Re: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: oko v Pátek, 25. prosinec 2020 @ 09:38:51 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | ..." Když jsem se stal Božím dítětem, vlezl jsem do pole hrachu naposled. " Takže
je toto od tebe příklad "Božího čarování" (kdy z Ivánka hlupáčka se
údajně díky Boží milosti rázem stal Ivan bohatýr), nebo není? "...
Oba se snad shodujeme v tom, že když člověk žije s jakémsi společenství s Bohem - usiluje žít podle Božího řádu - je to na tom člověku i vidět.
V tom mezi námi nespatřuji neshodu.
Rozdílnost mezi námi naopak spatřuji v tom, že já vidím, člověk se mění zpravidla nepoznatelně, pomalu - čím zásadnější proměna, tím je pozvolnější.Jako když vlaštovka staví hnízdo - vrstvu po vrstvě. Počká, až bláto uschne a ztvrdne a teprve pak nanese další vrstvu.
Nejinak tomu bývá s likvidací určitého konkrétního hříchu z našeho života - přes učiněné pokání a rozpoznání škodlivosti určitého jednání se člověk zažitých způsobů nedokáže zbavit naráz - ale zbavuje se toho postupně - po krůčcích. O to je to ve výsledku postoj pevnější, utvrzený předchozími boji sama se sebou - utvrzený selháními i znovu povstáními.
Osobně jsem nepoznal jediný příklad zbavení se otroctví hříchu v jednom jediném okamžiku. To je pohádka odporující realitě života.
Jako když by měl slabý neduživý chlapec zvednout činku o své vlastní váze.
To by byl ten Ivan - bohatýr!
Bez pravidelného tréningu a pravidelného řádu v životě to nedokáže.
Třeba mít na paměti, že sebevláda je plodem duševního tréningu
je nutná k vnitřní a vnější svobodě člověka. Především je to jedna z
podmínek následování Krista, který řekl: Kdo chce jít za mnou, zapři sám
sebe, den co den ber na sebe svůj kříž a následuj mě (Lk 9,23).
Podle mě ty nedoceňuješ tento rozměr lidského života, naopak máš pro něj výsměch; že si buduji "duchovní svaly".
|
| NadřazenýRe: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 25. prosinec 2020 @ 10:19:50 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | | Diskutuješ, Stando slušně, vážím si toho.
Oba se snad shodujeme v tom, že když člověk žije s jakémsi společenství s Bohem - usiluje žít podle Božího řádu - je to na tom člověku i vidět.
Ano, tak - když někdo žije v jakémsi společenství s Bohem, může to na něm být vidět. Záleží na tom co je to za společenství a co je to za boha.
Když se někdo usiluje žít podle Božího řádu, je to na tom člověku vidět.
... člověk se mění zpravidla nepoznatelně, pomalu ... ... se člověk zažitých způsobů nedokáže zbavit naráz ...
Ano, tak to bývá.
Pokud se člověk snaží zbavit něčeho zlého, postupuje to takto pomalu - pokud vůbec. Aby se člověk zbavil něčeho zlého, musí mít extrémně silnou vůli, to má jen malá část populace.
Spíše mám zkušenost, že když se člověk snaží zbavit něčeho zlého, nepostupuje to vůbec a po létech snažení je namístě. Výsledek jsou pak duševní nemoci, deprese, rozčarování a to zvláště na konci života, po mnoha letech snahy se něčeho zbavit.
Naopak to funguje poměrně rychle - sledoval jsem například pár lidí, kteří se navzájem rozhádali či manželství, která se rozvedla a tam to funguje tak, že je často určitý bod zlomu, zlé rozhodnutí v srdci, kdy po něm už není návratu a sám sebe člověk toho rozhodnutí nezbaví - a to i když žije v jakémsi vztahu s Bohem. V tu chvíli je pak potřeba Boží zázrak a Boží moc na zlomení toho zlého rozhodnutí.
Osobně jsem nepoznal jediný příklad zbavení se otroctví hříchu v jednom jediném okamžiku.
Ano, to chápu - to jsi psal z tvého života mockrát. Díky za osobní svědectví k tématu z vašeho prostředí.
V tomto se shodujeme, mám z prostředí ŘKC stejnou zkušenost.
Psal jsem ti, že jsem vyrůstal v prostředí, které bylo 100% římskokatolické a nikdy za celou dobu jsem v tom prostředí nepoznal jediného člověka, který by byl příkladem zbavení se otroctví hříchu. A v tom prostředí jsem potkal lidi, kteří byli otroky hříchy i několik generací, dědové, otcové, synové či viděl, jak se přenášelo či dokonce vytvořilo otroctví hříchu na další generace.
To je pohádka odporující realitě života.
Jako když by měl slabý neduživý chlapec zvednout činku o své vlastní váze.
To by byl ten Ivan - bohatýr!
Chápu tvůj postoj - pokud se člověk sám sobě snaží zvedat svůj hřích, nemá život jednoduchý, zvlášť, když to dělá dlouhou dobu.
Podle mě ty nedoceňuješ tento rozměr lidského života, naopak máš pro něj výsměch; že si buduji "duchovní svaly".
To ne - "budování duchovních svalů" byla myšlenka, se kterou si přišel ty.
Já jen píšu dotazy ke tvojí situaci, jednoduché, praktické - když si snad už několik desítek let buduješ svaly, chystáš se na Boží soud nad celým svým životem, tak pokud reálně zhodnotíš to budování svalů, ptám se: Bude to na tom soudu s celým tvým životem stačit, myslíš?
Nebo: Vyhovuje ti situace, ve které jsi? Nebylo by lepší všechny ty hříchy vzít a pohřbít spolu s Kristem ve křtu a žít bez nich?
Jsou to otázky na zamyšlení pro tebe i pro další lidi.
A pak ti píšu svědectví k tématu - vysvětluji, co pro nás Bůh udělal v Pánu Ježíši, jak to vypadá, když Bůh sejme lidský hřích u člověka, který je na smrt slabý, jak to vypadá, když Bůh člověka vychovává v konkrétních věcech a jaký je efekt Boží výchovy. A vysvětluji, že je velký rozdíl v kvalitě toho, co dělá vůči hříchu Bůh a co se snaží ze své pozice vůči hříchu dělat člověk.
Tvojí situaci se neposmívám, chápu, že je vážná.
Toník |
]
Re: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: oko v Sobota, 26. prosinec 2020 @ 08:45:33 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | ..." a nikdy za celou dobu jsem v tom prostředí nepoznal jediného člověka, který by byl příkladem zbavení se otroctví hříchu. "...
Já zase nepoznal v životě žádný jiný způsob, kdy by se někdo zbavil otroctví hříchu jinak, než že učinil pokání a skrze službu církve hříchy odpouštět se smířil s Bohem a církví.
Stavu otroctví hříchu se tak lze zbavit okamžitě (Božím odpuštěním hříchů), ale "dostiučinění" (náprava stavu pokřivenosti lidské mysli) trvá i potom zpravidla hodně dlouho (úměrně dlouho podle doby, ve které ten člověk v pokřivenosti srdce a mysli před pokáním žil) - a to za předpokladu, že se člověk i sám nyní snaží, že žije s Bohem v milosti posvěcující (bez hříchu ke smrti).
To ano - abych to přiblížil realitě života, že nikdo se nestane ze dne na den výkonným sportovcem, že pro skutečnou změnu, která by byla na člověku vidět (a to až za nějaký čas), že zapotřebí změnit radikálně své způsoby života, svůj denní režim, zvyky a způsoby.
Např. hodně o člověku platí, že nakonec jsme to, co jíme - čím se krmíme ( a to i duchovně).
Ale vy jste tento můj příklad přijali se značným despektem, spíš až s výsměchem. I když, podle mého mínění, je právě on tou skutečnou realitou života.
Znám osobně i vzácné případy lidí, kteří byli třeba silnými kuřáky a ze dne na den kouřit přestali. Protože když je silná motivace (třeba strach z rakoviny, kterou právě diagnostikovali někomu blízkému), člověk dokáže radikálně v jednom okamžiku změnit své špatné rizikové navyklé chování. Pod vlivem rozumu i emocí.
Toto bych nijak nezpochybňoval.
Ale ani tak nepřestali být kuřáky! Jen už abstinovali.
Svěřil se mi jeden, že i po mnoha letech mívá naprosto živé sny, kdy z rozkoší potahuje kouř z cigarety! I když se z vlastního rozhodnutí s cigaretou navždycky rozešel, jeho tělo si ji dále vyžaduje! Stále pro něho cigareta znamená jisté nemalé pokušení.
Nejinak to mají lidé, kteří dříve žili sexuálně nevázaným způsobem života. I když se změnili a nyní třeba žijí v manželské věrnosti, míra rizika recidívy je u nich pořád daleko vyšší, než u ostatních, bez této zkušenosti. Protože hříšné návyky mají ve člověku tuhé kořínky a odolnost proti pokušení přímo souvisí s předešlou pokřiveností lidského srdce hříchem.
..."Nebylo by lepší všechny ty hříchy vzít a pohřbít spolu s Kristem ve křtu a žít bez nich?"...
Jsme znovu v rovině nereálných frází, v rovině neporozumění skutečnému smyslu křesťanské zvěsti.
Odpuštění hříchu můžeš řešit pokáním až od okamžiku, kdy ho spácháš.
Já tomu rozumím takto: Ve křtu se mi otevřely nové možnosti žít s Bohem (jako dítě Boží), což nepokřtěný člověk nemůže. Kristus je pro nás knězem, prorokem i králem - a také my jsme byli při křtu na znamení svého sjednocení s Kristem také pomazáni (podobně jako král Saul, jako David) posvátným olejem (křižmem) za kněze, proroky i krále.
Život s Bohem samozřejmě má za následek, že mnohým hříchům preventivně předcházíš - nicméně jako lidé nedokážeme žít zcela úplně bez hříchu. Ale tyto hříchy pak řešíme službou církve hříchy odpouštět (J 20,21-23) až potom, co jsme je spáchali.
Až tehdy jsme schopni z nich učinit pokání. Ze hříchů, které jsme nespáchali, nám netřeba činit pokání - a vlastně to ani nijak nejde, činit pokání z něčeho špatného, co jsi vůbec neudělal.
To je proti zdravému rozumu.
A z těchto pohledů vnímání reality života zase já vidím tu tvoji bezpracnou a bezproblémovou "vizi" (že Bůh prý sejme lidský hřích u člověka - proč to takto neudělá u všech lidí bez výjimky?)) a vidím tvoji situaci jako hodně vážnou.
Nepřemýšlíš u těch tvých některých vyjádřeních (třeba, že je lépe činit pokání ze hříchů předtím, než je spácháš) - vždyť to je protimluv, nesmysl! A tvůj rozum ti už ani nerozbliká červené výstražné světlo, že si rozumově v tomto kdesi zcela mimo!
|
]
Re: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 26. prosinec 2020 @ 16:26:04 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | To ano - abych to přiblížil realitě života, že nikdo se nestane ze dne na den výkonným sportovcem, že pro skutečnou změnu, která by byla na člověku vidět (a to až za nějaký čas), že zapotřebí změnit radikálně své způsoby života, svůj denní režim, zvyky a způsoby.
Např. hodně o člověku platí, že nakonec jsme to, co jíme - čím se krmíme ( a to i duchovně).
To je také to, co ti tu celou dobu (mnozí) píšeme.
Ty naopak dlouhodobě píšeš nápady ve stylu " člověk se mění zpravidla nepoznatelně, pomalu - čím zásadnější proměna, tím je pozvolnější."
Jednou píšeš tak, ve druhém příspěvku naopak - to je ta "chytrá horákyně"?
Teď nevím, co z tvého psaní platí - jestli pro skutečnou změnu, která by byla vidět, zapotřebí radikálně změnit způsoby života, nebo zda se člověk zpravidla mění nepoznatelně, pomalu?
Ale vy jste tento můj příklad přijali se značným despektem, spíš až s výsměchem.
To těžko, Stando! Že se nestydíš takto lhát!
My jsme ti naopak vždy a jasně psali, že je potřeba radikální změna života, že člověk se musí narodit znovu a psali jsme ti svědectví k tomu, že pozvolné neviditelné změny jsou u hříšníka k ničemu.
Pokud si vzpomínám, tak jsem také s despektem přijal tvoje (ne)pochopení Avengera, kdy ses soustředil na svaly, a já ti psal, že nejde o svaly, ale jde o to, že měl dobré a obětavé srdce. To je jádro a smysl toho příběhu - jeho srdce. Ne jeho síla a svaly.
Ale bylo by zajímavé vidět, Stando, v jakém jsi stavu dnes - od té doby uplynulo už pár let.
Už jsi dost trénoval a už máš dost duchovních svalů na to, abys dokázal přijat od Boha ten dar věčné spásy?
Pokud ano, už jsi ten dar věčné spásy přijal? Nebo porád čekáš na Smrt?
Ale ani tak nepřestali být kuřáky! Jen už abstinovali.
Velmi výstižné. O tom jsme se bavili mockrát.
Člověk, který vlivem rozumu a emocí změnil své špatné chování je jako otrok na útěku - stále je otrok.
Stejně tak hříšník, který se emocemi a rozumem snaží zbavit hříchu, je dále hříšník. Jen abstinuje - a to ještě jen někdy, některý hříšník. Jsou i hříšníci, co se sice snaží, ale i tak hřeší stále, i když se snaží moc a desetiletí budují "duchovní svaly", ale potřebnou skutečnou radikální změnu nikdy v životě nezažili.
V tom se liší Boží vysvobození ze hříchu, kdy lhář už není lhářem a má úctu k pravdě, kdy modlář už není modlářem a místo toho důvěřuje Bohu, kdy zloděj už není zlodějem a místo toho pracuje a pomáhá druhým, kdy závistník už není závistníkem, ale žehná, přeje a rozdává.
Protože povrchními věcmi jako je rozum nebo emoce se nemohou u člověka měnit věci niterné.
Na takovou změnu je potřeba jít mnohem hlouběji, než 𝓳𝓮𝓷 do rozumu a emocí.
Jsme znovu v rovině nereálných frází, v rovině neporozumění skutečnému smyslu křesťanské zvěsti.
To jste, Stando - ale to už je víceméně vaše věc a vaše rozhodnutí, kde jste.
Tvoje fráze a neporozumění křesťanské zvěsti je tvoje věc - ne moje.
činit pokání z něčeho špatného, co jsi vůbec neudělal.
To je proti zdravému rozumu.
To ale platí pro vaše pojmy, kdy za "pokání" považujete nějaké emoce, kdy ve vašem slovníku "pokání a lítost jedno jsou". Pak platí, že litujete až když je pozdě. To je totiž základní znak takového "pokání" - lítost přichází pozdě.
Lítost = pozdě
Stále hřešit a pak toho litovat je proti zdravému rozumu.
V křesťanských pojmech má smysl, aby zloděj udělal pokání (změnil svůj životní postoj) dříve, než někomu něco ukradne. Když zloděj udělá pokání (změní postoj) před tím, než někomu něco ukradne, nemusí litovat.
V křesťanských pojmech má smysl, aby vrah udělal pokání (změnil svůj životní postoj) dříve, než někoho zavraždí. Když vrah udělá pokání (změní postoj) před tím, než někoho zavraždí, nemusí litovat ani vrah, ani příbuzní oběti, ani nikdo jiný.
Toník
|
]
Re: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: oko v Neděle, 27. prosinec 2020 @ 11:11:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
I když změníš radikálně způsoby života, samotné smýšlení se mění pozvolněji - tak, jako když se začneš zdravým způsobem stravovat, tak se ti nezlepší tvoje zdraví radikálně skokem hned, ale až odstupem - po čase. A pozvolně.
To je to, o čem tu svědčím - to je ta realita skutečného života. Dá se to pochopit?
Nejinak tomu bývá i s našimi hříšnými návyky. Pozvolné změny k lepšímu jsou i zde díky radikálnímu obrácení se k Bohu znatelné až po nějakém čase. Zažité způsoby a zlozvyky se u člověka zpravidla nemění skokem!
..."V tom se liší Boží vysvobození ze hříchu, kdy lhář
už není lhářem a má úctu k pravdě, kdy modlář už není modlářem a místo
toho důvěřuje Bohu, kdy zloděj už není zlodějem a místo toho pracuje a
pomáhá druhým, kdy závistník už není závistníkem, ale žehná, přeje a
rozdává."...
Toto je pořád ten tvůj obrázek jakési okamžité pohádkové proměny z Ivánka hlupáčka do Ivana bohatýra.
Zloděj sice už není zlodějem, ale stále ještě nežije dokonale podle Božího řádu - stále - třeba už méně závažně - hřeší. Když totiž správně neuděláš všechno dobré, co máš udělat - co jsi schopen udělat, máš hřích.
Domníváš se o sobě,snad, že jsi na tom už tak dobře, že se ti toto už nestává? Že ti neuklouzne nelaskavé slovo, že pod vlivem emocí se ti někdy nezatmí zlostí před očima?
..."Pokání" je v křesťanství změna životního postoje. "...
To si trochu pleteš - i když i toto s pokáním souvisí. Změnu životního postoje však Písmo označuje jako OBRÁCENÍ.
(Sk 3,19) Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy,...
POKÁNÍ se činí ze špatností, které člověk udělal a kterých nyní lituje a chce napravit důsledky svých hříchů - prosí Boha o odpuštění a o pomoc při nápravě způsobeného zla ....
(Sk 8,22) Proto čiň pokání z této své špatnosti a popros Pána ....
..."Pak si bude říkal kal dal rozum, když stále hřešil a litoval toho, k čemu to bylo."...
Toto není o rozumu, ale o skutečnosti, že zcela nehřešit nedokážeme.
..."Zármutek, který je podle Boha, působí pokání k záchraně, jehož nelze litovat, kdežto zármutek světa působí smrt."...(má smysl, aby zloděj udělal pokání (změnil svůj životní postoj) dříve, než někomu něco ukradne)...
Zármutek podle Boha tedy nad čím konkrétně?
Ne - li právě nad tím, jak hříšně žil člověk před svým obrácením? Tento "zármutek podle Boha" byl u nich pod vlivem Pavlova dřívějšího listu, ve kterým jim vytýkal nesprávné jednání. A oni se pak obrátili, odvrátili se od zlých věcí, které jim apoštol vytýkal..
Či snad může (podle tebe) být i nějaký "zármutek podle Boha " i nad tím, co špatného jsi vůbec neudělal? Že zloděj se "zarmoutí" nad tím, že dosud nic neukradl?
Zkus si udělat v křesťanských pojmech trochu pořádek - takto tě záměny zbytečně vedou na scestí.
|
]
Re: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Neděle, 03. leden 2021 @ 08:46:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Toto je pořád ten tvůj obrázek jakési okamžité pohádkové proměny z Ivánka hlupáčka do Ivana bohatýra.
Toto jsou stále tvé úhybné manévry, zesměšňování a urážky místo diskuze k tématu.
A tím, že přirovnáváš Novou smlouvu v Pánu Ježíši Kristu k ruským pohádkám jen ukazuješ tvůj reálný stav - jako ostatně vším, co ty píšeš, ukazuješ tvůj stav.
Zkus si udělat v křesťanských pojmech trochu pořádek - takto tě záměny zbytečně vedou na scestí.
Stando, tomuhle co jsi napsal, se říká chucpe - ty si pleteš pokání s lítostí, křest si pleteš tu s potápěním, tu s politím, nepokřtění židé jsou pro tebe "pohané" a máš drzost psát druhým ať si udelají pořádek v křesťanských pojmech?
Stando, tady si na křesťanském portále. Používají se tu křesťanské pojmy.
Pokud chceš používat pojmy římskokatolické, máš možnost jít diskutovat na kterýkoliv římskokatolický portál. A jít jim tam třeba vysvětlit tvůj nápad, že bez víry nelze křtít.
Zpět od tvých urážek a osobních navážení k tématu.
Či snad může (podle tebe) být i nějaký "zármutek podle Boha " i nad tím, co špatného jsi vůbec neudělal? Že zloděj se "zarmoutí" nad tím, že dosud nic neukradl?
Ano, může, Stando.
Může se stát, že se hříšník zhrozí nad svým stavem, ve kterém žije. A to pak vede ke skutečnému pokání, nejenom k nějakým velmi povrchním věcem typu lítosti nebo snahy o změnu.
POKÁNÍ se činí ze špatností, které člověk udělal a kterých nyní lituje a chce napravit důsledky svých hříchů - prosí Boha o odpuštění a o pomoc při nápravě způsobeného zla ....
Toník |
]
Re: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: oko v Středa, 06. leden 2021 @ 10:27:31 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) | V křesťanských pojmech dává smysl udělat si nejdříve pořádek a nazývat věci adekvátně správně.
Změna životního postoje se nazývá obrácení v životě.
Změna životního postoje však není pokání.
Dar pokání od Boha má svůj specifický mechanismus: přichází až PO - KÁNÍ.
Nejdříve je KÁNÍ.
Kání je okamžik, ve kterém si člověk uvědomí, že v jeho životě je cosi zásadně špatně a přichází rozhodnutí věci zásadně změnit.
Obraťte se a věřte evangeliu! Toto je změna životního postoje, kterou Písmo nazývá "obrácením" - odvrácením od hříšného způsobu života.
Tohle předsevzetí změnit svůj život má pak své logické důsledky. Člověk zpytuje svědomí, uvědomuje si své hříchy a z těchto hříchů, kterých si je vědom, činí pokání.
..."Stále hřešit a pak toho litovat je proti zdravému rozumu."...
Tak to nedělej!
Hřešit a nelitovat je ale také proti zdravému rozumu.
Jediné, co dává smysl, je své hříchy v pokání vyznávat a nechat se od nich službou církve očišťovat. Touto spoluprací křesťana s Bohem a církví se člověk z nemocí hříchu postupně uzdravuje.
|
]
Re: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 08. leden 2021 @ 07:11:53 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | V křesťanských pojmech dává smysl udělat si nejdříve pořádek a nazývat věci adekvátně správně.
Nejdříve je KÁNÍ.
Kání je okamžik, ve kterém si člověk uvědomí, že v jeho životě je cosi zásadně špatně a přichází rozhodnutí věci zásadně změnit.
Stando a to "kání" sis vymyslel sám, nebo máš to "kání" od nějakého vašeho učitele?
Pokud ti mohu doporučit, tak jestli si chceš udělat pořádek v křesťanských pojmech, začni se nejdříve místo vymýšlení nesmyslů zajímat o křesťanství, něco si z křesťanství přečíst.
..."Stále hřešit a pak toho litovat je proti zdravému rozumu."... Tak to nedělej!
Díky za radu, Stando.
To nedělám už mnoho let a nebudu to dělat ani nadále.
Hřešit a nelitovat je ale také proti zdravému rozumu.
A proč tedy v diskuzích lžeš a pomlouváš lidi místo diskuze k tématu a alespoň toho nelituješ, když je to proti zdravému rozumu?
Jediné, co dává smysl, je své hříchy v pokání vyznávat a nechat se od nich službou církve očišťovat.
Ta tvoje "logika". Stando...
Zpověď je docela nesmysl - protože člověk přijde ke zpovědi a i po zpovědi není jediného hříchu, který by se ho netýkal. A i po zpovědi je dál hříšníkem a stále hřeší.
Určitě má smysl hříchu předcházet - a to má mnohem větší smysl.
Hříchu se vyhnout, neudělat hřích má smysl.
Třeba tak, že člověk udělá pokání (změní smýšlení) před tím, než udělá hřích. Že změní smýšlení před tím, než udělá hřích.
Nebo alespoň tak, že člověk před hříchem nebo před pokušením uteče, když už neudělá pokání nebo pokání vůbec nezná a hřích ho láká - i to má větší smysl, než hřešit a litovat, když už člověk pokání nezná nebo dar pokání od Boha nepřijal.
Hřešit a hříchů litovat je nesmysl, zbytečná ztráta života, zbytečná komplikace, která není k ničemu potřeba - hřešit a hříchů litovat nepotřebuje ani člověk, ani jeho bližní, ani jeho známí, ani nikdo z lidí a nepotřebuje to ani Bůh.
Toník
|
]
Re: Katolické bláboly o křtu miminek (Skóre: 1)
Vložil: rosmano v Pátek, 25. prosinec 2020 @ 12:40:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) ) |
Oko, jak tak čtu to tvoje svědectví, tak ti vřele doporučuji a je už dost na čase, abys se začal zajímat o to, kdo jsou to křesťané a co je to křesťanství.
Je smutné, že za ty roky v "křesťanském prostředí" jsi nepoznal jediný příklad zbavení se otroctví hříchu v jednom jediném okamžiku. Že jsi nikdy u sebe ani u nikoho z okolních tobě známých "křesťanů" nepoznal a nezaznamenal Boží moc, moc Evangelia, moc nového života.
A přitom takových svědectví je velmi mnoho. A to i u katolíků. Sice nevím jak v českých zemích, to také moc neznám, ale v Polsku ano. Některá z nich na YT jsem tady i vyvěšoval. Ale asi neumíš polsky, to je možné že tomu nerozumíš. Nebo dopředu taková svědectví odmítáš a vysmíváš, to nevím.
Ještě jedno svědectví máš tady. Je to katolík: https://www.youtube.com/watch?v=ZflUzTXbRKA
|
]
|
|
