to luteran

[xvejvodam]

Když někdo skutečně studuje písmo v Duchu Svatém , tak pro něho v Bibli žádné rozpory nejsou , případně postupně mizí. Při průměrné znalosti Nového zákona je téměř nemožné nerozlišovat mezi Zákonem a Evangeliem.
_________________
<strong>XVEJVODAM - Michal Vejvoda</strong>

[luteran]

Díky, vážím si Tvé reakce!

Dříve jsem si taky myslel, že stačí průměrná znalost Bible a člověk nemůže chybovat v rozlišování Zákona a Evangelia. Ale teprve během studia homiletiky, když se mi dostala do rukou kniha C.F.W. Walthera \"The Proper Distinction Between Law and Gospel\" (Řádné rozlišování mezi Zákonem a Evangeliem), jsem začal chápat, že právě nesprávné či nedůsledné rozlišování těchto dvou učení vede k většině rozdílů v dalších doktrínách mezi jednotlivými větvemi křesťanů (zasahuje to otázky křtu, pokání, \"přijetí\" Krista, katolických svatých, pietismu atd.).

Vedle řádného rozlišování Z&E v teorii je pak snad ještě důležitější rozlišování v praxi - tj. komu, kdy a jak dlouho aplikovat Zákon resp. Evangelium.

Jeden \"očividný\" příklad za všechny: Před jedním kostelem jednou postávala skupinka uniformě oděných věřících se šerpami s nápisem \"Ježíš tě miluje!\". No, řeknete si, proč ne. Ale je to právě příklad nevhodného užití Evangelia - vždyť nejprve si kolemjdoucí musejí uvědomit (ze Zákona), že nějakého Ježíše a Jeho lásku vůbec potřebují, a teprve potom mohou obé ocenit a uvěřit. Jinak si lidé z takového transparentu odnesou různé věci, např. (skutečná reakce!) \"samozřejmě, že mě miluje, vždyť jsem dobrej člověk\" apod.

luterán

[teolog]

Luterane, v zasade souhlas, ale mohl bys trochu rozvest, jak si nekdo prave ze Zakona muze uvedomit, ze Jezise potrebuje? Diky!

[luteran]

Díky za upozornění na tuto nepřesnost!
Ze Zákona pochází poznání hříchu. V Zákonu samozřejmě není ani slovo o Ježíši. Zákon \"jen\" vyžaduje dokonalost - v myšlenkách, slovech i skutcích. A kázání tohoto Zákona musí předcházet kázání Evangelia = dobré zprávy o odpuštění v Kristu. Nikdo neocení Spasitele od hříchu, dokud si nepřizná svou hříšnost. Nikdo neocení Evangelium, dokud ho nejprve Zákon nepřivede na kolena.

[teolog]

No, ja si právě nejsem moc jistý, že zrovna Zákon, tedy SZ - se vším co obsahuje, může někomu ukázat, že žije špatně. Možná tak Dekalog, jako jakési etické minimum, či spíš jeho \"druhá deska\".
A proto mi přijde, že pro dnešního člověka je spíš srozumitelné něco jako \"Světový etos\" H. Künga, který vychází v zásadě z toho, že každému je blízké \"zlaté pravidlo\" (Co nechceš aby jiní činili tobě, nedělej ty jim), které je ovšem společné nejen SZ a NZ, ale všem náboženstvím.

[luteran]

Quote:

No, ja si právě nejsem moc jistý, že zrovna Zákon, tedy SZ - se vším co obsahuje, může někomu ukázat, že žije špatně. Možná tak Dekalog, jako jakési etické minimum, či spíš jeho \"druhá deska\".

Asi si nerozumíme, Zákonem nemám na mysli SZ, ale prostý Boží požadavek na dokonalost. A ten je stejný v době SZ i NZ. Ano, jde vlastně o Dekalog (obě desky), vždyť ostatní SZ nařízení by se daly rozdělit buď do civilně-hygienických příkazů nebo obřadních příkazů. Ty již v době NZ nejsou třeba, ale Dekalog zůstává v platnosti, jakožto morální minimum i maximum (když si uvědomíš jeho šířku a hloubku).

Quote:

A proto mi přijde, že pro dnešního člověka je spíš srozumitelné něco jako \"Světový etos\" H. Künga, který vychází v zásadě z toho, že každému je blízké \"zlaté pravidlo\" (Co nechceš aby jiní činili tobě, nedělej ty jim), které je ovšem společné nejen SZ a NZ, ale všem náboženstvím.

Druhá deska Zákona, tedy vztah člověka k druhému člověku, lze opravdu shrnout do \"Jak chceš, aby ostatní s tebou zacházeli, i ty zacházej s nimi.\" Ostatní náboženství mají to \"nechceš\" - \"nečiň\". Křesťanské zlaté pravidlo je o aktivní lásce k bližnímu, v negativní verzi jde vlastně jen o strach z odplaty (nebudu dělat druhým zlo, aby mi neoplatili stejnou mincí).

[teolog]

Souhlas, omlouvam se za tu nepresnost, v NZ je to samozrejme formulovano pozitivne. A prave proto bych Dekalog asi nebral jako maximum, protoze ten je formulovan negativne. Proto mi prijdou vhodnejsi takove Biblicke ctnosti (vira, nadeje, laska), ktere v sobe obsahuji vsechno z Dekalogu, ale jsou pozitivne formulovane.
(Luterane, koukni na tu diskusi o intecommuniu a sukcesi, zajimal by me tvuj nazor!)

[luteran]

Zkrátka, jak jsem psal, člověk si nejprve musí ze Zákona (Desatera) přiznat svou hříšnost a nedokonalost, pak teprve může ocenit Spasitele-Krista. Jak je psáno, \"lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní\". A nemocní hříchem jsme všichni, jen si to musíme přiznat.

K tomu Desateru, jakožto morálnímu zákonu: tento Zákon je duchovní (Řím 7,14a). To znamená, že se neobrací ani tak k údům těla člověka jako spíše k jeho srdci - k jeho vůli, touhám, sklonům a vnitřním postojům.

Přikázání sice říká např. \"Nezabiješ\", což zní, jako by se vztahovalo jen na ruku potenciálního vraha. Ve skutečnosti se však týká stavu lidského srdce, neboť ze srdce vycházejí zlé myšlenky, slova i činy.

Proto Ježíš tak rázně odsuzoval farizeje. Ti považovali za důležité vyhnout se zjevným skutkům proti přikázání, přitom ale jejich srdce bylo plné špatnosti (Ježíš je přirovnává k hrobům). Také z toho důvodu přidávali k Božímu Zákonu svá nařízení (omývání rukou, misek, zakazování jakékoli činnosti v sobotu aj.). Plnění těchto svých nařízení bylo totiž snadno pozorovatelné ostatními a o to farizejům šlo - hledali slávu od lidí a ne od Boha.

Velmi rozšířený je tento postoj u mnoha (nejen nevěřících) lidí i dnes - proto nás taky Ježíš před kvasem sebespravedlivých farizejů varoval. Lidé si myslí, že jsou dost dobří pro Boha - nikoho přeci nezabili, nic neukradli, jsou věrní partnerovi, třeba i chodí do kostela atd. Ale Boha nezajímají ani tak skutky, jako spíš jaké srdce plodí ty skutky. A že už hněvat se na svého bratra je proti přikázání, to si lidé často neuvědomují.

Když se proto lidem otevře hloubka a šířka Božích požadavků na dokonalost - absolutní dokonalost v myšlenkách, slovech i skutcích - mohou rozpoznat, jak moc jsou hříšní a jak moc si zasluhují spravedlivý Boží hněv a zatracení. Když se pak z Evangelia dozví o vrcholu Boží lásky - o tom, že Bůh už místo nich potrestal svého Syna a že jim zdarma dává věčný život - a uvěří, což to v nich nevybudí proudy živé vody, totiž lásky ke Kristu a touhy žít k slávě Boží? Jak je psáno, \"komu se málo odpouští, málo miluje\".

[Anonymous]

Pěkné čtení, opravdu.
Když tak přemýšlím o požadavcích Desatera, skutečně je to samé \"budeš\" nebo \"nebudeš\". Jenže se to dá chápat ještě z jiného úhlu. Skoro jakoby Hospodin říkal asi toto:\"Stvořil jsem tě, člověče a ty jdeš po této zemi a přemýšlíš o všem možném. A musíš taky žít, abys přežil, abys uměl žít s ostatními a aby tvůj život měl smysl. A i když mi nejsi zrovna nejvěrnější, stále tě miluji a proto ti dávám pravidla, která tobě i druhým budou ukazovat základní směr tvých kroků.\"
Kdyby Bohu na člověku nezáleželo, nechá ho být. Ale On po něm chce vždy jen to, co mu prospívá a zakazuje jen to, co mu škodí. Za tím se dá celkem snadno vystopovat Boží starost a láska.
No a co se týká víry a skutků, tžko je od sebe oddělovat. Jako velký oheň vydává velké teplo, dává i dobrý strom dobré ovoce. \"Po ovoci poznáte je!\" Kdo je dobrý a miluje, má tomu odpovídající skutky. Jistě se dají skutky konat i z jiných důvodů, ale tím už se člověk dostává do poněkud jiné roviny a měl by se před tím mít velmi na pozoru. Nejvíc ze všech totiž obelhává sám sebe a to už zse přináší docela jiné ovoce.

[luteran]

Máš určitě pravdu v tom, že Zákon, tj desatero ve své hloubce i šířce, je ve své podstatě dobrý a svatý. Jak praví apoštol Pavel: \"Zákon je tedy sám v sobě svatý a přikázání svaté, spravedlivé a dobré. Bylo snad to dobré příčinou mé smrti? Naprosto ne! Hřích však, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi tím dobrým smrt; tak skrze přikázání ukázal hřích celou svou hloubku své hříšnosti. Víme, že zákon je svatý - já však jsem hříšný, hříchu zaprodán.\" (Řím 7:12-14)
Čili za to, že bez Krista bychom byli Bohem odsouzeni, nemůže Zákon, ale hřích, který se pozná ze Zákona.

Jak správně píšeš, Bůh nám Zákon dal pro naše dobro, abychom se jeho dodržováním vyhnuli spoustě problémům a žili plnohodnotný život. Považme jen, co žalmista o Zákonu píše (Ž 119):
v.97 - Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
v.109 - Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
v.113 - Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
v.126 - Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
v.136 - Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
v.142 - Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
v.153 - Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
v.163 - Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon.
v.165 - Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou.
v.174 - Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením.

Ano, Zákon je svatý a spravedlivý. Avšak nedává člověku sílu jej následovat. Tu motivaci, touhu, odhodlání mu dává jen Evangelium - dobrá zpráva, že jsem spasen díky Kristu, že se nemusím obávat Satana a jeho žalob, že mohu svobodně vzdávat chválu Pánu celým svým životem co nejvíce v souladu s Jeho Zákonem. Amen.

[mroz]

jenom dvě poznámky:

jednak ani dekalog nejsou pouze příkazy a zákazy. Ono \"nezabiješ\", nebo \"nebudeš vraždit\" neznamená zákaz, přesněji neznamená POUZE zákaz. Znamená spíš: ty budeš uvažovat jinak, tohle nebude tvoje cesta, nepřijde ti to na mysl. Jsitě to funguje taky jako zákaz, když už je člověk někde na hraně, ale brát to jen jako zákazy a příkazy je podle mne zúžení, které je na škodu.

A za druhé zvěst evangelia se nevyčerpává vztahem k Zákonu, ale je mnohem širší. Možná jsme zaujati Pavlovým zápasem s tehdejšími židokřesťany, kteří se nechtěli Zákona vzdát, ale chtěli ho aspoň nějak propašovat do nové životní praxe. Proto Pavel na tolika místech staví Zákon a evangelium proti sobě. Ale zase to je jenom jedna oblast. Další oblastí, na kterou má evangelium vliv, je cena nebo hodnota člověka a smysl jeho života. V Kristu můžeme zjistit, že Bůh je blízko a že o nás stojí. Nemusíme k Bohu přicházet jen skrze optiku Zákona a provinění, ale i skrze setkání s Boží láskou, třeba pokud je náhodou patrná v cíkevním společenství, které tak naplňuje poslání Kristova těla.

_________________
evanjelický mrož