatost nemocnych a zejmena eucharistie! U katoliku tak dochazi k tomu, ze si \"nastradaji hrichy\" a proto nejdou k prijimani, i kdyz jedinne prijimani - setkani se Zmrtvychvstalym, to vsechno muze smazat. Mimo to, se odpusteni lehkych/vsednich hrichu tykaji i kajici bohosluzby, ze kterych se ovsem vetsinou slavi jen \"krizova cesta\", o ktere ale zase katolici nevi, ze je to kajici bohosluzba.
Shrnuto: Svatosti byly tak zneuzivany k vychove a udrzeni moci, ze se uplne ztratil jejich puvodni smysl a vyznam.

Luteran: Rozdíl v počtu svátostí mezi katolíky a protestanty tedy, zdá se, vyplývá z rozdílné definice, co to svátost je.
Luteráni, předpokládám stejně jako ostatní protestanti, definují svátost třemi podmínkami:
1. Ustanovil ji sám Kristus.
2. Vystupuje v ní nějaká hmotná, pozemská věc spojená s Božím slovem.
3. Přináší Boží milost a odpuštění (plné, nikoli kousek k nastřádání).
Cílem svátosti je především budovat či posílit víru věřícího.
Jak je patrné, podmínky splňují dvě svátosti: křest a přijímání.
To jen na doplnění.

Teolog: Ahoj Luterane, mam par doplnujicich otazek:
ad 1. Ustanovil ji sám Kristus.
Kterou z katolickych svatosti mininalne tim jak jednal a chtel aby jednali ucednici Kristus neustanovil. dopredu pripoustim, ze nejproblematictejsi je manzelstvi.
2. Vystupuje v ní nějaká hmotná, pozemská věc spojená s Božím slovem.
No, katolici uz helemorfismus opustili, nebo opousteji, takze materie neni u svatosti dulezita, naopak nabylo na vyznamu Bozi slovo, cili cetba z Pisma ktere je po koncilu v ramci slaveni kazde svatosti. (U smireni se to nedodrzuje...).
3. Přináší Boží milost a odpuštění (plné, nikoli kousek k nastřádání).
Odpusteni je u protestantu pro svatost konstitutivni? Nebo je milost dulezitejsi? Kazdopadne kazda katolicka svatost milost obsahuje - vcetne manzelstvi (viz vyse). Jinak receno, neni u te svatosti dulezitejsi ta milost, ktera je vlastne vzdycky taky odpustenim?



[ Editace od peek On Date 30/09/2003 ]
_________________
<img src="http://web.quick.cz/peek/pic/peeklove.gif"><i> peek</i>

[husita]

Předesílám, že husitská církev má také oněch 7 svátostí. Nevěřím, že by kdokoliv zneužíval svátosti k udržení moci. Takový argument používal náš učitel dějepisu v roce 1982. Církvi bylo uděleno magisterium ve věcech víry a mezi toto privilegium lze zařadit především udělování svátostí, tedy darů Ducha svatého. Mezi nejstarší svátosti lze počítat například pomazání nemocných (dochováno v epištolách). Ostatně opakuji, že nad Písmem stojí Tradice ze které se Písmo zrodilo. Tedy Tradice je i zdrojem informací o praxi první církve, která svátosti udělovala. Na závěr chci podotknout, že tato debata nemá smysl, protože protestantské církve, pravoslavná, katolická i husitská se liší i v pohledu na svátost křtu a Večeře Páně a tak vlastně z hlediska ekumeny žádné svátosti nejsou (rozdíli v chápání křtu vyjadřuje již jiná diskuse na tomto webu).
_________________
Filip Štojdl

[teolog]

ja si teda nejsem moc \"jisty\"... ale nestoji nahodu Pismo nad Tradici?!

[peek]

To je otázka... Kristus totiž nepostavil církev na žádném spisu, ale na lidech. Učení jim svěřil ústně a slíbil a poté i poslal Ducha sv. Takže žádné \"zakládající písemné dílo\"! Spisy vznikaly až dost dlouho po Ježíšově nanebevstoupení. A o tom, co zařadit do kánonu Nového zákona zase rozhodli lidé, inspirováni Duchem svatým řekněme.
Takže v tomto smyslu je tradice nad písmem )

_________________
<img src="http://web.quick.cz/peek/pic/peeklove.gif"><i> peek</i>

[luteran]

Církev rozhodně nestojí na lidech. Stojí na Božím Slově! \"Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš.\" (Ef 2:20)
Co odlišovalo proroky a apoštoly od ostatních lidí? Že zvěstovali Boží Slovo. A co Ježíše od ostatních? On sám je vtěleným Božím Slovem.

[peek]

Tak nevím, luterane, ten verš, který uvádíš potvrzuje spíš moji tezi než tvoji: všichni, na kterých stojí stavba církve, jsou lidé, Kristus je navíc ještě Bůh. Navíc potvrzuje \"teorii\" apoštolské posloupnosti
_________________
<img src="http://web.quick.cz/peek/pic/peeklove.gif"><i> peek</i>

[wollek]

Nevěřím na žádné svátosti, ale na to, že máme činit vůli našeho Otce v nebesích, a Jeho vůlí je zachovávat Jeho Slovo a Slovo toho, kterého On poslal, totiž Krista Ježíše.

Už se většinou známe s diskuze o křtu a nechci se pouštět do dalších sporů i zde, ale úcta některých k tradici, již hodnotí až nad úroveň Písma, to už je pěkně tvrdý kalibr s příhlédnutím k tomu, že Ježíš ctitele tradic označil za pokrytce (Mk 7:6) a Pavel dobře vědět, že to byla chyba (Gal 1:14).

A jak verši Ef 2:20 rozumím já? Církev je správně přeloženo shromáždění (myšleno věřících). Toto shromáždění zahrnuje všechny křesťany všech církví i mimo církve, kteří uvěřili Ježíšově zvěsti, byli znovuzrozeni z Ducha a jejichž jména jsou věčně zapsána v knize života. Hlavním základem (úhelným kamenem) tohoto shromáždění je pochopitelně sám Kristus, jež je počátkem a koncem všeho, a potom také jeho Slovo - Bible, a tudíž všichni lidé. kteří se na jejím sepsání podíleli inspirováni Duchem Svatým (tj. proroci a apoštolové).
Není žádný další člověk ani tradice, který by něco na Bibli mohl měnit nebo doplňovat. (Zjevení 22:18-19  \"Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.  A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.)

To je mé osobní pochopení a výklad onoho verše, a jelikož je tak diametrálně odlišný od vašeho tradičního pojetí, nemyslím si, že by bylo dobré o tomto dále diskutovat, spíš jsem jen chtěl ukázat jiný pohled na věc.

[dodo]

Quote:

Není žádný další člověk ani tradice, který by něco na Bibli mohl měnit nebo doplňovat. (Zjevení 22:18-19  \"Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize.  A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize.)

Rád bych tě upozornil, že pisatel píše pouze o knize Zjevení, nikoli o korpusu posvátných knih známých jako bible, protože v době sepsání tuto sbírku nemohl znát. Je dobré sledovat kontext.

K tomu, že tradice neboli předání evangelia je důležité, ba nezbytné pro to, abychom se k této zvěsti vůbec dostali, několik veršů z Nového zákona o již tehdy v křesťanství přítomných \"tradicích\":

„Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem“ (2 Sol 2,15).

(v 2 Sol se jistě nemluví o učení předaném v bibli, ale o slovním hlásání evangelia, s nímž Pavel přišel do Soluně)
Timotej je dokonce Pavlem vyzván k tomu, aby dále předával to, co sám od něj přijal, a abyl učil ty, které bude učit, aby učili další. To už zavání tradicí, že?

„[C]o jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.“ (2 Tim 2,2)

Konkrétně mluví Pavel o tradici, která nemůže být totožná s Písmem, v 1. listě Korinťanům a to hned na dvou místech:

„Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: \"Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.\" Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: \"Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.\" Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ (1 Kor 11,23-26)

\"Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.“ (1 Kor 15,3-

Neměla by snad i církev zachovávat apoštolské tradice? Neměla by ji uchovávat a držet se ji? Nenaplní tak Ježíšův příkaz: \"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.\" Vždyť obsah Ježíšova hlásání nejsou jen biblické knihy, jak se dozvíme z posledních řádek Janova evangelia (1. závěr): \"Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.\" (Jan 20,31)

[wollek]

Rád bych tě upozornil, že pisatel píše pouze o knize Zjevení, nikoli o korpusu posvátných knih známých jako bible, protože v době sepsání tuto sbírku nemohl znát. Je dobré sledovat kontext.

Je to myšleno na Zjevení i celou Bibli. Jsou to slova prorocká a znalost kánonu v době sepsání není podmínkou platnosti tohoto zjevení daného Janovi. Kdo se Biblí řídit nechce, ať se řídí čím uzná za vhodné.

K tomu, že tradice neboli předání evangelia je důležité, ba nezbytné pro to, abychom se k této zvěsti vůbec dostali, několik veršů z Nového zákona o již tehdy v křesťanství přítomných \"tradicích\":

Tradice a předání evangelia jsou dvě naprosto rozdílné věci. Kdo to směšuje, pak buď má zvláštní představu o tom, co je to tradice, nebo neví, co je to evangelium. Když Ježíš ctitele tradic odchylných od Písma označuje za pokrytce, tak bych si tento nadstandard k Bibli rozhodně před Pánem přidávat nedovolil. Kdo tak činí, ať činí podle svého rozhodnutí.

[dodo]

Quote:

Rád bych tě upozornil, že pisatel píše pouze o knize Zjevení, nikoli o korpusu posvátných knih známých jako bible, protože v době sepsání tuto sbírku nemohl znát. Je dobré sledovat kontext. Je to myšleno na Zjevení i celou Bibli. Jsou to slova prorocká a znalost kánonu v době sepsání není podmínkou platnosti tohoto zjevení daného Janovi. Kdo se Biblí řídit nechce, ať se řídí čím uzná za vhodné.

Je to tvůj výklad, wollku. Nepopírám interpretaci tohoto verše jako proroctví, ale o jeho správnou interpretaci. Pokud ale mluví o \"této knize\", mluví o \"knize Zjevení\", protože bible, \"ta biblia\" znamená \"knihy\", tj. spisy. V literním významu může jít jedině o Zjevení Janovo. Přichází pak otázka, co je měřítkem tvé interpretace, resp. odkud bereš jistotu toho, že tvá interpretace je správná.

Quote:

Tradice a předání evangelia jsou dvě naprosto rozdílné věci. Kdo to směšuje, pak buď má zvláštní představu o tom, co je to tradice, nebo neví, co je to evangelium.

České slovo \"tradice\" pochází z latinského \"traditio\", což znamená právě \"předání\". Historicky má místo jak ve zmiňovaných pasážích Nového zákona, tak např. v křestní praxi rané římské církve, kdy důležitou součástí katechumenátu (čekatelství na křest) bylo právě traditio (předání víry, resp. evangelia) s následným \"reditio\" (neboli \"dání zpět\", tedy určitý důkaz, že katechumen přijal víru oné církevní obce).

[wollek]

Je to tvůj výklad, wollku. Nepopírám interpretaci tohoto verše jako proroctví, ale o jeho správnou interpretaci. Pokud ale mluví o \"této knize\", mluví o \"knize Zjevení\", protože bible, \"ta biblia\" znamená \"knihy\", tj. spisy. V literním významu může jít jedině o Zjevení Janovo. Přichází pak otázka, co je měřítkem tvé interpretace, resp. odkud bereš jistotu toho, že tvá interpretace je správná.

Nepopírám, že Jan to myslel tak, jak to chápeš Ty. Vem si však třeba Deuteronium 25:4  \"Při mlácení nedáš dobytčeti náhubek.\" Těžko by někoho znás včetně Mojžíše nadadl bez znalosti NZ Pavlův výklad tohoto SZ verše ve smyslu, že starší v církvi si zaslouží svou odměnu (1 Kor. 9:9-10, 1. Tim 5:1.

Ze stejného důvodu a s přihlédnutím k jistým Ježíšovým výrokům si troufám tvrdit, že slova Zjevení lze aplikovat na celé Písmo.

Tu jistotu beru hlavně z jiných vyjádření Ježíše v evangeliích (Mat. 5:18-19, Jan 14:15 a 14:23!!), a také z Ježíšových postojů ke tradici (Mt 15:6, Mk 7:13).

Máme zachovávat Slovo Boží (1. Jan 2:5, Lk 8:21, 11:2, a jak jinak ho můžeme lépe zachovávat, než když budeš čerpat přímo od zdroje, tedy z Bible?

Ad: Tradice. Ježíš užíval tohoto slova k označení lidských nauk, jež byly nad rámec zákona, příp. v rozporu s ním a byly prezentovány jako Boží nařízení (Mk 7:3-8, Gal 1:14). Dá se však vystopovat i Tvůj význam (1. Kor. 11:2). Problém tradic je však v tom, že zde máme desítky církví, každá se drží nějaké své tradice, a je naprosto evidentní, že všechny tyto církve nemohou mít pravdu, a tudíž ani ty tradice, jež nemají podklad ve Slově Božím nebo-li v Bibli, nemohou být Božím nařízením, ale mnohem spíše lidskými příkazy. Toto si troufnu tvrdit na základě

Jan 17:22:  Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno -
23  já v nich a ty ve mně; aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, že ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.

Pokud by snad někdo chtěl dále pochybovat o významu a roli tradic, ať si upřímně odpoví, zda ony nejrůznější staré tradice, jež nemají přímou oporu v Bibli, a jež rozdělují křesťanské círve na desítky teologicky nesloučitelných denominací, jsou skutečným potvrzením oněch Ježíšových slov o jednotě, jež má být svědectvím světu. Podle mne to jednoznačně hovoří proti zachovávání tradic, i když nepochybuji o tom, že kde kdo bude vrčet a snažit se dokazovat, jak právě ty jeho tradice jsou ty správné, ty od Boha apod. To už však nikomu vymlouvat nehodlám. Odpovědnost si každý sám za sebe, Ježíš se vyjadřoval jednoznačně.

[dodo]

Quote:

Ze stejného důvodu a s přihlédnutím k jistým Ježíšovým výrokům si troufám tvrdit, že slova Zjevení lze aplikovat na celé Písmo.

Podle této logiky, kterou nehodlám přejímat, jenom tě na ni chci upozornit, by bylo potřeba vzít slova Janova z konce jiné jeho knihy, totiž evangelia na celou bibli, totiž ono Jan 20,31 o mnoha jiných Ježíšových činech, která nejsou zapsána v této knize. Pak bychom totiž došli k závěru, že se o Ježíšovi můžeme dozvědět odjindud než z bible. Znovu opakuji, že této logiky odmítám používat.

Quote:

Máme zachovávat Slovo Boží (1. Jan 2:5, Lk 8:21, 11:2, a jak jinak ho můžeme lépe zachovávat, než když budeš čerpat přímo od zdroje, tedy z Bible?

To je právě ona otázka, co bylo dřív, zda ústní tradice Ježíšových učedníků, nebo jednotlivé knihy korpusu dnes nazývaného bble a slovo Boží.

Quote:

Problém tradic je však v tom, že zde máme desítky církví, každá se drží nějaké své tradice, a je naprosto evidentní, že všechny tyto církve nemohou mít pravdu, a tudíž ani ty tradice, jež nemají podklad ve Slově Božím nebo-li v Bibli, nemohou být Božím nařízením, ale mnohem spíše lidskými příkazy.

Jenže v Novém zákoně nalezneme opravdu hodně míst, zvl. u apoštola Pavla, která mluví o tradici, o podání evangelia - a tady nemůže jít o podání lidská, jak tvrdíš. Nezapomínej, že Písmo je něco, co bylo přijato církví až v dalším kroku, copak se raná církev mohla držet bible jako Božího slova, když ho nebylo?

A co Pavlova slova o \"tradicích\"? Myslíš, že Ježíš kritizuje také tyto?:
„Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali“ (1 Kor 11,2).

„Nuže tedy, bratří, stůjte pevně a držte se toho učení, které jsme vám odevzdali, ať už slovem nebo dopisem“ (2 Sol 2,15).

„[C]o jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.“ (2 Tim 2,2)

Všimni si, že zde v jediné větě Pavel zmiňuje hned čtyři generace křesťanů – svoji, Timoteovu, tu, kterou bude Timotej učit, a tu, kterou vyučí ti, kdo byli vyučeni Timoteem! Podotýkám, že bez bible.

V 1. listě Korinťanům pak Pavel zmiňuje tradice, které sám přijal:
„Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: \"Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.\" Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: \"Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.\" Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“ (1 Kor 11,23-26)
„Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.“ (1 Kor 15,3-

[Anonymous]

Nejde tak o počet svátostí, jako o to, že \"katolická církev\" je nevěstka. Takže v podstatě to není církev, ale sekta, která svádi lidi do záhuby. Spasení jsme skrze víru - ne skrze \"svátosti\".

[Anonymous]

Myslím ,že se tady směšují dvě věci dohromady.Svatost a svátost.Žádná svátost v církevním pojetí ještě nikoho neudělala svatým.Je známo ,že většina osobností které se negativně zapsali do dějin ,pravidelně \"konzumovala\" svátosti a pak klidně nechala likvidovat tisíce lidí.Svatost se nezíská tím ,že něco dělám nebo nedělám,tu mi dává Bůh.Kristus říká, svatý není nikdo jen Bůh,ale přesto žádá abychom byli svatí.Tak jak to myslel?V této souvislosti je nutné se dotknout termínu ,posvěcení,co to vlastně je.Obecná představa je ,že půjdu do kostela a skrze nějaký obřad /svěcení někoho nebo něčeho/ dostanu něco mimořádného co mě bude opravňovat k domněce, že jsem tím pádem svatější.Kristus ale říká ,´JÁ vás posvěcuji.Co tím myslel? Vy jste hříšní ,nikdy nebude schopni se toho zbavit,jestliže nepřijdete ke mně.Já vás posvěcuji svou krví.Já jsem na sebe vzal vaše hříchy!Jestliže tomuhle uvěříte a chytíte se toho jako jediné naděje ,uznáte že jste hříšní a že mě potřebujete ,pak vám můžu pomoci.To je svatost,svatost Kristova za kterou se já můžu schovat,když jí přijmu.To že pak budu žít \"posvěceně \"není zase moje zásluha nebo zásluha skrze obřady,ale práce Krista ve mně, skrze Ducha Svatého.Kdyby toto vždy v církvích fungovalo ,nemohlo by nikdy dojít k tolika historickým přehmatům křesťanského náboženství.