>>Jméno Boha v biblickém smyslu nikdo z lidí logicky znát přece nemůže. <<  Tak Bůh se Svým Jménem nedal poznat Abrahamovi, Izákovi a ani Jákobovi. Ale dal se poznat Svým Jménem Mojžíšovi a také všemu tehdejšímu národu Izraele. Ex 15:  3Hospodin je válečník, jeho jméno je Hospodin! Jen za ono Hospodin si doplňte, Jméno (Šema), které je tam skutečně psáno a které se z úcty a bázně kvůli možné profanaci a zneuctění lidským jednáním nevyslovuje a také v Tóře nepřepisuje, (dnes je navíc pravá výslovnost ztracena či utajována) a už od dob před životem Ježíše Nazaretského (zvaného Kristus) se nahrazovalo oslovením HaAbba (Ten otec, tedy Otec), Adonaj (Ten panovník, pán (pánů), HaŠem (To jméno, tedy Jméno). A to poslední je důležité pro pochopení, proč ono poslání: křtěte ve Jméno Otce (tevilah = ponořování, tedy do mikve - co všechno může být mikví, by bylo na dlouho, ale naprostým nepochopením je, že jde o nějakou nádrž, ač bez ní mikev prostě není).

>>Bůh se stal člověkem a jeho jméno je Ježíš Kristus - Mesiáš - ale ani tato skutečnost ještě nevystihuje celou podstatu Boha - je to jen část pravdy o našem Bohu. Není to ani zdaleka celé jméno našeho Boha v biblickém slova smyslu.<<  Křesťanské fráze a dogmata sice znám, ale nesouhlasím s tím. Řekl bych ještě tak před 20 lety - co vím, nikdo by se jen tak neodvažoval říci, že Ježíš je Bůh sám a že Jméno Boha zní Ježíš. Bůh samozřejmě není člověk a nikdy se člověkem nestal. To je jen neučená či naučená? zkratkovitost. Bůh byl v Kristu (Ježíši), to ano, tak to napsal i evangelista. Bůh byl s Ježíšem Kristem. to ano, takto to hlásali apoštolové podle textů tzv. Nového zákona. Byl v Boží podobě (vzezření, způsobu), z níž se zcela a naprosto úplně vyprázdnil a přijal na sebe podobu lidskou (vzezření, způsob), to ano, tak to i mysticky vyjádřil apoštol Pavel. Ale nikdy, nikdy to nebyl Bůh Sám a nikdy, nikdy se tedy Bůh nestal člověkem, ale byl přítomný v Ježíši (a nejen v něm). Bůh se tedy dal lidem poznat v osobě Ježíše Krista. Ježíš je jméno, které mu Bůh dal. A skrze to jméno se dal či dává lidem poznat. Ale to neznamená, že Ježíš je Boží jméno, ale nese jej: Jeho-šua, je v něm přítomno. Proto ani Ježíš není Bohem, ač je v něm Bůh přítomen a dává se tak člověku poznat, že Bůh je záchrana, spása (Zachránce, Spasitel). Ale vrátím se k poslání: křtěte je ve Jméno Boha i Syna i Ducha svatého. Jak už jsem naznačil, ne všichni byli křtěni ve Jméno Boha Otce a není o tom zmínka, že by se tak muselo dít. Nebylo nutné křtít ani Židy, ani Samařany, ani Janovy učedníky (Jochanana HaMatvil = Jana Toho ponořujícího/křtitele; tvil od tevilah), a ani pohana Kornélia s jeho domem. Proto byli křtěni ve jméno Ježíše pro vyznání, že Ježíš je Kristus, ten Mesiáš = Syn Boha živého (živoucího, dávájícího plodícího život). Další křest je o Duchu svatém (ruach HaKodeš) a je z celého tzv. Nového zákona zřejmé, že nikdy se nezmiňuje v souvislosti nějaké jméno, než to že je to Ten duch svatý nebo Svatého. V judaismu a to i v době Ježíšově šlo o to, že Duch svatý je označením pro proroctví od Boha, lépe řečeno toho nejnižšího poznání, nesrovnatelného se zjevením nebo výjevy, jde spíše o intuici povědomí. Proto se také Duchem svatým křtí, tedy ponořuje. Ohledně tevily, tedy křtu (ve spojitosti s Jménem Otce i Syna i Ducha svatého; což rozhodně nemám za nařízenou formulaci nutnou při vykonávání křtu, ale jako poslání), nemá už ani smysl více psát, než jsem se už tady párkrát jinde zmínil. Doplním jen to, že toto poslání křtít ve Jménu Otce i Syna i Ducha svatého, bylo dáno jako poslání apoštolů pro národy a nikoliv pro Židy nebo pro ty, kdo již byli obeznámeni s tím, kdo Jediný je Bohem. Pohané, co neznali toho Boha, který se dal poznat Izraelcům (potažmo Židům), těm bylo skrze evangelium o Ježíši jako pomazaném Božím Synu (hodně známá představa ve všech náboženstvích) zvěstováno, kdo je tím jediným pravým Bohem, a takovým se dostalo i Ducha svatého.