strasne jsme se odcizili se svagrovou, nemusim jio mesice vubec videt a je mi uplne neprijemne se s ni potkat nebo zajit k ni na navstevu. za ta leta se toho mezi nami tolik nahromadilo a ja mam pocit ze se to uz nezmeni. Vim, ze ona nesnasi me a ja ji taky moc rada nemam, ale spis je mi strasne protivna a nemuzu byt sni, hned utikam pryc. vim, ze to neni tak dobry, ale neverim ze by to mohlo byt lepsi. Ona se pretvaruje a je neuprimna a ja jse ji taky asi mozna ublizila, mozna i vickrat, ale to byly takovy drobnosti az to tak narostlo. ted pres to nejde dal jit.
Založen: Dec 28, 2004 Příspěvky: 0 Bydliště: blank
Zaslal: út září 13, 2005 6:42 pm Předmět:
Ahoj anonyme,
nevím jak Ti přesně poradit. Pokud jsi křesťanka, potom víš, co máš dělat. Modlitba, za zlepšení vztahů atd.
Ale já mám otázku, možná poradím světsky, ale musíš se s ní stýkat? Mám zkušenost, že pokud je to možné, tak se s člověkem, se kterým si nerozumím, nestýkám.
Ale přece jenom, můžeš změnit svoje postoje k ní. Protože to akorát štve tebe, a tak se modli, aby Ti Pán Bůh pomohl tvůj vztah k ní změnit. Jestli se ona změní vzhledem k tobě, to je už v Božích rukách.
Ahoj,
jsem v podobné situaci. Jsme švagrové jen pár let. První rok byl fakt krizový -bydlely jsme v jednom bytě a snášely se velice obtížně. Pak jsme se, jako správné křesťanky, rozhodly se prostě SNAŽIT- a ta vědomá snaha o lásku přerostla v celkem pěkný \"sesterský\" vztah. Máme už obě děti a v zájmu dobrých rodinných vztahů jsme se snažily vídat pravidelně a často. Naše děti se mají hodně rády.
Přesto se nevyhneme občasným krizím.\"Charakterové vady\" mé švagrové jsem byla zvyklá komentovat slovy -\"no co, každý má nějaká slabá místa\" - ale pravdou je, že právě v současné době se mě její \"vady\" dotýkají tak osobně a hodně, že začínám hořknout- až se toho sama děsím. Cítím z ní její neupřímnost vůči mně, naprosto mě to odzbrojuje, oslabuje mě to v odhodlání milovat ji, bere mi to pokoj a přestože se v současném jakémsi našem nedořešeném konfliktu sama označuju jako ta \"bez viny\", cítím, že mám hřích - aniž ho dokážu pojmenovat. Možná je to tento hřích - sama začínám být neupřímná i já k ní - snažím se být při každém setkání přátelská a milá, ale hned na to jsem zase zraněná a stahuju se do sebe - reaguju zkrátka jinak než dříve- chladněji - myslím, že není možné si toho nevšimnout. Ráda bych si s ní o tom promluvila - ale ten konflikt je natolik hluboký a dlouhodobý - žárlivost (na mé rodiče), závist, touha po majetku - že každé další pitvání toho ještě více smrdí a bolí.
Ráda bych ještě něco četla o tom, jak se Ti daří teď, Anonyme.
Ahoj Abil
Nediv se, ženy často považují sebe za správné a jsou náchylné opravovat slabé druhé lidi. Nadnášejí se , potřebují si asi vyspravit pocit důležitosti, jestli jim ho někdo dostatečně nedal. Povzbudit druhého, na to se lehko zapomene, neboť každý má svá trápení a kdo stihne ještě povzbuzovat všechny druhé?
Možná, že to máš s ní lehčí, když jsi žena, neboť na muže si troufá mnoho žen (doma i venku), aby je napravovalo, protože žena je důležitější.
Nevím, jak jí dáš pocit důležitosti, aniž by tě ranila potřeba být také uznaná.
Můžete přidat nové téma do tohoto fóra. Můžete odpovídat na témata v tomto fóru. Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru. Nemůžete hlasovat v tomto fóru.
FAQ
Hledat
Uživatelské skupiny
Profil
Soukromé zprávy
Přihlášení
, rozhodly se prostě SNAŽIT- a ta vědomá snaha o lásku přerostla v celkem pěkný \"sesterský\" vztah. Máme už obě děti a v zájmu dobrých rodinných vztahů jsme se snažily vídat pravidelně a často. Naše děti se mají hodně rády.
