Tvoji bohové, co vás straší ve hlavách, se mého života netýkají. Stejně, jako se mého života netýkají jiní bohové, co straší někoho pod postelí či další bohové, co jsou kapitalisti nebo jaké všechny bohy jste si vyrobili.

  Když se to vašem bohům hodí, tak rozlišují lidské odpuštění křivd a trvají na tom, ale když se do toho vaši bohové zamotají, tak najednou podmiňují svoje odpuštění hříchů lidským odpuštěním křivd a nevadí těm vašim bohům, že to začali míchat dohromady, a jsou tak ti vaši bohové na štíru s logikou, kterou si dva dny před tím vyrobili.

  Můžu ti znovu popsat moji situaci a můj život, abys měl trochu představu, co žiju já.

  Za mne zemřel Pán Ježíš Kristus. Nezemřel za mne jiný "kristus", jako třeba "kristis"=ŘKC, ani žádný jiný "kristus". Je mi tedy poměrně jedno, co ti tihle vaši "kristové" pro sebe stanoví a neřeším to.

  Pán Ježíš pak nesl moje hříchy. On zemřel za nás v době, kdy jsme ještě byli hříšní (obecně, my všichni, lidstvo). V něm máme odpuštění hříchů. 

  Že Pán Ježíš nesl moje hříchy, tomu jsem uvěřil, když mi bylo jednadvacet let, a pár měsíců na to jsem oběť Pána Ježíše za můj život přijal. Přijal jsem Boží odpuštění v Pánu Ježíši Kristu, dal jsem Bohu svůj život a Bůh mi dal nový život. 

  Součástí toho nového života byla i změna, které se říká pokání - to je Boží dar. Změna například v přístupu k bohatým a službě majetku (o tom se tu bavíme s Františkem), změna v přístupu k chudobě a službě chudobě, změna v přístupu k cizímu majetku a krádežím, změna v přístupu k zabíjení, změna v přístupu k jídlu a mnoho dalších změn. Ale součástí toho byla i ta změna hlavní: V tom že jsem začal žít s Bohem. A součástí nového života v Ježíši bylo i odpuštění lidem.

  A celou tu dobu si Stando Bůh v nebi nedržel ani jeden hřích, ani Bůh nepotřeboval, aby si  nějaké moje hříchy v nebi držel.

  Toník