Aktivity a kampaně: Od září začíná platit antidiskriminační zákon
Vloženo Pátek, 10. červenec 2009 @ 11:24:15 CEST Vložil: Stepan |
poslal Nepřihlášený 1. září 2009 nabývá účinnosti antidiskrimační zákon (oficiální název: o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů),
který Poslanecká sněmovna v dubnu tohoto roku schválila přes
prezidentovo veto. Prezident republiky považuje tento zákon za
zbytečný, kontraproduktivní a nekvalitní a jeho dopady za velmi
problematické, neboť dává občanům nárok na rovné zacházení v
soukromoprávních vztazích. Zcela nový a naší právní tradici dosud
neznámý je princip přenesení důkazního břemene ze strany žalujícího na
stranu žalovaného.
Ačkoli patří antidiskriminační zákon
rozsahem k nevelkým, jeho důsledky mohou být dosti nepříjemné. Podle
mínění prezidenta republiky nebude možné pronajmout dům, přijmout
pracovníka či uzavřít sňatek bez obavy, že nás za chvíli někdo obviní z
diskriminace podle rasy, pohlaví, náboženství či sexuální orientace.
ZÁKON č. 198/2009
o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany
před diskriminací a o změně některých zákonů
(antidiskriminační zákon)
ČÁST PRVNÍ
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1)
Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a v
návaznosti na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy,
které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné
zacházení a zákaz diskriminace ve věcech
a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, b) přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, c) pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,
d) členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců
nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace
svým členům poskytují, e) členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto veřejnoprávní korporace svým členům poskytují, f) sociálního zabezpečení, g) přiznání a poskytování sociálních výhod, h) přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování, i) přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.
(2)
Tento zákon se nevztahuje na právní vztahy související s úpravou
podmínek vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí nebo osob
bez státní příslušnosti na území České republiky.
(3) Fyzická
osoba má právo v právních vztazích, na které se vztahuje tento zákon,
na rovné zacházení a na to, aby nebyla diskriminována.
Základní pojmy
§ 2
(1) Pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon.
(2)
Diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i
obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a
navádění k diskriminaci.
(3) Přímou diskriminací se rozumí
takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně
příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou
osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu,
národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení,
náboženského vyznání, víry či světového názoru.
(4) Za
diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu
těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace.
(5) Diskriminací je také jednání, kdy je s osobou zacházeno méně příznivě na základě domnělého důvodu podle odstavce 3.
§ 3
(1)
Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na
základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z
některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti
ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium
nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k
jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
(2) Nepřímou
diskriminací z důvodu zdravotního postižení se rozumí také odmítnutí
nebo opomenutí přijmout přiměřená opatření, aby měla osoba se
zdravotním postižením přístup k určitému zaměstnání, k výkonu pracovní
činnosti nebo funkčnímu nebo jinému postupu v zaměstnání, aby mohla
využít pracovního poradenství, nebo se zúčastnit jiného odborného
vzdělávání, nebo aby mohla využít služeb určených veřejnosti, ledaže by
takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení.
(3) Při rozhodování o tom, zda konkrétní opatření představuje nepřiměřené zatížení, je třeba vzít v úvahu
a) míru užitku, kterou má osoba se zdravotním postižením z realizace opatření, b) finanční únosnost opatření pro fyzickou nebo právnickou osobu, která je má realizovat, c) dostupnost finanční a jiné pomoci k realizaci opatření a d) způsobilost náhradních opatření uspokojit potřeby osoby se zdravotním postižením.
(4)
Za nepřiměřené zatížení se nepovažuje opatření, které je fyzická nebo
právnická osoba povinna uskutečnit podle zvláštního právního předpisu.
§ 4
(1) Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3,
a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a
vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího
nebo urážlivého prostředí, nebo b) které může být oprávněně
vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a
povinností vyplývajících z právních vztahů.
(2) Sexuálním obtěžováním se rozumí chování podle odstavce 1, které má sexuální povahu.
(3)
Pronásledováním se rozumí nepříznivé zacházení, postih nebo
znevýhodnění, k němuž došlo v důsledku uplatnění práv podle tohoto
zákona.
(4) Pokynem k diskriminaci se rozumí chování osoby, která zneužije podřízeného postavení druhého k diskriminaci třetí osoby.
(5)
Naváděním k diskriminaci se rozumí chování osoby, která druhého
přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje, aby diskriminoval třetí osobu.
§ 5
(1)
Odměňováním se pro účely tohoto zákona rozumí veškerá plnění, peněžitá
nebo nepeněžitá, opakující se nebo jednorázová, která jsou přímo nebo
nepřímo poskytována osobě při závislé činnosti.
(2)
Zajišťováním rovného zacházení se rozumí přijetí opatření, která jsou
podmínkou účinné ochrany před diskriminací a která je možno s ohledem
na dobré mravy požadovat vzhledem k okolnostem a osobním poměrům toho,
kdo má povinnost rovné zacházení zajišťovat; za zajišťování rovného
zacházení se považuje také zajišťování rovných příležitostí.
(3)
Zaměstnavatelé jsou povinni ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k
zaměstnání, přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné
činnosti, pracovní a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,
zajišťovat rovné zacházení podle odstavce 2.
(4) Povoláním se
pro účely tohoto zákona rozumí činnost fyzické osoby vykonávaná za
úplatu v závislém nebo nezávislém postavení, jejíž řádný výkon zvláštní
právní předpisy podmiňují splněním kvalifikačních předpokladů, zejména
dosažením předepsaného vzdělání a popřípadě i doby praxe.
(5)
Sociální výhodou se pro účely tohoto zákona rozumí sleva, osvobození od
poplatků nebo peněžité nebo nepeněžité plnění, poskytované nezávisle na
nárocích ze sociálního zabezpečení přímo nebo nepřímo určité skupině
fyzických osob s obvykle nižšími příjmy nebo vyššími životními náklady
než ostatní.
(6) Pro účely tohoto zákona se zdravotním
postižením rozumí tělesné, smyslové, mentální, duševní nebo jiné
postižení, které brání nebo může bránit osobám v jejich právu na rovné
zacházení v oblastech vymezených tímto zákonem; přitom musí jít o
dlouhodobé zdravotní postižení, které trvá nebo má podle poznatků
lékařské vědy trvat alespoň jeden rok.
§ 6
Přípustné formy rozdílného zacházení
(1) Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu věku v přístupu k zaměstnání nebo povolání, pokud je
a) vyžadována podmínka minimálního věku, odborné praxe nebo doby
zaměstnání, která je pro řádný výkon zaměstnání nebo povolání nebo pro
přístup k určitým právům a povinnostem spojeným se zaměstnáním nebo
povoláním nezbytná, nebo b) pro řádný výkon zaměstnání nebo
povolání potřebné odborné vzdělávání, které je nepřiměřeně dlouhé
vzhledem k datu, ke kterému osoba ucházející se o zaměstnání nebo
povolání dosáhne důchodového věku podle zvláštního zákona.
(2)
Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, které souvisí se
stanovením rozdílného důchodového věku2) pro muže a ženy; to neplatí v
systémech sociálního zabezpečení pracovníků podle § 8 a 9.
(3)
Diskriminací není rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání,
přístupu k zaměstnání nebo povolání, ve věcech pracovních, služebních
poměrů nebo jiné závislé činnosti, pokud je k tomu věcný důvod
spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné
požadavky jsou této povaze přiměřené. Diskriminací z důvodu pohlaví
není rozdílné zacházení ve věcech přístupu nebo odborné přípravě k
zaměstnání nebo povolání, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v
povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této
povaze přiměřené.
(4) Diskriminací není rozdílné zacházení
uplatňované ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo
povolání, v případě závislé práce vykonávané v církvích nebo
náboženských společnostech, jestliže z důvodu povahy těchto činností
nebo souvislosti, v níž jsou vykonávány, představuje náboženské
vyznání, víra či světový názor osoby podstatný, oprávněný a odůvodněný
požadavek zaměstnání se zřetelem k etice dané církve či náboženské
společnosti.
(5) Diskriminací není rozdílné zacházení
uplatňované za účelem ochrany žen z důvodu těhotenství a mateřství,
osob se zdravotním postižením a za účelem ochrany osob mladších 18 let
nad rámce stanovené zvláštními právními předpisy, jestliže prostředky k
dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.
(6)
Diskriminací z důvodu pohlaví není rozdílné zacházení při poskytování
služeb, které jsou nabízeny v oblasti soukromého a rodinného života a
úkonů prováděných v této souvislosti.
(7) Diskriminací z důvodu
pohlaví není výlučné nebo přednostní poskytování veřejně dostupných
zboží a služeb, pokud je výlučné nebo přednostní poskytování zboží a
služeb osobám určitého pohlaví objektivně odůvodněno legitimním cílem a
prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.
§ 7
(1)
Diskriminací není rozdílné zacházení z důvodu pohlaví, sexuální
orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či
světového názoru ve věcech uvedených v § 1 odst. 1 písm. f) až j),
pokud je toto rozdílné zacházení objektivně odůvodněno legitimním cílem
a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné. Ustanovení § 6
tím není dotčeno.
(2) Za diskriminaci se nepovažují opatření,
jejichž cílem je předejít nebo vyrovnat nevýhody vyplývající z
příslušnosti osoby ke skupině osob vymezené některým z důvodů uvedených
v § 2 odst. 3 a zajistit jí rovné zacházení a rovné příležitosti.
(3)
Ve věcech přístupu k zaměstnání nebo povolání nesmí opatření podle
odstavce 2 vést k upřednostnění osoby, jejíž kvality nejsou vyšší pro
výkon zaměstnání nebo povolání, než mají ostatní současně posuzované
osoby.
(4) Další přípustné formy rozdílného zacházení obsažené ve zvláštních zákonech nejsou ustanovením odstavce 1 a § 6 dotčeny.
Zásada rovného zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení pracovníků
§ 8
(1) Pokud zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům, bývalým zaměstnancům a jejich rodinným příslušníkům
a) peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty, jejichž účelem je
nahradit nebo doplnit dávky poskytované ze základního systému sociální
ochrany pro případ
1. nemoci, 2. invalidity, 3. stáří, včetně předčasného odchodu do důchodu, 4. pracovního úrazu a nemoci z povolání, 5. nezaměstnanosti,
b) jiná peněžitá nebo nepeněžitá plnění, která mají charakter
sociálních dávek, zejména pozůstalostních nebo rodinných, pokud jsou
vyplácena zaměstnavatelem zaměstnanci z důvodu jeho zaměstnání, je povinen nediskriminovat z důvodu pohlaví.
(2) Muži i ženy musí mít zejména
a) stejný přístup k systému sociálního zabezpečení pracovníků, b) stejný nárok na poskytování plnění, c) stejné podmínky pro vznik, trvání a zachování nároku na plnění, d) stejně povinnou nebo dobrovolnou účast v systému, e) stejná pravidla pro poskytování plnění, zejména věkovou hranici, dobu trvání zaměstnání nebo dobu účasti v systému,
f) stejné podmínky pro pozastavení plnění nebo získání nároku na dávky
vyplácené během mateřské dovolené nebo volna z rodinných důvodů, g) nárok na stejný rozsah plnění při splnění stejných podmínek, h) stejný způsob výpočtu výše příspěvků zaměstnavatele nebo zaměstnance,
i) stejný způsob výpočtu výše plnění včetně zvýšení, na které vzniká
nárok s ohledem na manžela nebo manželku nebo vyživované osoby,
j) stejné podmínky pro vrácení příspěvků zaměstnanci, pokud se
zaměstnanec odhlašuje ze systému, aniž by splnil podmínky zaručující
mu odložené právo na dlouhodobé dávky, k) stanoven stejný způsob určení důchodového věku pro účely přiznání důchodu ze sociálního zabezpečení pracovníků.
(3)
Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahují obdobně též na osoby samostatně
výdělečně činné a stavovské organizace, jichž jsou tyto osoby členy,
které jsou založeny na principu příslušnosti k určitému povolání.
(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahují též na
a) osoby, jejichž činnost je přerušena z důvodu nemoci, mateřství nebo úrazu, b) osoby ucházející se o zaměstnání, c) důchodce, d) invalidní zaměstnance nebo bývalé zaměstnance, e) osoby, které uplatňují nárok za osoby uvedené v písmenech a) až d).
§ 9
(1) Povinnost zaměstnavatele dodržovat zásadu rovného zacházení s muži a ženami podle § 8 se nevztahuje na
a) individuální smlouvy pro osoby samostatně výdělečně činné, b) zaměstnanecké systémy pro osoby samostatně výdělečně činné, určené pouze pro jednoho člena, c) pojistné smlouvy, jejichž smluvní stranou není zaměstnavatel, v případě zaměstnanců pobírajících plat nebo mzdu, d) dobrovolná ustanovení systémů sociální ochrany osob, která jsou účastníkům nabízena jednotlivě, aby jim zaručila
1. doplňkové dávky, nebo 2. výběr data, kdy začnou být vypláceny běžné dávky pro osoby samostatně výdělečně činné, nebo výběr z několika dávek,
e) zaměstnanecké systémy, pokud dávky poskytované z těchto systémů jsou
financovány z příspěvků zaměstnanců placených na základě dobrovolnosti.
(2)
Povinnost zaměstnavatele dodržovat zásadu rovného zacházení s muži a
ženami nebrání zaměstnavateli v tom, aby přiznal osobám, které dovršily
důchodový věk pro účely přiznání důchodu ze zaměstnaneckého systému,
ale které zatím nedosáhly důchodového věku pro účely přiznání důchodu
podle zákonného systému důchodového zabezpečení, doplněk důchodu.
Doplněk důchodu slouží k dorovnání nebo přiblížení celkové výše dávky
vyplácené těmto osobám ve vztahu k částce vyplácené ve stejné situaci
osobám druhého pohlaví, které již dovršily zákonem stanovený důchodový
věk, do té doby, než osoby mající prospěch z tohoto doplňku dovrší
zákonem stanovený důchodový věk.
(3) Porušením povinnosti dodržovat zásadu rovného zacházení s muži a ženami není
a) stanovení rozdílných úrovní dávek v souvislosti s uplatňováním
nezbytných opatření přihlížejících k pojistně matematickým zásadám,
které se liší podle pohlaví v případě dávkově definovaných systémů; v
případě zaměstnaneckých systémů, u nichž jsou vyplácené dávky
financovány shromažďováním kapitálu, mohou být určité prvky nerovné,
pokud je nerovnost částek způsobena použitím pojistně matematických
zásad, které se v době zavádění systému financování liší podle pohlaví, b) stanovení rozdílných úrovní příspěvků zaměstnavatelů do zaměstnaneckého systému,
1. jedná-li se o dávkově definovaný systém a je-li cílem vyrovnat částku konečných dávek nebo ji sblížit pro obě pohlaví,
2. jedná-li se o systém dávek financovaných shromažďováním kapitálu
a příspěvky zaměstnavatele jsou určeny k zajištění finančního základu
nezbytného pro krytí nákladů na určené dávky,
c) stanovení
rozdílných pravidel nebo pravidel použitelných pouze na osoby určitého
pohlaví v případě opatření stanovených v písmenech a) a b), pokud jde o
zaručení nebo zachování nároku na doživotní dávky, když se osoba
odhlašuje ze systému sociálního zabezpečení pracovníků.
(4)
Pokud jde o systémy dávek financované shromažďováním kapitálu uvedené v
odstavci 3 písm. a), porušením zásady rovného zacházení s muži a ženami
není
a) přeměna části pravidelných důchodů na kapitál, b) převod nároků na důchod, c) pozůstalostní důchod vyplácený oprávněné osobě, pokud se vzdala části každoročně vypláceného důchodu, d) snížený důchod, pokud se osoba rozhodne pro předčasné poskytování starobního důchodu.
(5)
Zásadě rovného zacházení s muži a ženami neodporuje, pokud muži i ženy
mají za stejných podmínek nárok na pružný důchodový věk ze systému
sociálního zabezpečení pracovníků.
(6) Pro účely tohoto zákona
při rovném zacházení pro muže a ženy v systémech sociálního zabezpečení
pracovníků, pokud jde o osoby samostatně výdělečně činné, se za
zaměstnavatele považuje rovněž právnická nebo fyzická osoba, která toto
zabezpečení poskytuje.
HLAVA II
PRÁVNÍ PROSTŘEDKY OCHRANY PŘED DISKRIMINACÍ
§ 10
(1)
Dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné
zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen,
právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace,
aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno
přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím
zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku
diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby
nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové
újmy v penězích.
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s
přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k
porušení práva došlo.
§ 11
(1) Ve věcech ochrany před diskriminací může právnická osoba,
a) která byla na ochranu práv obětí diskriminace založena, nebo
b) je-li ochrana před diskriminací předmětem její činnosti uvedené ve
stanovách nebo statutu nebo taková skutečnost vyplývá z její činnosti
nebo ze zákona, poskytovat informace o možnostech právní pomoci a
součinnost při sepsání nebo doplnění návrhů a podání osobám domáhajícím
se ochrany před diskriminací.
(2) Právnická osoba uvedená v
odstavci 1 je oprávněna podávat správním úřadům vykonávajícím kontrolu
nad dodržováním právních předpisů, včetně práva na rovné zacházení,
podněty k provedení kontroly, popřípadě podněty k zahájení správního
řízení.
HLAVA III
PŘECHODNÉ USTANOVENÍ
§ 12
Právní
vztahy ve věcech práva na rovné zacházení vzniklé ze skutečností, které
nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadními
právními předpisy.
ČÁST DRUHÁ
Změna zákona o Veřejném ochránci práv
§ 13
Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, se mění takto:
1. V § 1 odst. 4 písm. c) se slova "ústavy sociální péče" nahrazují slovy "zařízení sociálních služeb".
2. V § 1 se za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který včetně poznámky pod čarou č. 1 zní:
"(5) Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací.
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.
Dosavadní poznámky pod čarou č. 1 až 5 se označují jako poznámky pod čarou č. 2 až 6, včetně odkazů na poznámky pod čarou.
3. V § 8 odstavec 2 zní:
"(2)
Ochránci náleží plat, odchodné, náhrada výdajů a naturální plnění jako
prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu. Zástupci ochránce náleží
plat, odchodné, náhrada výdajů a naturální plnění jako viceprezidentovi
Nejvyššího kontrolního úřadu.".
4. V § 15 odst. 1 písm. c) se slova "podle § 1 odst. 2" zrušují.
5. Za § 21a se vkládá nový § 21b, který zní:
"§ 21b
Ochránce
přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez
ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální
orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo
světový názor a za tím účelem
a) poskytuje metodickou pomoc obětem diskriminace při podávání návrhů na zahájení řízení z důvodů diskriminace, b) provádí výzkum, c) zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminací, d) zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty.".
ČÁST TŘETÍ
Změna občanského soudního řádu
§ 14
V zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 133a včetně poznámek pod čarou č. 56b, 56c a 56d zní:
"§ 133a
Pokud
žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze
strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci
a)
na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry,
světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace
v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim,
povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně
přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů
a členství a činnosti v profesních komorách, b) na základě
rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální
péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným
zakázkám, přístupu k bydlení, členství v zájmových sdruženích a při
prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, nebo c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.
ČÁST ČTVRTÁ
Změna zákona o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech
§ 15
V
§ 3 odst. 3 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní
pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a
orgánech, se slova "Mužům a ženám" nahrazují slovy "Zaměstnancům bez
ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální
orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo
světový názor".
ČÁST PÁTÁ
Změna zákona o pojistné smlouvě
§ 16
V zákoně č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, se za § 13 vkládá nový § 13a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 4a zní: "§ 13a
Zásada rovného zacházení
(1)
Práva a povinnosti vznikající ze soukromého pojištění nesmějí být v
rozporu se zásadou rovného zacházení podle zvláštního právního předpisu.
(2)
V rozporu se zásadou rovného zacházení není použití pohlaví jako
určujícího faktoru při stanovení výše pojistného a pro výpočet
pojistného plnění u pojištění těch pojistných nebezpečí, u kterých je
hodnocení pojistného rizika založeno na příslušných a přesných pojistně
matematických a statistických údajích a je-li rozdíl ve výši pojistného
či pojistného plnění přiměřený.
(3) Náklady související s těhotenstvím a mateřstvím nesmějí vést k rozdílům ve výši pojistného a výpočtu pojistného plnění.
ČÁST ŠESTÁ
Změna zákona o pojišťovnictví
§ 17
V
§ 13a zákona č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví, se dosavadní text
označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:
"(2)
Pokud pojišťovna používá rozdílnost pohlaví jako určující faktor při
stanovení rozdílné výše pojistného a rozdílného výpočtu pojistného
plnění, je povinna zabezpečit, že tyto rozdíly jsou
a) založeny na přesných pojistně matematických a statistických údajích a b) přiměřené.
(3)
Při stanovení rozdílné výše pojistného a rozdílného výpočtu pojistného
plnění podle odstavce 2 pojišťovna vychází z veřejně dostupných údajů a
z údajů získaných z vlastní provozované pojišťovací činnosti nebo ze
statistik společně vytvářených pojišťovnami. Nejsou-li k dispozici
veřejně dostupné údaje včetně statistik společně vytvářených
pojišťovnami, je pojišťovna povinna zveřejňovat a pravidelně
aktualizovat vlastní statistické údaje, ze kterých vychází při
stanovení rozdílné výše pojistného a rozdílného výpočtu pojistného
plnění, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.".
§ 18
Přechodné ustanovení
Ministerstvo
financí na základě informací podle § 13a odst. 3 zákona č. 363/1999
Sb., o pojišťovnictví, získaných nejdříve ke dni 1. dubna 2012,
přezkoumá oprávněnost používání rozdílnosti pohlaví jako určujícího
faktoru při stanovení rozdílné výše pojistného a rozdílného výpočtu
pojistného plnění a výsledky tohoto přezkumu sdělí Komisi Evropských
společenství nejpozději do 21. prosince 2012.
ČÁST SEDMÁ
ÚČINNOST
§ 19
Tento
zákon nabývá účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce
následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou části druhé, která
nabývá účinnosti prvním dnem šestého kalendářního měsíce následujícího
po dni jeho vyhlášení (29. června 2009).
|